RECENZE: Jedním slovem síla. Roma je velký film z malé obrazovky

Oscarový tvůrce Alfonso Cuarón se vrátil k podstatě. Ke svému dětství v Mexiku, k rodnému jazyku, ke klasickému negativu, k černobílému formátu. A dobře udělal.

Ať mluví kterýmkoli jazykem, filmy jsou jen špatné, průměrné, či skvělé. A když se zrodí opravdu velký zážitek jako Roma, zabolí paradox, že je mrzačen malou obrazovkou: protože pochází z produkce streamovací služby Netflix.

V celém Česku smí Cuarónovu novinku promítat jen pět kin ve třech městech. Přesto se vyplatí je vyhledat, Roma na plátno patří. Nejen kvůli kameře, za níž stál sám autor a režisér, podílející se navíc i na střihu. Ve vrcholných okamžicích totiž divákův vjem násobí vliv společného sdílení, když marně hledá ve tmě ruku, jíž by se lidsky přidržel.

Přitom se Roma považuje za film takřka bez děje, mapující chod jedné rodiny v Mexico City 70. let včetně běžných denních úkonů, rituálů a domácích prací. Hlavní hrdinkou je služka, již čtyři děti zaměstnavatelů milují a která se vyloženě banálně dostane „do maléru“ s poněkud operetně pojatým vyznavačem bojových sportů, posléze aktérem krvavých nepokojů. Ale pozor, Roma nelíčí ani sociální drama („páni“ rozhodně těhotnou dívku nevyhazují jako v šestákových telenovelách), ani politickou kroniku – vlastně se člověk nedozví, zač se právě demonstruje a proč se rozpoutá násilí. Okolní svět jako by šílel za okny, ale právě ve chvílích, kdy ženy řeší zdánlivě prozaické, avšak jediné podstatné věci: kolem dětí.

Zemětřesení zažité při návštěvě porodnice je drobná lapálie proti partnerským otřesům v rodině zaměstnavatelů, pouliční masakr je pouhou předzvěstí vypjatého, přitom profesně odtažitého dění na porodním sále a finále s dětmi v rozbouřených vlnách patří k výjevům, kdy se celý sál bojí vydechnout.

Cuarón přitom nepěstuje laciné citové vydírání, sílu účinku buduje výhradně filmovými prostředky, ať rozfouká požár v lese, nebo obrazný v rodině. Přitom si ještě najde čas na přirozený humor od uhihňaných rozcviček služek až po řidičské eskapády paní domu.

Vyznání ženám

Přes dvorky a terasy plné prádla se šíří štěkot psů, děti rámusí s pistolkami, příbuzenstvo se sjíždí na svátky, kde kolorit loveckých zábav včetně školáků má nádech nečekané exotiky konce roku, kina hrají dobovou klasiku, televize místní komedie, domácí hlídač za sebou zanechává hromádky, v kuchyni se probírají klepy a v salonu rodičovské války, jež by potomci neměli slyšet; jenomže slyší. A jak civilizovaní lidé zahladí vztahové krize? Vezmou děti na výlet k moři.

Roma

85 %

Mexiko / USA, 2018, 135 min

Režie: Alfonso Cuarón

Scénář: Alfonso Cuarón

Hrají: Yalitza Aparicio, Marina de Tavira, Diego Cortina Autrey, Carlos Peralta, Marco Graf, Daniela Demesa, Nancy García García, Verónica García, Andy Cortés, Fernando Grediaga, Jorge Antonio Guerrero

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 78 %

IMDb: 7.7

Velice pozvolna, o to pevněji vtahuje Cuarón diváky do svých vzpomínek, jako by je chtěl vyměnit za jejich vlastní. Člověk nejprve přihlíží rozumově, zvenčí, až náhle zjistí, že už je citově připoután a že prožívá osudy hrdinů s intenzitou, jakou dlouho nezažil. Filmařsky včetně zvukové složky je Roma téměř dokonalá, jen občas by sólista Cuarón potřeboval korekci „druhých očí“.

Ale nechce se hledat chybičky, pokud z filmu tryská tolik láskyplnosti. Ač navýsost osobní, režisérovo vyznání je nadčasové i nadnárodní, tak trochu jako Volver adresované síle žen, které bez ohledu na společenské postavení zůstávají nakonec na vše samy – a dokážou to.