Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPodle rychlých průzkumů nesouhlasí s postupem Donalda Trumpa v Íránu víc než polovina Američanů. Nepokazil si jedenáct měsíců před volbami svou druhou kandidaturu?
Myslím, že ne. Když se podíváme podrobněji na ten zmiňovaný průzkum, tak těch 53 procent Američanů, co nesouhlasí se způsobem řešení Íránu, je úplně to samé číslo, které jsme dostávali předtím, než začala tato krize. Co se ale zvýšilo, je množství Američanů z těch 53 procent, kteří by Trumpa nikdy nechtěli volit. Tam to bylo na 29 procentech a stouplo na 39. Takže přesvědčil již ty přesvědčené ještě víc.
Írán už před druhými volbami zlomil vaz jednomu americkému prezidentovi. Nemůže po Jimmym Carterovi zlomit vaz také Donaldu Trumpovi?
Doba se změnila a u Cartera to bylo souborem ještě dalších příčin, ale dá se říct, že v Americe v žádném případě volby nevyhrávají zahraničně-politická témata. Donald Trump má našlápnuto pravděpodobně k celkem hladkému vítězství do svého druhého termínu, pokud ekonomika Spojených států bude vypadat tak, jak vypadá, a nevrátí se zcela nečekaně krize, která by musela být velikosti, řekněme, té hypoteční krize kolem roku 2007.
Mohl by ho ohrozit začátek skutečně velkého válečného konfliktu, který by přinesl mnoho obětí, a to by byla íránsko-americká válka. To si ale obě strany velmi dobře uvědomují, protože i sami Íránci vědí, že s rozpočtem 6,3 miliardy dolarů ročně na obranu mohou těžko dlouho konkurovat státu, který za totéž utratil jenom loni 716 miliard. To je obrovský nepoměr.
Byl pro vás osobně útok na generála Solejmáního osobním nápadem Donalda Trumpa nebo jednal v souladu s dlouhodobými zájmy americké diplomacie?
Tyhle věci nevznikají jako osobní nápady, ale vznikají jako osobní rozhodnutí. To, že se generál Solejmání objevoval na seznamu možných odvetných terčů ze strany Pentagonu, jsme věděli, dá se říct, desetiletí. Oni vždycky dávají prezidentovi takový mustr, kde si může vybrat mezi deseti až patnácti věcmi, od nejjednodušší po nejsložitější. A pravidelně tento seznam možných odvetných akcí končil útokem na generála Solejmáního. Popravdě nikdo, ani oni sami, nevěřili, že si ho prezident v tu chvíli vybere, že prostě půjde automaticky až ke konci nabídkového mustru.
Zachoval by se podle vás stejně Barack Obama?
Barack Obama by se tak zcela jistě nezachoval, což mohlo být i důvodem toho, že se prezident Donald Trump právě tak zachovat chtěl. Vycházíme z toho, že jak prezident Bush mladší, tak Barack Obama byli ve stejné situaci. Dostali tento nabídkový list, dokonce už tam byla dvakrát situace, kdy byla připravována akce přímo na generála Solejmáního, a záviselo už pouze na rozhodnutí prezidenta. Prezident Bush mladší i Obama se rozhodli, že vzhledem k jeho vládní pozici do takového rizika nepůjdou.
Při raketovém útoku USA v Bagdádu zahynul vojenský mozek Íránu |
Změnil útok na generála Solejmáního postoje české diplomacie vůči Íránu?
Ne, to se myslím nijak nezměnilo. My máme celkem jasně vyprofilovanou pozici tak, abychom se vešli do toho boxu s názvem Evropská unie, který je podobný americkému, ale není stejný. Příkladem jsou věčné diskuze o tom, že my souhlasíme s tím, že jaderná dohoda mocností s Íránem byla dobrá věc.
V rámci NATO jsme spojenci Ameriky, současně jsme ale součástí Evropské unie, která je ve věci jednání s Íránem poněkud zdrženlivější. Má tedy ČR v tomto ohledu blíže k Trumpovi, nebo k Bruselu?
Já myslím, že máme jednoznačně blíže k Bruselu, protože bychom se nedohodli právě v té jedné základní věci, to znamená na hodnotě dosažené dohody mnoha evropských a neevropských partnerů s Íránem ohledně jeho jaderného programu
Ta je pro Trumpa skutečně nepřekročitelnou záležitostí. On to považuje za věc bytostně špatnou. Naopak my z evropské strany argumentujeme asi takto: Je-li tak výhodná pro Írán, proč ji pak Írán kritizuje úplně stejně jako USA a proč stejně jako USA využije každou sebemenší příležitost, jak z ní utéct? To nedává logický smysl. A jsou-li Peršané něco, jsou opravdu striktně logičtí. Kdyby ta dohoda byla tak výhodná, tak nám z ní pořád neprchají.
Očekával jste vy osobně tvrdší reakci Íránu?
