„Bylo pro mě velmi těžké uvěřit, že byli naši lidé zabiti. Odpusťte, že mi to došlo tak pozdě. A odpusťte mi také, že jsem vám v íránské televizi třináct let lhala,“ napsala v neděli na svůj instagramový účet Gelare Jabbariová.
Výpověď dala už před delší dobou a její příspěvek mezitím zmizel, moderátorka však není v Íránu jediná, kdo se cítí provinile.
Natírat realitu barvou, kterou určil teokratický režim, už dál odmítli nejméně tři zprávaři íránské státní televize.
Kromě Jabbariové také Zahra Khatamiová, která kromě žádosti o odpuštění Íráncům slíbila, že už se do televize nikdy nevrátí, a Saba Radová. Ta podle deníku The Guardian uvedla, že už po jednadvaceti letech není schopná pokračovat ve své práci.
Novinářky k odchodu přiměla poslední mlžení ze strany vládních politiků. Když Írán zaútočil na americkou základnu v Iráku, prostřednictvím svých médií propagandisticky tvrdil, že při tom zabil osmdesát vojáků. Poslední kapkou ovšem byla tragédie u Teheránu.
Poté, co Íránské revoluční gardy před týdnem omylem sestřelily ukrajinské civilní letadlo se 176 lidmi na palubě – většinou Íránci – trvalo ještě tři dny, než se vedení země vzdalo teorie o závadě motoru a oficiálně se přiznalo.
Doznání zdrcené Íránce vehnalo do ulic, kde přes riziko zranění i smrti z rukou policie už několik dní protestují. A čím dál víc provládních médií o tom své diváky a čtenáře informuje. Vlády se také některé redakce brzy začaly ptát, co všechno o pádu letadla věděla a jak dlouho.
Smrt diktátorovi! Nepřítel není v USA, ale doma. Protesty Íránců sílí |
Íránská státní tisková agentura IRNA v pondělí také zveřejnila prohlášení tamní Asociace novinářů. Ta odmítla stav, v jakém se obor nachází.
„To, co nyní ohrožuje stav společnosti, nejsou jen rakety nebo vojenské útoky, ale nedostatek svobodných médií. Zatajování pravdy a šíření lží traumatizovalo veřejnost. To, co se stalo, byla pro média v Íránu katastrofa,“ napsali novináři a dodali, že Írán zažívá „pohřeb důvěry veřejnosti“.
Ve svobodné demokratické zemi by prohlášení oborové asociace nebo odchod pár žurnalistů zřejmě příliš zásadní nebyly. Jenže Írán není ani svobodná ani demokratická země. A jednou z nejvíce utlačovaných skupin jsou tam právě novináři. Na loňském žebříčku svobody médií, který sestavují Reportéři bez hranic, se Írán umístil na 170. ze 180 míst.
„Pro žurnalisty je to v posledních čtyřiceti letech jedna z nejvíce represivních zemí. Kontrola státu nad zprávami a informacemi nepolevuje a od roku 1979 bylo uvězněno nebo popraveno nejméně 860 novinářů a občanských novinářů,“ uvádí organizace. Dodává, že režim nezastrašuje a bez férových procesů nezavírá jen zaměstnance domácích médií, ale i ty ze zahraničí.
Mnozí, především mladší Íránci své státní televizi věří čím dál méně a jejich hlavním zdrojem informací se už dávno staly sociální sítě a zahraniční média, pokud se k nim dostanou. Náznak revolty mezi zaměstnanci televize však má i přesto silný symbolický význam.
Ukrajina věděla, že letadlo bylo sestřeleno. Čekala, až se přizná Írán |
A díky tomu, že se Jabbariová svěřila na Instagramu, navíc pravdu o fungování oficiálního kanálu dostala k velmi početnému publiku. Pro íránský režim tak nyní může být ještě těžší ovládat podobu veřejné debaty a proud přicházejících informací.
„Ještě před týdnem byli tvůrci příběhu. Mohli zneužít témata antiimperialismu a nacionalismu a zakrýt tak domácí krizi,“ říká pro deník The Washington Post ředitel Centra blízkovýchodních studií na univerzitě v americkém Denveru Nader Hashemi.
Odkazuje tak na bídnou ekonomickou situaci Íránu, vysokou nezaměstnanost jeho obyvatel nebo přebujelou korupci. Přiznání o sestřeleném letadle však podle něj všechno mění. „Toto okamžitě vytváří poptávku po převzetí odpovědnosti,“ míní.
