Píše se rok 1990 a fotoreportérka Armineh Johannesová se vydává na jih Arménie do bezprostřední blízkosti Náhorního Karabachu. Je tomu teprve rok, co tamní úřady konečně vyhověly její žádosti a poskytly jí jako Íránce arménského původu sovětský pas. A je tomu taktéž rok od doby, kdy mezi Arménií a Ázerbájdžánem propukly boje o oblast „Černé zahrady“.
Ve vesnici Degh se setkává se Simou. Jednou z posledních žen, která ještě nosí tradiční arménský šat. Je jí 105 let. „Byla čilá a aktivní, měla smysl pro humor. Pokud zrovna nesklízela fazole nebo jinou zeleninu, sbírala moruše ze stromu v zahradě, jehož větve se volně pnuly až k jejímu balkonu. Sima je ráda trhala a jedla přímo ze stromu. Někdy kvůli tomu měla úplně fialové ruce,“ vypráví pro iDNES.cz fotografka.
Vitální stařenka podle ní každé ráno vypila panáka vodky. Naposledy ji navštívila v roce 1994. „To bylo Simě 109 let. Ten rok zemřela a od té doby už jsem do vesnice nejela,“ vzpomíná fotoreportérka.
Od pušky ke kalašnikovu
Vůbec poprvé se Johannesová do Arménie vydala rok po katastrofickém zemětřesení, které postihlo tehdy sovětskou Arménii v prosinci 1988. Humanitární pomoc nabídlo i Československo, v ruinách arménských měst se tehdy zrodila organizace Člověk v tísni.
„Poprvé jsem tak vkročila na půdu svých předků. Tehdy jsem si uvědomila, že cítím hluboké spojení s touto zemí i jejími lidmi. Během svého života jsem dokumentovala dění v různých koutech světa. Ale fotografie, které jsem pořídila v Arménii, byly jiné. Ukázaly mé hluboké a nepopiratelné spojení s arménským lidem,“ popisuje fotoreportérka během naší konverzace své pocity z tehdejších cest do Zakavkazska.
I návštěvy Simy se staly srdeční záležitostí, byly však neoddělitelně spjaté s konfliktem, který se v dobách rozpadu Sovětského svazu rozhořel nedaleko jejího rodného domu a táhne se až do dnešních dní. Hranice nepřátelského Ázerbájdžánu leží jen pár kilometrů odsud a vesnicí Degh prochází hlavní silnice do Náhorního Karabachu.
Degh
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
„Sima vždycky říkala, že je připravena bránit svou vesnici proti ázerbájdžánským útokům, pokud k nim dojde,“ doplňuje Johannesová. Připouští, že fotografie nevznikla úplně spontánně, jde však především o její symbolický význam. „Sima dobrovolně pozvedla ruku, aby mi ukázala, že je připravena bránit svou vesnici. A vzala do ruky zbraň. A tak jsem udělala tu symbolickou fotografii,“ dodává.
Sima podle ní nejdříve pózovala s loveckou puškou, později přešla na kalašnikov. Všechny zbraně patřily jejímu pravnukovi, který bojoval za arménské paramilitární jednotky zvané fedaji. Fotografie se stala slavnou nejen v Arménii, ale i ve světě.
Ázerbájdžán si vyšlápl na Arménii, střelné zbraně vyměnil za ekologii |
Symbolizovala odhodlání národa, který ve 20. století přežil tureckou genocidu i sedm dekád sovětské nadvlády. Arménský nacionalismus a touha po nezávislosti se opět probudily v době gorbačovského tání, kdy se lidé v Jerevanu začali hlasitě dožadovat připojení Karabachu k Arménské SSR.
Johannesová přiznává, že fotka stařenky s kalašnikovem je pro ni mimořádně osobní. „Nejen proto, že jsem Simu znala. Ale i proto, že vesnice Degh je ve zprávách kvůli nedávným ázerbájdžánským útokům i dnes. Arméni žijí velmi smutně, ale svět si jich většinou nevšímá,“ říká fotografka s poukazem na ázerbájdžánské vítězství v druhé válce o Karabach a pokračující střety na hranicích.
Íránka s duší a srdcem Arménky
Armineh Johannesová pracuje jako nezávislá fotografka už téměř čtyřicet let. Začínala v roce 1987 v marockém pohoří Atlas, fotila v Íránu, Sýrii, Libanonu, Egyptě, Spojených arabských emirátech, Gruzii, Jordánsku či USA.
„Nejcennější práci jsem však odvedla v Arménii, zemi mému srdci a duši velmi blízké,“ říká Íránka s arménskými předky, která dlouho žila ve Francii. Otázka, na kterou stranu dlouholetého konfliktu se přiklání, se v průběhu rozhovoru zdá téměř zbytečná. Hlavně tehdy, když Johannesová začne vyprávět o obyčejných Arménech.
Arménie ohlásila příměří s Ázerbájdžánem. Boje stály život víc než stovku lidí |
„S těmi, které jsem fotila, jsem trávila spoustu času. Některé jsem navštěvovala i po letech. V každém městě a vesnici, i když lidé měli jen velmi skromné prostředky k obživě, byla jejich pohostinnost, štědrost a vřelost pozoruhodná,“ vypráví fotoreportérka. „A i když jsem se nenarodila v Arménii, mám pocit, že ty lidi znám, jako by to byli všichni členové mé rodiny,“ dodává s tím, že tento pocit byl nejspíš vzájemný.
A proč? „Protože i za těch nejtěžších okolností, když jsem například fotila v zákopech během první války v Arcachu (mezinárodně neuznávaná separatistická republika karabašských Arménů, pozn. red.), bojovníci mě chránili. A to i v chvílích, kdy nám střely létaly přímo nad hlavou,“ uzavírá vyprávění Johannesová.
Za svou práci získala několik cen. V soutěži černobílých fotografií v časopise Photographies Magazine obsadila čtvrté místo, první cenu pak získala ve fotografické soutěži CNEWA nebo na Mezinárodním setkání fotografie ve francouzském Arles. Za práci o arménských sirotčincích obdržela cenu Care International Grand Prize. V současné době usiluje o vydání knihy, která obsahuje její nejzásadnější fotografie z Arménie.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Optický klam, nebo výtvor Marťanů? Tvář na Marsu fascinovala desítky let Útok slzným plynem vyburcoval Turky. Žena v červeném však symbolem být nechtěla Beatles na přechodu tlačil čas, slavný obal vzbudil zvěsti o Paulově smrti Sověti vztyčení vlajky nad Reichstagem sehráli, posloužil jim k tomu ubrus Ohořelé dítě probudilo Ameriku. Japonci na hlavu fotografa vypsali odměnu |