Očekával jsem velmi precizní a až intelektuálně vycizelovaný přístup Íránské strany. Mám tak trochu obavu, že jsme ho právě teď svědkem. Íránci si po útocích dali velmi velkou práci, aby oznámili prostřednictvím Švýcarska i dalších sil, že toto je z vojenské odvety vše a že žádná další nebude následovat.
Klíčová je ta formulace „z veřejné a vojenské odvety“. Já si nemyslím, že by to íránská zpravodajská komunita brala v této fázi za uzavřenou věc. Američané měli svůj spor se Solejmáním od roku 2003 a zaplatil za něj v roce 2020. Trvalo to sedmnáct let, ale už se nikdy z toho seznamu nedostal. Já si myslím, že je několik amerických jmen, která jsou v ohrožení podle úplně stejného přístupu. Toto jsou věci, které se hrají na deset až patnáct let.
Když jste zmínil konkrétní jména, které máte na mysli?
Nechci Íráncům radit, já myslím, že oni mají poměrně velký přehled o tom, jak funguje naše kultura, možná i větší, než máme my.
Mám to chápat tak, že hrozí spíše něco podobného jako fatva, ne teroristický útok na nějakého konkrétního politika nebo, když zmiňujete kulturu, kulturního činovníka, spisovatele, umělce?
Já nechci v žádném případě spekulovat, ale řekněme, že docela máme přehled o způsobu uvažování politické části íránské elity i tamních bezpečnostních a zpravodajských složek. Pro mě je celkem jasné a logické, že se ta politická část rozhodla na vojenský útok odpovědět limitovaným vojenským útokem a snažit se získat politické body k tomu, aby vytlačila Spojené státy z oblasti.
Sestřelení letadla Íránem je vysoce pravděpodobné, řekl expert v Rozstřelu |
To se jim nepodaří úplně, ale částečně tam teď mají nějaké body a uvidíme, jak dopadne celkové řešení Iráku, což je to, co íránskou stranu vždy zajímalo nejvíc. Co se týče zpravodajských složek, nedokážu si představit, že by to pro ně takto skončilo, zavřeli ten file a odešli. Myslím, že kolegové na naší straně to budou cítit podobně a že se dokážeme všichni dopočítat, kdo u toho rozhodnutí byl a kdo se tím pádem dostává do situace, že si ho budou Íránci pamatovat.
Myslíte, že kdyby nebylo jedenáct měsíců před volbami, že by Donald Trump k tomuto útoku nedal souhlas? Souvisí to s těmi blížícími se americkými volbami?
To jsou četné spekulace, nakolik to souvisí s volbami. Ale právě proto, že všichni víme, že zahraniční politika vám nemůže v USA prezidentské volby vyhrát, ale teoreticky vám je může prohrát, a že Donald Trump to ví taky, tak si myslím, že tam to spojení s volbami nebude tak velké. Že to na ně má vliv, to je jasné. Okamžitě se to stalo domácím americkým politickým tématem.
Podívejme se jenom do Kongresu, kde se už v tuto chvíli pravděpodobně začínají kongresmani hádat o tom, jestli Trumpovi po dnešním hlasování odebrat část pravomocí vrchního velitele pro eventuální vojenský konflikt s Íránem, přičemž už mezitím došlo k deeskalaci, což ale nikoho nezajímá, protože Kongres se dřív nemohl k té rezoluci dostat, takže se to zase stalo klasickým předvolebním republikánsko-demokratickým problémem uvnitř politiky spojených států, který ale rozhodně volby nerozhodne.
Zapomeňme na volby a podívejme se na impeachment. Nebýt impeachmentu, byl by útok, nebo ne?
Vždycky to tam chceme najít, my jsme v tomhle jako Íránci. Ve všem vidíme nějaké vyšší spiknutí a cíl odvádění pozornosti od jednoho problému na druhý, ale myslím, že tady jde skutečně jen o shodu okolností. Navíc impeachment je dvojsečná zbraň. Právě proto k němu třeba Nancy Pelosiová dlouhodobě nechtěla směřovat, protože ví, že pokud nemáte čísla v Senátu, tak impeachment nemůže dopadnout jinak, než že dá Donaldu Trumpovi poměrně pohodlné předvolební téma – nedokáží mě zabít politickými hlasy, snaží se mě politicky zabít impeachmentem, jsem mučedník. To je pro něj v zásadě výhodné téma.
Vy jste zmínil podobnost Čechů a Peršanů. Je to opravdu tak, že si jsme s obyvateli Íránu podobní?
