Na stránkách iDNES.cz za 21 let existence vyšlo už 1,2 milionu článků, pod nimiž je podepsáno přes 1700 různých autorů. Mirce Spáčilové patří suverénně největší podíl, redakční žebříček vede s počtem 10 000 článků. Jubilejní text, recenzi snímku Máme na víc, si můžete přečíst zde.
„Chtěla jsem být vždycky novinářkou, ale k filmu jsem přišla úplně náhodou,“ přiznala Mirka Spáčilová.
Za scénou s Mirkou SpáčilovouNejen o svých deseti tisících článků bude vyprávět Mirka Spáčilová ve středu 6. února od 12:30 hodin v mimořádném vydání pořadu Za scénou. |
Už během studia žurnalistiky, kde si vybrala televizní specializaci, nastoupila do deníku Svobodné slovo. „Tam jsem začínala od těch nejprostších věcí, jako je černá kronika, reportáže, mládež...,“ prozradila.
Postupně však od kolegyň, které odešly za mateřskými povinnostmi, přebrala zprávy o televizi a divadle. “Na filmy jsme měli jako externistku Evu Zaoralovou, kterou považuju za svého největšího učitele a vzor. Postupně jsem od ní začala přebírat filmovou tematiku,“ dodala a připomněla, že tenkrát se psalo o jednom filmu týdně.
Nyní ročně zhlédne kolem 250 filmů. „Nevidím všechno, ale měla bych vidět valnou většinu filmů plus seriály, dokumenty, zábavné pořady,“ vypočetla.
Po listopadu 1989 přešla do Lidových novin a odtud k 1. září 1992 do MF DNES. V té době ještě portál iDNES.cz neexistoval, založen byl až v lednu 1998. První články s podpisem Mirky Spáčilové zde vyšly na podzim téhož roku, kdy weboví editoři publikovali jednadvacet recenzí aktuálně hraných filmů. V této várce najdeme i dodnes hrané hity Titanic, Lepší už to nebude, Do naha! či Zaříkávač koní.
V tištěných novinách vychází Mirce Spáčilové v průměru přes 700 článků ročně. Od stručných jednosloupcových zpráviček až po recenze, rozhovory a komentáře. Postupem času se stále více textů objevovalo i na webu. Některé aktuality psala jen pro iDNES.cz, jiné texty vycházely souběžně v obou médiích.
V roce 2001 jsme na webu napočítali 316 článků, za rok 2014 to už byla tisícovka. Nyní je vzhledem k potřebám rychlého zpravodajství normou, že víc článků od Mirky Spáčilové vychází na webu.
Dokonalý přehled o filmovém světě vedl k tomu, že historicky jedním z prvních videopořadů byl glosář Do kina, kde kritička krátkými postřehy hodnotí čerstvé novinky.
Nej… recenze Mirky SpáčilovéNejvyšší známky: 85 % - Vlk z Wall Street Nejnižší známky: 5 % - Sousedé |
Celková čtenost článků od Mirky Spáčilové je 150 milionů, což činí průměr 15 000 zobrazení na článek. Nejčtenějším byl nekrolog herce Jana Třísky, který si v září 2017 přečetlo téměř 400 000 čtenářů.
Nejčtenější recenze byla unikátní nejen čtenářským zájmem, ale i autorčiným hodnocením: filmu Maturita dala kritička nula procent. Z televizních projektů byla nejžádanější recenze první řady seriálu Cirkus Bukowsky.
Archiv momentálně obnáší 1648 recenzí, v nichž kritička filmové dílo oznámkovala. Průměrná známka je 56,9 %. Zmíněný film Maturita je jediný, který dostal nulovou známku, naopak dva tituly získaly devadesátiprocentní hodnocení: v roce 2012 to byl Ondříčkův film Ve stínu a o dva roky později americko-mexická koprodukce Babel.
Nejčastější výrok zněl 60 procent, tuto známku dostalo 360 filmů. Spáčilová dále udělila 297krát padesát procent a 222krát sedmdesát.
Procentní hodnocení je podle ní otázkou posledních šesti sedmi let. „Vytvořila jsem si ho selským rozumem. Je to tak jako v životě se vším, od jogurtů po boty, většina věcí je průměrných nebo lehce nadprůměrných a to ostatní jsou pak výkyvy. Osmdesát procent je film roku, devadesát film desetiletí a sto procent dostane film století. Na ten je ještě čas. Je stále na co se těšit,“ vysvětlila.
Dodala, že nuly si šetří. Navíc začínajícím tvůrcům přidává 5 až 10 %. „Poprvé jsem smířlivější,“ prozradila. Jakmile recenzi dopíše, tak dílo okamžitě vytěsní. „To by ani jinak nešlo. Pamatuju si jenom ty úplné krajnosti, jako nejlepší film, ten si pamatuju dlouho spíš pocitově, a pak ten nejhorší,“ popsala.
Nejstarší recenze v MF DNES První recenzi v deníku MF DNES publikovala Mirka Spáčilová v září 1992. Hodnotila v ní film Marta a já režiséra Jiřího Weisse. |
Chození do kina ji ani po letech neomrzelo. „Je to prostě práce, protože si filmy na rozdíl od diváků nemůžu vybírat. Ale baví mě, když film je opravdu dobrý, protože to je taková odměna, to pak má člověk celý rok z čeho žít,“ dodala s tím, že v poslední době ji velmi zaujal mexický film Roma.
Prozradila, že snímek si ji získá tím, když při jeho sledování zapomene, že je na projekci pracovně.
Mimopracovně však kinosály navštěvuje jen vzácně. „Jdu například, když se vrátí nějaký starý film, který mám ráda a chci ho zase vidět na velkém plátně, jdu i na takový film, který chci vidět ještě jednou, abych si ho znovu vychutnala. Nebo když manžel chce jít do kina na premiéru,“ přiblížila.
V poslední době se podle ní točí filmy stále delší a delší. „Je to hrozná otrava, ale i začarovaný kruh. Do kina chodí hlavně lidé od 17 do 25 let, a proto se točí filmy pro ně a aby se na nich vydělalo, jsou delší, dělají se ve 3D či 4D. To je ale nesmysl a jen atrakce, filmu to nepomůže. Všechno tu navíc už bylo,“ poznamenala.
Mirka Spáčilová komentuje Oskary (2018):
