Další 25 až 30 kilometrů v nohách a vyhlídky na mrazivou noc venku. Stany nejsou povolené, ale to vlastně nikomu ani moc nevadí. V noci sice teploty padají k sedmi pod nulou, ale pro účastníky extrémního armádního závodu Winter Survival napříč Jeseníky to je vzhledem k některým uplynulým ročníkům „teploučko“.
Někteří pamatují na noci ve sněhu, kdy rtuť teploměru klesala i pětadvacet stupňů pod nulu.
„Máme spacáky, fólie, kvalitní karimatky, dovnitř spacáku si dávám láhev s horkou vodou a to vydrží do rána,“ říká jeden ze závodníků. Připouští, že valná většina účastníků používá letní spacáky.
Ty zimní totiž zaberou v batohu s výstrojí, kterou závodníci nesou během čtyřdenního klání horskou přírodou prakticky celou dobu na zádech, až moc místa. Všichni se proto snaží si trochu odlehčit.
I tak mají batohy s výstrojí a zásobami až 25 kilogramů. Těm zkušeným účastníkům se pak daří zátěž snížit na 15 až 18 kilogramů. Fenoménem posledních ročníků závodu jsou ale hřejivé termonáplasti, běžně dostupné v lékárnách. Někteří ze závodníků si je lepí na velké svalové partie, které chtějí nechat prohřáté.
Celkem 19 tříčlenných týmů už v pondělí absolvovalo na lyžích a pěšky zhruba 25 kilometrů. Podobně velkou úterní porci kilometrů, v ideálním případě pokud družstva nebloudila, ztěžovalo hned několik speciálních úkolů. Od poskytnutí první pomoci „zraněným“ figurantům, přes překážkovou dráhu v lesích až po zdolání třicetimetrového skalního masivu na čas.
Po více jak deseti letech se na start závodu letos postavily i dvě ženy. Jedna v týmu 42. mechanizovaného praporu z Tábora a druhá v družstvu Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu z Dobrušky. „Těsně před závodem onemocněl člen týmu a kolegové mě oslovili, zda bych ho nahradila. Byla to pro mě velká výzva,“ řekla geografka Tereza Vacková.
Už v pondělí týmy absolvovaly na trase vedoucí od Ovčárny přes Temnou a Kopřivnou, Malou Morávku, kolem Karlovy Studánky k Vrbnu pod Pradědem také bojové střelby z pistole Phantom a útočné pušky Bren. V místě prvního lesního noclehu pak museli závodníci také zvládnou rozdělání ohně.
Trasa závoduPohyb závodních týmů lze sledovat v mapě on-line |
„Sněhové podmínky jsou více než dobré. Jelo se nám velmi dobře, i když s těžkými batohy to místy bylo vysilující. Často jsme měnili oblečení,“ popsal dosavadní průběh závodu Matthias Szöke z týmu rakouského 26. praporu horských myslivců.
Rakušané by rádi obhájili loňské vítězství. „Jsou zde dobré týmy. Uvidíme, jestli se nám to podaří. Uděláme pro to vše,“ konstatoval Uwe Hochenwarter.
Nejlépe si zatím vedou týmy z 13. dělostřeleckého pluku Jince, 7. mechanizované brigády z Hranic a Agentury logistiky ze Staré Boleslavi. Další noc na středu stráví účastníci venku na Rabštejně nedaleko Rýmařova. Ve středu pak trasa povede na Skřítek a Ztracené skály a pak přes Jelení hřbet, Velký Máj a Petrovy kameny k Ovčárně pod vrcholem Pradědu.