Íránci jsou indoevropané, takže pokaždé, když narážíme na kulturní rozdíly třeba při jednání s arabskou částí Blízkého východu, opakovaně vás překvapí to, jakým způsobem nám jsou podobní Íránci, například smyslem pro humor a taky tím, jak jsou citliví na to, jakým způsobem jim něco nabídnete. Češi velmi dobře chápou íránské vtipy. Klasický íránský vtip o tom, že dáváte-li Íránu nějakou nabídku, záleží na tom, jaká slova zvolíte, každý Čech okamžitě pochopí. Dám příklad: na teheránské ulici spadne do jámy íránský mulláh a lidé mu chtějí pomoct ven. Volají na něj, podej mi ruku. On sedí na dně jámy a ani se nehne. Počkají deset minut, než jde kolem další mulláh. Oni říkají: nechce ven, my jsme volali, ať nám podá nám ruku, a on se ani nehnul. A on: no jasně, musíte na něj volat „nabízíme ti ruku“.
Íránská „facka“. Na americké základny v Iráku dopadly balistické střely |
Vraťme se k politice a k postoji ČR. Ptali se naši spojenci z Washingtonu na to, jestli Česko zatím zůstává v Iráku?
Oni věděli po prosincové návštěvě ministra obrany Metnara, že my jsme nadále zastánci principu „společně přicházíme, společně odcházíme“. Spíše čekali na to, jestli uděláme v tomto směru nějaké prohlášení. Já si myslím, že to pro ně bylo očekávané a milé překvapení, že naše reakce nebyla v tomto nijak hysterická.
Je to tedy pro ně důležité?
Je to pro ně důležité, protože se to zase používá v těch soubojích v Kongresu, jestli americká administrativa má, nebo nemá nějakou odezvu u spojenců. I když řekněme si, že to, co nejvíc zaznamenali američtí partneři, bylo výrazné nenadšení Benjamina Netanjahua a neochota Izraele se v této kauze nějak výrazněji vyprofilovat.
Byli jsme dopředu informováni, že něco takového může nastat? Na nějaké možné další bezpečnostní hrozby?
Dopředu nebyl informován nikdo, protože se to odehrálo neuvěřitelně rychle. Uvědomme si, že opravdu nikdo, ani Pentagon, a to nám přiznali, nečekali, že si tentokrát Trump vybere poslední variantu na seznamu. K tomu došlo odpoledne v Mar-a-Lago na Floridě na okraji schůzky s Trumpovými ekonomickými poradci a tématem té schůzky bylo: Je toto ono řešení?
A odpovědí bylo: ano, toto je ono řešení, ale potřebujeme si ověřit, že se jedná o takzvaný čistý terč. Což znamená, že by z právního pohledu Solejmáního bylo zachránilo, kdyby ho třeba vítal někdo z irácké vládní strany. V té chvíli by k útoku nedošlo. Protože ho ale vítali jen jeho vlastní lidé na irácké straně, byl prohlášen za čistý terč a právní poradce prohlásil, že je možné k zásahu přistoupit. Ve chvíli, kdy toto rozhodujete na své straně, poslední, co děláte, je, že byste obvolával spojence. Takže jsme se to dozvěděli až ex-post, což je ale v této situaci pochopitelné. Od té doby komunikace funguje a dostáváme pravidelné brífinky.
To znamená každý den?
V této chvíli zhruba každý den a já i dneska večer o tom budu ještě mluvit s několika takřka nejvyššími úředníky na Národní bezpečnostní radě. Takže se dá říci, že v současnosti každých 24 hodin dostáváme nějaký update situace.
Aby se situace vyřešila, asi by měl někdo v této chvíli ustoupit. Je tady ze strany USA prostor pro to, aby to udělal Washington? Nebude naopak prvním ustupujícím Teherán? Nebo bude podle vás situace eskalovat?
Myslím, že v té veřejné politicko-vojenské fázi už by eskalovat neměla, protože Íránci si dali hodně záležet na tom, aby to bylo čistě reciproční. Tedy za vojenskou akci vojenská akce. Američané v podstatě čekali, jestli jim dá vojenská operace prostor ustoupit. Tím, že tam nebyly oběti, dala jim možnost ustoupit a Trump v podstatě nepřímo nabízel Íránu vlastními slovy deal. Když Trump řekne slovo deal, znamená to „vraťme k jednacímu stolu“.
Také bylo příznačné, že jsme po dlouhé době viděli prezidenta Trumpa, který přečetl pečlivě připravený statement slovo od slova, neutekl od něj na jednu jedinou slabiku. Tentokrát to byl prostě přesně sehraný skript. Součástí toho v podstatě byla jakási nabídka Íránu na nějaký příští deal, ke kterému by bylo možné dojít. Samozřejmě to začal vyvažovat nějakými blíže nespecifikovanými sankcemi, ale jasně dal najevo, že Amerika to považuje za již skončenou věc.
Což je přesně to, co obsahovaly všechny vzkazy ministra zahraničních věci Zarífa. Já myslím, že v této chvíli tato story, co se týče bezpečnosti, více méně končí. Ale přesouvá se pod stůl souboje zpravodajských složek, kde, jak jsem již říkal, nevidím ihned nebezpečí během pěti, během deseti dnů. Za pět, osm let bude nějaký seznam pro změnu na íránské straně a někdo si vzpomene, stejně jako si vzpomněli na americké straně v roce 2020 na rok 2003.
