„Začínáme třeskem,“ prohlásil šéf amerických pozemních sil v Evropě Christopher Cavoli, když tento týden s dalšími veliteli představil některé dílčí podrobnosti připravovaného cvičení.
To má především prověřit, jak rychle jsou americké síly ve větším počtu schopny přispěchat evropským spojencům na pomoc v případě nějaké krize či konfliktu. A také demonstrovat, že USA ctí svůj závazek na obranu Evropy.
Jako takovou malou zkoušku letos v březnu Spojené státy vyslaly v rámci cvičení sil rychlé reakce do Polska 1 500 vojáků i s technikou z texaského Fort Hood.
Jednotka byla připravena odcestovat během dvou dnů. „Takovou strategii projekce síly praktikujeme v Evropě asi tři nebo čtyři roky. Teď nastal čas ji prověřit ve větším v měřítku,“ dodal Cavoli.
Tentokrát z území Spojených států armáda co nejrychleji přepraví na 20 tisíc amerických vojáků a tisíce kusů techniky. Část jednotek bude cestovat „na lehko“, vojáci použijí výzbroj z předsunutých amerických skladů v Belgii a v Německu.
Manévry ve skutečnosti spojí několik pravidelných dílčích cvičení, které Američané v Evropě v reakci na ruskou anexi Krymu a akce na Ukrajině od roku 2014 pravidelně pořádají. Pentagon očekává, že se cvičení přímo dotkne území desítky evropských států a zapojí se do něj celkově na 37 tisíc vojáků z více jak poloviny členských států NATO.
Americké síly v EvropěOd roku 2017 jsou v Evropě tři americké takzvané brigádní bojové týmy (ABCT Army Brigade Combat Teams). V roce 2013 americká armáda stáhla z Evropy prakticky všechny tanky a obrněnce. Měla tak skončit sedmdesát let trvající poválečná éra masivní americké přítomnosti v Evropě. V době svého vrcholu během takzvané studené války bylo především v Německu rozmístěno až 20 amerických obrněných divizí, tedy 6 000 tanků. Ještě v roce 1980 bylo v Evropě 200 tisíc amerických vojáků. V současnosti je to zhruba 30 tisíc. |
Takovéto vyslání masivních vojenských sil do Evropy pak chtějí američtí velitelé zkoušet pravidelně každý sudý rok. V liché roky počítají s cvičným vysláním desetitisíců vojáků do Tichomoří přesně v souladu s americkou obrannou strategií, která označuje za největší americké protivníky Rusko a Čínu.
Praxe z dob studené války
Od roku 2013, kdy USA stáhly z Německa poslední tankové jednotky a většinu svých sil rozmístěných v Evropě od konce druhé světové války, udržoval Washington v Evropě dva takzvané brigádní bojové týmy (ABCT – Army Brigade Combat Teams).
Od roku 2017 k výsadkové brigádě (v Itálii) a jednotce vyzbrojené obrněnci Stryker (v Německu) přibyla v reakci na chování Ruska ještě jedna obrněná brigáda s těžkou technikou (Polsko a Pobaltí). Všechny týmy se v Evropě střídají v devítiměsíčních rotacích.
Plány na procvičení přesunu masivních posil spojenců přímo z USA pak před časem „oprášil“ šéf sboru amerických náčelníku Mark Milley. Podle něj sice posílená rotační přítomnost amerických sil v Evropě funguje jako klíčový element pro ujištění spojenců i odstrašení možných útočníků, ale problém by mohl nastat, pokud by skutečně nějaký byť omezený konflikt propukl.
Spojené státy by musely řešit, jak přes oceán dostat další vojáky a techniku přímo do první linie. A v uplynulých více než dvou desetiletích si Pentagon takovou eventualitu vlastně nepřipouštěl.
V dobách studené války a soupeření se Sovětským svazem to bylo jiné. Američané měli pro takový případ cvičení pojmenované „Reforger“. Pentagon od roku 1969 každoročně nacvičoval prostřednictvím armádních i civilních letounů a lodí rychlý přesun desetitisíců vojáků do Evropy. Cílem bylo demonstrovat Sovětskému svazu i spojencům z NATO, že USA jsou neustále připraveny masivně vyztužit evropskou obranu v případě konfliktu s Varšavskou smlouvou.
Taková cvičení probíhala pravidelně kromě roku 1989 až do roku 1993. Ročník 1988 býval označován za největší cvičení od konce druhé světové války, když přes Atlantic přicestovalo na zkoušku 125 tisíc amerických vojáků.
Rychlý výsadek do Gruzie
„Nemůžeme si myslet, že Defender Europe je jen reinkarnací. Naše bezpečnostní prostředí se výrazně změnilo, pokud jde o geografii a hranice i pokud jde o spojence a partnery,“ uvedl americký generál John Thompson, velitel pozemních sil NATO.
Vrchním velitelem NATO je pilot Wolters. Žádá Pentagon o posily |
Jarní cvičení bude podle něj složitější, než bývala ta v dobách studené války. Bude mít pět dílčích fází, do kterých se zapojí vojáci z pěti amerických divizí. 1. jízdní, 82. výsadkové, 1. obrněné, 1. a 3. pěší a také národní gardy z jedenácti amerických států a sedmi jednotek rezervistů.
První fáze zahrnuje aktivaci jednotek v USA, rychlou přípravu, samotný přesun do Evropy a vyzbrojení v předsunutých skladech. Druhá fáze počítá s cvičnou masivní operací jednotek rychlé reakce, především 82. výsadkové divize na území Gruzie.
Ve třetí fázi pak mají být americké jednotky rozmístěny na pozicích prakticky po celém kontinentu, budou připravena velitelská stanoviště a zajištěny cesty pro přísun posil. Trasy pro vojenské konvoje mají měřit čtyři tisíce kilometrů. Ve čtvrté fázi má proběhnou námořní vylodění hlavních sil a v páté se mají jednotky dostat „do první linie“.
