Jedním slovem šmíra. Pět procent získává jen coby hold páru, který dokázal ze sálu odejít po půlhodině, přestože si zaplatil premiérové vstupné dvakrát 179 korun.
Za brak. Jenže Česká obchodní inspekce do kin nechodí a na filmy se reklamace nevztahují. Byť v případě komedie Jedlíci aneb Sto kilo lásky, jíž se Tomáš Magnusek znovu utvrzuje v uměleckém sebeklamu, už o filmu skoro nelze mluvit.
Jedlíci aneb Sto kilo láskyČesko, 2013, 108 min Režie: Tomáš Magnusek Hrají: Milan Chára, Karel Heřmánek jr., Tomáš Magnusek Hodnocení: 5 % |
Ani technicky. Špatně sejmutý zvuk kolísá. Kamera občas nezaostří, řeže hlavy, herci se před ní navzájem zakrývají. Co záběr, to trapně okatý sponzorský vzkaz, od obsahu ledničky přes reklamní klip zkrášlovací kliniky až k exkurzi po "hubnoucím" hotýlku.
Dramaturg neviděl text ani dalekohledem, jinak by nepřipustil dva prology: první tlouštíky postupně představí, druhý je seznamuje na odtučňovací kúře. Do stejného modelu dostalo Sedm hladových před pětadvaceti lety směs hořkosti, důstojnosti i vzpoury vůči systému; smíchuprostí Jedlíci se ani neobtěžují. Jen potřásají sádlem.
Jednu věc umí neherec Magnusek náramně: vybrat si spoluhráče, kteří by ho nezastínili. A zase to zvládl, bohužel; herectví dostává na frak stejně jako ostatní profese včetně hudby odstrašující zejména v pasážích, kdy chce dojímat.
Co dál? Jistě, humor. Jeho nejčastějším reprezentantem je sloveso šu..t. K popukání baví rovněž výrok "Jděte do pr.... a vys.. si voko!" Rafinovanější slovní hříčky zastupuje sousloví "Masáže, že!" A vrchol švandy zosobňuje dialog "Nemáte vteřinový lepidlo? - Vteřinku."
Nedávné Babovřesky odflinkly řemeslo, jež jejich tvůrce umí; Jedlíci patří k sílící vlně filmařů, kteří řemeslo nikdy neuměli. U pokladen kin jsou si všichni rovni: Magnusek, Troška, Spielberg. To je smutek.
