Středa ráno. Drobné vlny se líně převalují po tureckém pobřeží. Písčitá pláž. Na ní leží bezvládné tělo dvouletého chlapečka v červeném tričku a šortkách. Má tmavé vlasy, do tváře mu však není téměř vidět.
Tělo nalezli obyvatelé Bodrumu 2. září 2015 kolem půl sedmé. Později ho vyšetřovatelé identifikovali jako Alana Kurdího, syrského chlapce kurdského původu. Utopil se ve Středozemním moři i se svou matkou Rihan a pětiletým bratrem Galipem, přežil pouze otec. Celá rodina se snažila dostat na gumovém člunu do Řecka, připomněl list The Guardian.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Muž s kápí. Fotka z věznice Abú Ghrajb odhalila americká zvěrstva v Iráku Pět let v zajetí myslel na ženu a děti. Návrat z Vietnamu rychle zhořkl Maa ukázali jako plaveckého rekordmana. A masakry kulturní revoluce začaly Sama proti těžkooděncům. Sveřepá osadnice ukázala vášně bojů o Svatou zemi Průvan zvedl šaty a z Marilyn se stala bohyně. Jenom její manžel zuřil |
Řecké úřady, které se tehdy potýkaly s největší migrační krizí v historii, později uvedly, že chlapec patřil ke skupině uprchlíků, kteří utíkali před Islámským státem ze Sýrie. V červnu 2015 se Kurdího rodina přesunula ze severosyrského města Kobani, místa zuřivých bojů mezi radikály z Islámského státu a kurdskými silami, do Turecka, odkud Kurdího otec zařídil ilegální přechod na řecký ostrov Kos.
Na člunu, který byl navržen maximálně pro osm osob, se tehdy plavilo šestnáct lidí. V brzkých ranních hodinách se převrhl. Několik migrantů včetně dvouletého Alana zahynulo. V březnu 2020 tři turecké pašeráky odsoudili k 125 letům vězení za podíl na chlapcově smrti.
Dokud se fotografie v září 2015 nestala objektem zájmu médií, zdálo se, že se lidé na humanitární krizi v Sýrii příliš nesoustředí. Že ji raději přehlížejí ve snaze vyhnout se konfrontaci s nepříjemnou realitou.
Fotka syrského chlapce však zmobilizovala lidskou empatii po celém světě. „Musela jsem tu fotografii pořídit. Nikdy jsem ovšem nevěřila, že zrovna fotografie může mít takový dopad,“ uvedla tehdy Demirová pro domovskou agenturu DHA. „Opravdu bych byla ráda, kdyby to mohlo něco změnit,“ dodala.
Jmenoval se Ajlan. Svět šokoval snímek mrtvého hocha na turecké pláži |
Obraz tehdejší uprchlické krize fotografie nepochybně změnila. Co je ale potřeba k tomu, aby jediný snímek prorazil tam, kde tolik jiných selhalo? A proč zrovna tento?
Takový klidný obrázek
V roce 2017 se snímek stal předmětem studie, která zkoumá, jak může jediná fotografie jednotlivce vzbudit emoce a obavy veřejnosti silněji než statistické zprávy o počtu mrtvých. Tehdy jejich čísla, po pěti letech občanské války v Sýrii, dosahovala statisíců.
Studie mimo jiné ukázala, že po zveřejnění snímku prudce vzrostl počet darů pro charitativní organizace po celém světě. Lidé se také o krizi začali víc zajímat. Počet vyhledávaných výrazů „Sýrie“ či „uprchlíci“ na Googlu rostl každý měsíc.
Paul Slovic, profesor psychologie z Oregonské univerzity, tehdy pro NPR uvedl, že emocionální dopad na širokou veřejnost má několik důvodů. „Jedním z nich je, že dítě je velmi mladé, a zároveň dobře oblečené. Vypadá tak, že by klidně mohlo být jedním z našich vlastní dětí,“ řekl Slovic. „Dalším prvkem je, že úplně nevidíme jeho obličej. Můžeme si tam tak promítnout obličej někoho, koho známe. A tím pádem se od toho nelze tak snadno distancovat,“ dodal.
Pašeráci dostali 125 let vězení za smrt malého Syřana, symbolu migrační krize |
Válečný fotograf Will Wintercross pro BBC doplnil, že klíčovou součástí emotivní reakce byl také fakt, že fotografie nebyla pořízená přímo uprostřed bojů v Sýrii, ale na klidné pláži v Turecku. „Je to docela mírumilovný obrázek, a v některých ohledech i poměrně uctivý. Ale okamžitě vás nutí přemýšlet nad tím, co to mohlo způsobit, proč je to batole na pláži mrtvé,“ řekl. „Ta fotografie přiměla lidi sedět a dívat se,“ dodal.
