Vztyčení sovětské vlajky v samotném srdci pobořené a pokořené nacistické říše bylo v roce 1945 jasným sdělením: Hitlerovské Německo je definitivně na kolenou, největší ozbrojený konflikt všech dob je u konce.
Triumfální okamžik je zachycen na fotografii, kterou pořídil 2. května 1945 fotograf Jevgenij Chalděj. Sověti přitom vlajku vyvěsili už o tři dny dříve, když obsadili Říšský sněm. Časové nesrovnalosti vyšly najevo až po několika letech.
 |
Berlínská operace spěla koncem dubna do závěru a rudoarmějci se krok za krokem troskami hlavního města třetí říše probojovávali k budově Říšského sněmu. Sovětské velení ho chtělo stůj co stůj dobýt do Svátku práce.
Neorenesační budova německého parlamentu už dvanáct let neplnila svůj původní účel, pro nacisty představovala jen slabost Výmarské republiky. Poslední dva roky sloužila jako nemocnice, pro Stalina ale díky své vznosné architektuře symbolizovala mocenské centrum fašistického režimu.
Padla ve stejný den, kdy Adolf Hitler spáchal ve svém berlínském bunkru sebevraždu. Třiadvacetiletý rodák z Kyrgyzstánu Rachimžan Koškarbajev 30. dubna ve 22:40 vylezl na střechu těžce poškozené budovy a u sochy Germánie umístil prapor se srpem a kladivem.
Na pořízení fotografie však byla příliš velká tma, a tak jeho historický počin nikdo nezaznamenal. Následujícího dne vlajku sestřelil německý snajpr. Až 2. května Rudá armáda konečně dostala budovu pevně pod kontrolu, v některých částech Berlína pokračovaly boje ještě šest dní.
Zemřel voják, který v roce 1945 sehrál věšení sovětské vlajky na Reichstag |
Sovětské velení ale nemohlo z obsazení klíčového bodu Berlína vyjít s prázdnýma rukama, a tak nezbývalo, než celou scénu sehrát znovu. Chalděj popadl svůj fotoaparát Leica, tři kolemjdoucí vojáky Rudé armády a vlajku, kterou jeho strýc spíchl pro tuto příležitost ze tří rudých ubrusů.
Říká se, že se inspiroval slavnou fotografií vztyčování americké vlajky na Iwodžimě o dva měsíce dříve. Také ona vznikla až napodruhé. Sovětskou vlajku na druhý pokus na budovu Reichstagu připevnil osmnáctiletý vojín Alexej Kovaljov, podpírali ho Abdulchakim Ismajlov z Dagestánu a Leonid Goryčev z Minsku.
Chalděj se neprodleně vrátil do Moskvy, kde snímek upravil na žádost šéfredaktora týdeníku Ogoňok. Než se 13. května fotka v časopise objevila, byla pro dramatický efekt vylepšena kouřem v pozadí, nechyběl ani tank vystřižený z jiné fotografie. Dále bylo potřeba odstranit z ruky jednoho z vojáků druhé hodinky, aby ho nikdo nemohl nařknout, že se jich zmocnil při rabování.
Nakonec se v Moskvě při zpracování fotografie zaměřili na úpravu kontrastu, stínů a ztmavení oblohy, aby fotografie vypadala dramatičtěji. A veledílo bylo na světě. Inscenování, upravování a retušování zpravodajských fotografií se v Sovětském svazu tehdy bralo jako nedílná součást novinařiny a sám Chalděj to bral jako naprostou samozřejmost.
Svědčí o tom i anekdota spojená s fotkou, na které rudoarmějci pochodují hořící německou vesnicí a dupou při tom na nacistickou standartu ležící na silnici. Když se ho jeden z kolegů zeptal, zda jim vlajku schválně pohodil pod nohy, Chalděj se smíchem odpověděl: „Ne, já jsem zapálil ten dům.“
Fotograf papalášů
Chalděj se narodil v roce 1917 v Doněcku do rodiny ruských Židů. Když mu bylo osmnáct let, dostal se k práci štábního fotografa v tiskové agentuře TASS se sídlem v Moskvě. Bezprostředně po nacistické invazi do Sovětského svazu byl povolán do armády a zpravodajsky pokrýval všech 1 418 dní Velké vlastenecké války.
Po válce dokumentoval například norimberské procesy, jeho další kariéru však ovlivnil židovský původ. V roce 1948 byl po dvaceti letech práce vyhozen z TASS i přesto, že většina jeho fotografií posloužila režimu.
Archiv známého sovětského fotografa Chalděje se vrací do Ruska |
Jeho reportážní fotografie však obletěly celý svět, fotil Stalina, Chruščova, Brežněva, Černěnka, Andropova i Gorbačova. Na jednom z jeho posledních snímků je zachycený také Boris Jelcin.
Zemřel v roce 1997 v ústraní a relativním zapomnění. Za svého života se nedočkal velkého uznání, a mnohé z jeho snímků zůstávaly dlouho nepublikované. Jeho archiv se poté dostal do Spojených států, do Ruska se ho podařilo vrátit před šesti lety.
Víc než sovětská propaganda
V roce 2008 se zhruba dvě stovky Chaldějových snímků objevily na výstavě v Berlíně. Její tehdejší kurátor Ernst Volland se s Chaldějem před jeho smrtí osobně setkal a měl možnost prohlédnout si obrovské množství negativů.
Že byl slavný obraz „Vlajka nad Reichstagem“ ve skutečnosti zinscenován, však podle Vollanda neznehodnocuje jeho historický význam. „Je to dobrá fotka. Ve skutečnosti není zmanipulovaná. Je to jeho vlastní vlajka na Reichstagu z 2. května. Není ve studiu, není s modelovými vojáky... Byl tam,“ uvedl tehdy pro Rádio Svobodná Evropa Volland.
Volland navíc doplnil, že ačkoli Chaldějovy fotografie v mnoha ohledech skutečně sloužily zájmům sovětského režimu, jeho snímky jsou často hluboce emocionální a nelze je brát jako čistou propagandu.
„Za války je samozřejmě každá fotografie propagandistická. Ale, a to je velké ale, Chalděj to dokázal udělat způsobem, který rozhodně nepřipomínal kýčovitý heroismus. Ukázal lidi s jejich utrpením a bolestí. To byl jeho hlavní cíl,“ dodal Volland.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Ohořelé dítě probudilo Ameriku. Japonci na hlavu fotografa vypsali odměnu Golfista Obama se krčil v rohu. Momentka vystihla napětí při lovu Usámy Něha uprostřed chaosu. Město zapálil hokejový zmar, ležící pár uhranul svět Boj o malého trosečníka utnula razie. Fidel z něj udělal hvězdu režimu Esesák z Frýdlantu a tajemný kluk. Povstání v ghettu nafotili sami Němci |
