Od chvíle, kdy se fitness centra rozšířila do všech koutů světa, se odborníci přou o to, nakolik, a zda vůbec, by v nich měly děti po vzoru dospělých svádět věčný boj se zátěží, což je princip téměř všech posilovacích strojů. Čerstvý příspěvek do diskuse uveřejnilo červnové číslo odborného amerického časopisu Pediatrics. Avery D. Faigenbaum, fyziolog University of Massachusetts v Bostonu, zde prezentoval výsledky své studie, v níž sledoval 43 chlapců a děvčat ve věku 5 až 11 let. Po dva měsíce chodili dvakrát týdně cvičit, přičemž první skupina prováděla 11 fyzicky velmi náročných cvičení s činkami, které opakovala pětkrát. Druhá dělala totéž, ovšem s mnohem nižší zátěží, a vše opakovala patnáctkrát. Zbývající třetina dětí si v tělocvičně dělala, co chtěla. Po osmi týdnech se ukázalo, že dětem z druhé skupiny, které vzpíraly lehčí činky, ale víckrát, zesílila svalová hmota v horní polovině těla o 16 procent, zatímco "silákům" pouze o 5 procent, a nohy dokonce o 41 procent. Existuje tedy zásadní rozdíl mezi dětským a dospělým organismem, u něhož není rozhodující počet opakování cviku, ale množství zvedaných kil. Z toho by měli vycházet jak učitelé tělesné výchovy ve školách, tak trenéři a pracovníci fitcenter. Odborník, který odmítl zveřejnit své jméno, však ironicky konstatoval: "Myslím, že osmileté děti by měly mít na práci něco úplně jiného než vzpírat činky." A Robert M. Malina, ředitel Institutu pro studium sportu mládeže při Michiganské státní univerzitě, dodal: "Jestli by se dospělí měli o něco postarat, pak o to, aby děti tohoto věku mohly co nejvíc běhat, skákat, házet, chytat..."
25. září 1999