Identifikovaná individuální oběťEfektem identifikovatelné oběti označujeme tendenci jednotlivců nabízet větší pomoc konkrétní osobě v nouzi než velké, vágně definované skupině se stejnou potřebou. |
Slovic v komentáři ke studii také dodal, že Alan Kurdí se stal podobně jako například Anna Franková takzvanou identifikovanou individuální obětí. „Stejně jako příběh Frankové podnítil zájem lidí o holokaust, příběh Kurdího poskytl jednotlivcům příležitost pocítit empatii s danou situací v Sýrii,“ doplnil Slovic.
Příběh mrtvého syrského chlapce tak podle studie potvrdil, že „nemůžeme předpokládat, že statistiky hromadných lidských krizí upoutají naši pozornost nebo nás přimějí k akci, bez ohledu na to, jak velká čísla jsou“. Jediný jedinec v tísni se jménem a tváří vyvolá podle studie silnější reakci než více osob.
Ostatně ekonom Thomas Shelling, jemuž je konceptualizace efektu identifikovatelné oběti dnes připisována, už v šedesátých letech minulého století ve své publikaci The Life You Save May Be Your Own uvedl, že „úzkost, sentiment, vina, úcta, odpovědnosti i náboženství jsou úžasné. Většina této úžasnosti ale zmizí, když se zabýváme statistickou smrtí“.
Uprchlíci často na nebezpečných migračních trasách umírají:
1. září 2020 |
Zveřejnit, nebo ne?
V roce 2017 u příležitosti Světového dne proti obchodování s lidmi představil Ethical Journalism Network dokumentární film Sea of Pictures, který se zabývá etickou otázkou toho, jak média využívají obrazy uprchlíků a zranitelných lidí. V rámci filmu se tvůrci zaměřili i na redakční proces zveřejnění fotografie Alana Kurdího.
Snímek získal během dvanácti hodin na sociálních sítích 20 miliard zhlédnutí. Do druhého dne zaplnil titulní stránky světových médií. Uprchlická krize, která se do té doby vyjadřovala hlavně čísly a počty, měla najednou lidskou tvář. Mnozí se jej snažili uchopit jako symbol. Přesto bylo zveřejnění kontroverzní. Čtenáři se okamžitě ptali, zda je vhodné zveřejňovat snímky tak mladé oběti.
Drastická videa z války jsou neúcta. Utrpení nesmí být senzace, říká etik médií |
Média cítila, že svou volbu musí obhájit a zdůvodnit. Mnohá argumentovala estetikou a neviditelným tlakem ze stran sociálních sítí.
„Předtím jsme viděli jen obrázky rozložených těl. Ty prostě neukážete. Alanova fotka byla první, která vás přiměla přemýšlet: spí, nebo je mrtvý? Proto jsme považovali za rozumné tento obrázek otisknout,“ uvedla tehdy redakce novin Trouw, nizozemského listu, který se obvykle zdráhá ukazovat smrt na titulní straně.
Francouzský deník Le Monde zveřejnil snímek den po jeho pořízení. Šéfredaktor fotografií Nicolas Jiminez tehdy řekl, že tlak už nešel dál ignorovat „Během večera se fotografie stala hlavní zprávou. Během celého dne na mě vyskakovala na sociálních sítích. Dostával jsem ji i od přátel a rodiny. To už nemůžete ignorovat,“ uvedl.
Umělci Justus Becker a Oguz Sen nakreslili utopeného syrského uprchlíka Alana Kurdího v německém přístavu ve Frankfurtu nad Mohanem. (10. března 2016)
Londýnský The Independent ve svém vyjádření napsal, že v redakci byly důkladně probrány různé aspekty. Převážily však novinářské zájmy jako „vyburcovat svět k akci, zlepšit uprchlickou politiku a vyvinout tlak na premiéra, jehož chování v této krizi bylo trapné“. Pokud vás snímek šokoval, udělali jsme svou práci,“ stálo tehdy v dopisu čtenářům.
Stejně tak Al-Džazíra obhajovala zveřejnění snímku tím, že je důležité dívat se dál než na samotnou fotografii. „Příběhy uprchlíků nekončí jen tam, kde je fotografie pořízena. Je důležité hledat snímky, které podporují důstojnost subjektů i nad rámec samotné fotografie,“ uvedla stanice.
Všichni novináři se ale shodují, že snímek, který se stane virálním, nikoho nezbavuje etické odpovědnosti.
