Na začátku léta odjel ruský bloger Pavel Pashkov do odlehlých míst sibiřské tajgy, aby prozkoumal údajné nadměrné kácení lesů ruskými podnikateli. Ke svému překvapení zde ale na skoro žádné nenarazil „Naše firmy už na Sibiři nevlastní téměř žádné podniky. Jsou to čínské podniky, které kácejí ruské lesy a odvážejí do Číny,“ popsal Paškov ruskému deníku Nové zprávy.
Rusko je pro Čínu největším dovozcem dřeva. Podle dat OSN ho jen za rok 2017 odkoupila Čína 22 milionů tun. Odborníci ale varují, že až 70 procent dřeva číňané těží na Sibiři nelegálně, objem pokácených stromů je tak ve skutečnosti mnohém větší. Jeho ceny jsou naopak abnormálně nízké, a to i ty oficiální.
Na koci loňského roku si čínská společnost Jingye International Investment Company LLC pronajala na půl století 137 tisíc hektarů lesa v Tomské oblasti. Její náklady činily závratných 1,26 miliardy rublů. Když ale novináři deníku Rusmonitor přepočetli zdánlivě astronomickou částku na objem dřeva a jeho prodejní cenu, zjistili, že číňané platí pouhého 0,5 procenta standardní ceny.
Situaci zhoršuje skutečnost, že si firmy vybírají pozemky k těžbě v nejméně přístupných oblastech tajgy. „Pronajmout si jeden hektar a nepozorovaně pokácet dva, to je na Sibiři běžná praxe,“ píše list Rusmonitor. Čínská společnost CJSC RosKitInvest si přitom jen v Tomské oblasti takto pronajala jeden a půl milionu hektarů lesa.
Ruská tajga v Zabajkalské oblasti v roce 2007. Zdroj: Google Timelapse
Ruská tajga v Zabajkalské oblasti v roce 2016. Zdroj: Google Timelapse
Moskva až na Sibiř nedohlédne. Číňané to vědí
V roce 2013 aktivisté z organizace Řeky bez hranic narazili na staveniště obřího dřevařského komplexu Amazar v Zabajkalské oblasti. Spotřebovat měl tolik vody, že k němu jeho majitel, čínská společnost ZJR, na nedaleké řece zbudovala celou vlastní přehradu. Okolnímu ekosystém tím zasadila téměř smrtelnou ránu. Celý komplex totiž firma zbudovala bez posudků na dopady životního prostředí, nebo alespoň diskuse s místními obyvateli.
Projekt se aktivistům podařilo zastavit letos, těsně před zahájením dřevotěžby. O existenci mnoha dalších ale nemusejí mít ani tušení. Zodpovědnost za zachování sibiřské tajgy totiž při reformě lesnictví v roce 2006 Moskva přesunula z centra na regionální vlády. Chudé oblasti jsou ale daleko ochotnější shválit ekologicky závadné projekty jen proto, aby přilákaly investory. Svoji roli tu sehrává i korupce.
Čínská i ruská strana využívají toho, že v odlehlých částech Sibiře se ilegální jednání odhalí jen zřídka. Některé regionální vlády tak nechtějí po číňanech dokonce ani licence k těžbě. Zároveň zde není populární utrácet peníze za plat profesionálních lesníků, a tak po reformách z minulé dekády jejich počet dramaticky klesnul. Na tajgu teď téměř nikdo nedohlíží. Obě opatření tak tvoří ideální kombinaci pro rozvoj ilegální těžby a pašeráctví.
Ruská tajga v Zabajkalské oblasti v roce 2007. Zdroj: Google Timelapse
Ruská tajga v Zabajkalské oblasti v roce 2016. Zdroj: Google Timelapse
Jako Amazonský prales. Mizení tajgy pozná celá planeta
Ze všech problematických aspektů čínskéh chování ruskou tajgu nejvíce ohrožuje fakt, že firmy pokácené lesy neobnovují. „Čínští dřevaři po těžbě nevysazují nové stromy, přestože jim to ukládají ruské zákony,“ popisuje aktivista Paškov. Vykácení tajgy „do hola“ přitom může způsobit ekologickou katastrofu.
