Sára Affašová nejen o sociálních sítích
Jak vás přijala Martinova rodina?
Hezky. Myslím, že s ní mám krásný vztah. S tatínkem Mirkem jsem se poznala ve stejnou chvíli jako s Martinem, na první čtené zkoušce Smrti obchodního cestujícího. A když jsme se dali s Martinem dohromady, Mirek byl snad i rád.
Na co je Martin šikovnější?
Toho je spousta. Určitě je šikovnější, co se hraní týče.
(Martin: Sára má na mysli hraní na počítači.)
Myslím to celkově, Martin je skvělý herec. Na co seš nejšikovnější?
(Martin: Rozhodně ne na techniku. A nesouhlasím ani s tím herectvím.) Vařit umí skvěle.
(Martin: Ale to ty taky.)
Dobře, takže nejšikovnější je na to hraní na počítači.
Čeho si na něm ceníte?
Je chytrý, vtipný, má skvělý smysl pro humor. A taky mě vede. Bývala jsem divočejší, ale vztah s ním mě umírnil, zklidnil.
V čem měl privilegium?
Jako první muž mého života byl představen mému tatínkovi. Paradoxně on jediný z toho žádné nervy neměl.
(Martin: Všichni byli nervózní, jak projdu, protože u nich se to bere jako dost vážný rituál, pak je vztah považován za definitivu. Je velice sympatický pán, pozval nás do libanonské restaurace.)
Sára Affašová V otcově rodné zemi, Sýrii, byla naposledy jako čtyřletá. Odmala chodila do dramaťáku, ale místo DAMU se mohla vydat i exaktní cestou biochemie. Loni uzavřela hereckou etapu v Ulici. Hrála též v seriálu Rapl a komedii Teroristka. V Divadle ABC ji uvidíte například ve hrách María de Buenos Aires, Matka Kuráž a její děti, Vojna a mír či Diktátor, v Rokoku v představení Neviditelný. |
Kdy vás zlákalo divadlo?
Přihodilo se to na vysoké škole, ve druhém semestru. Stála jsem v laborce a uvědomila si, že tohle mě nenaplňuje. A tím byl molekulární biologii a biochemii organismů konec. Vrátila jsem se o rok dřív, kdy jsem se rozhodovala mezi exaktní cestou a herectvím, už tehdy jsem se hlásila na DAMU, ale dostala jsem se tam až napodruhé.
Jak to máte s Instagramem?
Střídají se u mě fáze, kdy mě baví a kdy mě to úplně přejde. Vlastně nevím, jestli mi to jde, ale snažím se. Myslím, že nejvíc followerů mi přihrálo, že jsem hrála v Ulici. Teď přemýšlím o tom, že bych chtěla účet posunout a zaujmout i jiné sledující. Ráda bych se zaměřila na divadlo, na jeho zákulisí.
Kdy váš Instagram pomáhal?
Povedlo se mi otevřít jisté společenské tabu. Rozhodla jsem se pro osvětu v rámci gynekologických témat, jakým je i syndrom polycystických ovarií. Sama jsem na to trpěla a právě přes Instagram jsem zjistila, že spousta holek se o tom nemá s kým pobavit a trápí se. Otevření tématu mělo obrovskou odezvu. Nejlepší mi přišlo, že reagovali i chlapi, kteří holkám projevili podporu.
Kdo komu volá častěji?
Asi já? Co myslíš?
(Martin: Komunikaci po telefonu vyhledávám méně. Jak mě baví počítač, tak na telefonu závislý nejsem.)
Martin Donutil o hádkách i chalupě
Co vás sblížilo?
Začalo to zkoušením Smrti obchodního cestujícího v ABC, kde já byl už v angažmá a Sára čerstvě nastoupila. Ještě následující rok jsme byli pouze kolegové.
(Sára: A kamarádi.)
A pak to nějak zázračně zajiskřilo. První rande jsme tudíž měli v divadle.
Martin Donutil „Nejdřív jsme spolu slavili, až pak jsme spolu začali chodit,“ komentuje s úsměvem pouhé pětidenní rozpětí jejich narozenin. V březnu ho v Rokoku čeká premiéra hry Marat + Sade. Na scéně Divadla ABC hraje mimo jiné v představeních Hamlet a Petr Pan. A taky ve Smrti obchodního cestujícího, kde stojí na jevišti vedle svého otce Miroslava a Sáry. S otcem hrají spolu ještě v Amadeovi v Divadle Husa na provázku. |
Jak se míjíte?
Leckdo by si asi tipl, že při společném angažmá se musíme vídat pořád. Jenže Městská divadla pražská mají scény tři, proto se potkáváme výjimečně. Když teď Sára zkoušela Maria de Buenos Aires, kde nehraju, tak se odpoledne vracívala ze zkoušek, zatímco já odcházel na představení. Půjde to tak až do prázdnin, kdy mě čeká natáčení, takže sporadicky se uvidíme až do července.
Jak jste prožil třicátiny?
Očekával jsem, že by mohly být přelomem, ale nestalo se nic. Vůbec nic. Dál se cítím na devatenáct jako už spoustu let.
(Sára pobaveně: Je to tak, mám vedle sebe devatenáctiletého hravého zajíčka. Což se podtrhlo tím, když k Vánocům dostal PlayStation.)
Za co si Sáry vážíte?
Neztrácí se mnou trpělivost a vždycky mě odhodlaně dokope k výsledkům. Taky se mi vedle ní daří dospět, což se mi do doby, než jsem ji poznal s duší devatenáctiletého kluka, stále nějak nedařilo.
V čem jste stejní?
Oba chodíme pozdě, oba zdatně prokrastinujeme. Nesneseme stereotyp, zároveň se to kompenzuje jakousi kreativitou. Tím se, myslím, vysvětluje herectví, i když já to měl jednodušší, protože jsem s tím byl odmala konfrontován doma.
Jak řešíte konflikty?
To je jedna z mála věcí, ve kterých se neshodneme. Jsem dost výbušný typ. Potřebuju rychle všechno vyhodnotit, vyřešit, uzavřít. Sára to má opačně. Proto naše hádky vypadají tak, že já ji pronásleduju, ona uniká. V tomhle ještě hledáme kompromisy.
Čím vám Sára imponuje? Kde vám bývá dobře?
Na Vysočině, na chalupě. V poslední době jsme se tam moc nedostali. Zatímco mnozí herci se doma kousali nudou, naše Městská divadla pražská to pojala odlišně: o to víc jsme zkoušeli. Snad žádnou sezonu jsme se tak nenadřeli. Tím víc jsme šťastní, kdykoliv můžeme ujet na Vysočinu do lesů.
Stačí se na ni podívat, je krásná, vedle toho chytrá a vtipná. Baví mě, že spolu dokážeme prosedět a propovídat celou noc až do rána a objevovat společná témata. Všechny naše rozpravy bývají dost pěkné, na úrovni a posouvají nás – za to jsem jí vděčný obzvlášť.
