Byla jste na premiéře Hranic lásky v rámci karlovarského filmového festivalu, jak se vám film, v němž hrajete, líbil?
Já v něm tedy téměř nehrála, natočila jsem s nimi jeden obraz a na plátně tak byla asi vteřinu, pro upřesnění. Ale spousta mých milých kolegů a kamarádů ano a jsem za ně moc ráda. Tomáš Wiński je podle mého další talentovaný režisér na naší scéně, který má vytříbený umělecký cit. Je to odvážný počin, který u nás nemá moc obdoby. Tato témata si jistě zasluhují pozornost.
Co si myslíte o polyamorii?
Co si myslím já, je dost nepodstatné a je každého věc, v jakém vztahu chce žít. Já bych to ale nedokázala a řekla bych, že si lidé stejně musí ve výsledku ublížit. Nebo na to doplatí jeden z nich.
Po otci máte syrské geny, byla jste vychovávána v intencích islámské kultury?
V dětství se o to tatínek snažil, trávila jsem víkendy ve víkendové arabské škole v mešitě na Černém Mostě. Nicméně, v pubertě jsem byla hodně vzdorovitá, takže jsem tam dlouho nevydržela. Bylo těžké mě někam nasměrovat.
Dnes mi to je trochu líto. Táta na mě v dětství mluvil arabsky, ale pak z toho polevil a já jsem postupem času mnohé zapomněla. Teď, kromě základů, mluvit téměř neumím, jen trochu rozumím. Škoda, mohla jsem umět další jazyk! Možná se k tomu ještě někdy vrátím.
Byla jste se v Sýrii podívat?
Byla jsem tam naposledy ve čtyřech letech. Ačkoliv jsem vyrůstala od narození v Praze, jsem tak nějak s tou kulturou spjatá, vnímám v sobě určitou horkokrevnost. Tu přisuzuji právě otcově straně chromozomů.
Z mých dětských návštěv si nejvíce pamatuji vůně. Vůně koření na tržištích, vůně jídel, když se celá má velká rodina sešla na večeři a všichni seděli na polštářích a podávali si navzájem misky s jídly. Vše bylo všech, nabíralo se arabským chlebem a jedlo rukou. To jsou takové silné vzpomínky. Plánuji určitě v budoucnu cestu do Damašku, odkud má rodina pochází.
Na podzim se vám narodí první potomek, jak prožíváte těhotenství?
Je mi hrozné horko. (smích) Ale jinak krásně! Už se moc těšíme. Zatím si s miminkem povídáme, Martin nám večer čte a ono kope a mele sebou ostošest. Dočkat se samozřejmě nemůžou i prarodiče, hlavně babičky. Na ně my tak trochu spoléháme s hlídáním. Od ledna bych měla nastoupit zpět do divadla, tak za každou pomoc budeme moc rádi.
Už máte vybrané jméno?
Máme, ale neprozradíme. Zatím si pro sebe necháváme i pohlaví miminka. Mám vlastně takovou zvláštní příhodu. Zdálo se mi o miminku, držela jsem ho v náručí a ptala se, co tedy je, jestli holčička nebo chlapeček. Miminko roztáhlo nožičky a já od té doby věděla, co čekáme. Následně nám pohlaví pak doktor potvrdil.
Máte exotickou vizáž, není to ve vaší profesi limitující?
Na jednu stranu ano, na druhou ne. Je to složité. U nás dostávám spíš role cizinek, speciálně v našem malém rybníčku se hodně obsazuje podle typu. A já tak typicky česky nevypadám a to je pak trochu problém.
Občas je naopak žádoucí, že mám exotičtější vzhled. V zahraničních produkcích je to výhoda. Měla jsem možnost s pár takovými spolupracovat a moc mě to bavilo. Třeba tři natáčecí dny strávené v impozantním pražském hotelu Paříž s hollywoodskými hvězdami, to bylo něco. Na svou větší příležitost u nás zatím trpělivě čekám. (smích)
Vaším partnerem je váš herecký kolega Martin Donutil. Určitě jste se seznámili v divadle.
Přesně tak. Působíme oba v Městských divadlech pražských, dlouho jsme byli kolegové a kamarádi, jiskra přeskočila až později. Hrajeme spolu v několika představeních, naším oblíbeným je třeba Smrt obchodního cestujícího. Hraju tam takovou sice úplně maličkou roli lehčí děvy, kterou se postava Martina snaží sbalit, ale máme spolu dvě scény, které pokaždé hrajeme jinak, překvapujeme se a navzájem se těšíme, co ten druhý zase vymyslí.
Vaším budoucím tchánem je herec Miroslav Donutil. S ním jste si už zahrála?
Zrovna právě ve Smrti obchodního cestujícího hraje taky, ale do vzájemné interakce tam moc nepřijdeme. Na jaře bychom spolu měli všichni tři točit jeden dlouho připravovaný projekt, tak věřím, že nám to vyjde. Pokud ano, bude to moje vůbec první setkání s Mirkem před kamerou.
Máte trému?
Ani ne, spíš jsem hodně zvědavá a těším se, jaké to s ním bude.
Jaké vůbec je vzájemné soužití dvou herců?
To naše je takové normální nenormální. Jsme oba Blíženci, takže je nás doma nespočet, což je občas na hlavu. Ale zároveň se nikdy nenudíme. A teď nás bude ještě víc! Martin je moje spřízněná duše.
Jaké vás čeká léto?
Vyrazíme k rodině do letního domu v Chorvatsku. Už se nemůžeme dočkat. Bude nás tam sedm ženských a dva chlapi, tak snad to s námi zvládnou. Zbytek léta se nese už jen v duchu stavby a rekonstrukce, do které jsme se před narozením miminka pustili. Vše už probíhá, tak snad to stihneme!
3. listopadu 2021 |