Podle výzkumu z ruského Jakutsku se vykácená tajga v letních měsících otepluje na dvojnásobek. Po většinu roku zmrzlá půda pak v létě taje do nezvyklých hloubek. V oblastech vznikají mokřady, více vody se také odpaří, a produkci kyslíku nahrazuje uvolňování oxidu uhličitého, kterého zmrzlá půda na Sibiři zadržuje obrovské mnoství.
V souhrnu rozsáhlá deforestace nevratně mění půdu, vytlačuje z oblastí původní rostliny a živočichy, a razantně urychluje globální oteplování. Mizící lesy také do velké míry přispívají k požárům v těch zbývajících.
Na těžbu doplácí také divoká zvířata, především ta, na která dřevaři při práci narazí. Ruské pohraniční kontroly běžně zadržují čísnké kuplíře, kteří přes hranice převážejí kůže a části těl stovek medvědů, sobů nebo sobolů, píší ruská média.
Ruská tajga v Zabajkalské oblasti v roce 2007. Zdroj: Google Timelapse
Ruská tajga v Zabajkalské oblasti v roce 2016. Zdroj: Google Timelapse
Co z toho mají Rusové? Vůbec nic
Hrozbu ekologické katastrofy na Sibiři překvapivě nevyvažuje ani finanční zisk, pomineme-li příjmy jednotlivců. Odborníci, aktivisté a média se shodují, že ruská ekonomika na rozsáhlé čínské dřevotěžbě pouze tratí.
V roce 2008 slíbil čínský gigant RosKitInvest v Tomské oblasti investovat 30 miliard rublů. Do roku 2022 zde měl postavit deset velkých podniků na zpracování dřeva, včetně dřevoobrábění a nábytkářství, a vytvořit tak stovky pracovních míst. Do dneška firma postavila jen dva závody, jeden na dýhu, druhý na ploché desky. Pracují v nich převážně Číňané.
Čínské těžařské firmy totiž údajně vytvářejí pracovní místa zase jen pro své krajany. Ačkoliv na Sibiři působí už přes pět set čínských společeností, pracovní příležitosti zde pro místní nevznikly, zato přibyly stížnosti na rozsáhlou imigraci Číňanů. Podle analytičky Vity Spivakové z ruského výzkumného centra Carnegie tyto firmy k dřevotěžbě nevyužívají ani ruské stroje. Levněji vyjde dovézt si přes hranice vlastní.
„Číňané nejenže skupují ruské lesy. Vytvořili svůj vlastní zpracovatelský systém, ze kterého neprofituje snad žádný Rus,“ došel ke stejným závěrům aktivista Paškov.
Ruská tajga v Zabajkalské oblasti v roce 2007. Zdroj: Google Timelapse
Ruská tajga v Zabajkalské oblasti v roce 2016. Zdroj: Google Timelapse
Kdo za to může?
Podle Spivakové ale Ruské podnikatele z dřevařského průmyslu překvapivě vystrnadila samotná Moskva. V roce 2007 se Kreml rozhodl podpořit svůj zpracovatelský a nábytkářský průmysl, a tak navýšil cla na vývoz málo opracovaného dřeva z 6,5 procenta na 25 a v některých případech až na závratných 80 procent. Export dřeva do Číny se během dvou let propadl o dvě třetiny.
Čínská poptávka po dřevu ale nezadržitelně rostla. „Zelené reformy“, kterými se Čína snaží zachránit vlastní ekosystém před kolapsem, omezily možnosti těžby na vlastním území. Čínští podnikatelé se tak začali dívat přes hranice. Na blízké Sibiři brzy začaly čínské pily vyplňovat prázdné místo po ruských dřevařích.
Odpověď, proč se Číňanům vyplatí vývoz neopracovaného dřeva navzdory vysokým clům, podle odborníků leží v nezákonnosti jejich podnikání. V roce 2010 ruští vyšetřovatelé odhalili pašerácké trasy v Irkutsku a Zabajkalské oblasti. Číňané tudy do té doby převezli dřevo v hodnotě odhadem 250 milionů rublů.
Moskva ale k situaci zatím mlčí, navzdory pozornosti médií a aktivitě jednotlivců. Změna systému, který Rusko připravuje o ekosystém, suroviny i pracovní místa, je tak prozatím v nedohlednu.
Ruská tajga v Zabajkalské oblasti v roce 2007. Zdroj: Google Timelapse
Ruská tajga v Zabajkalské oblasti v roce 2016. Zdroj: Google Timelapse
