„Možná se o hráče starám proto, že se o mě kdysi takhle postaral fotbalový šíbr Jan Gottvald v Drnovicích a já se tam necítil sám. Jeho manželka mi pekla buchty,“ vzpomíná sedmapadesátiletý Měsíc, který se z kotle vyšvihl až do dozorčí rady klubu. Pozoruhodný je příběh nevšedního muže v pozadí.
Co o vás vypovídá císařský knír?
Mám rád historii, období Habsburků i Masaryka, jsem demokrat a liberál, ale knír s tím nemá souvislost. Vznikl těsně po padesátce. Na dovolené mi vousy trochu narostly a já šel poprvé v životě do barber shopu. V Dubaji se mi líbilo, jak mají vousy hezky seříznuté, říkám jim, udělejte mi s tím něco. Knír lehce navoskovali a bylo to. Já se rád liším od okolí. Stylem oblékání, účesem, vousy, snažím se nebýt v uniformě. A ono to funguje. Když někam přijedu, říkají, že to je cool.
A jak se ve vás probudila náklonnost k teplickému fotbalu?
Jsem rodák, velký patriot, miluji Teplice, nikdy bych se nepřestěhoval. Moje fotbalové patriotství začalo už ve třech letech, teplický hráč Rudolf Smetana byl nejlepší kamarád mých rodičů již v 60. letech. Já ho beru za strejdu. Na stará kolena se vrátil do Teplic z Nýrska a byl tady úplně sám, rodina se mu rozpadla, tak se o něj naši starali. A Čudla chodil k nám domů, mamka mu prala a vařila.
Rukama mi prošlo čtyřiadvacet hráčů. Přijde posila, Pavel Verbíř z klubu mi zavolá, já se s nováčkem den po podpisu smlouvy sejdu. Seženu mu bydlení, případně školku, školu, cokoli.
