Letos ceny v Národním divadle převezmou Jarmila Stibicová, která podepsala Chartu 77 a již mnohokrát zatkla a ponižovala StB. Oceněnou bude i Lívia Herzová, která svým odhodláním zachránila v Osvětimi život matce. Dalším laureátem je Jiří Lukšíček, který organizoval skautskou odbojovou skupinu a strávil za to šest let v uranových lágrech. Čtveřici letošních držitelů ceny uzavírá František Vaczula, jenž byl vězněn za pokus o útěk přes hranice a strávil tři roky v těžkých podmínkách oddílů Pomocných technických praporů (PTP).
Bez kartáčku na zuby jsem ani nevycházela z domu, vzpomíná chartistka |
Jiří Lukšíček se narodil v roce 1933 v Praze, od roku 1945 byl členem Junáka. Po roce 1948 se zapojil do odbojové skautské skupiny ve skupině, která se zaměřovala na distribuci protirežimních letáků a sabotáže. V březnu 1953 byl po nevydařené záškodnické akci s dalšími dvěma skauty odsouzen. Trest si odpykával v uranových dolech, po pěti týdnech byl na amnestii propuštěn. Na vojně byl u Pomocných technických praporů, zatčen byl opakovaně a nakonec odsouzen na šest let a strávil je opět v lágrech na Jáchymovsku. Po listopadu 1989 se stal hlavním vedoucím střediska a také aktivním činovníkem Junáka.
Cenu mu ve středu předala na pódiu v ND jeho žena Helena. „Mám za sebou plno přednášek, které jsem dělal pro mladší generaci, ti se s tím musejí seznámit. To je to, co můžeme ještě udělat. (...) Od roku 1945 jsme skaut a jsem nekonečně hrdý, že se do dneška udržel na té úrovni, na jaké byl,“ řekl při přebírání ceny.
Havla pronesli v krosně Prahou, jeho busta dohlédne na Kavárnu Slavia |
Lívia Herzová se narodila v roce 1926 ve slovenské vsi Tornala v maďarské židovské rodině. V roce 1938 se Tornala stala součástí Maďarska. V červnu 1944 byla s matkou deportována do Osvětimi. Absolvovala selekci u Josefa Mengeleho, který její příbuzné poslal na smrt. Po třech měsících byla Lívia s matkou poslána s dalšími ženami do koncentračního tábora Münchmühle a plnily bomby a granáty v největší říšské továrně na výbušniny. V březnu 1945 se všechny ženy z tábora vydaly na pochod smrti. Lívia i s matkou přežily, po osvobození Američany se jim podařilo dostat do rodného města.
František Vaczula se narodil v roce 1929 ve Veľkých Úľanech na Slovensku v chudé maďarské rodině. Dětství prožil ve vsi, která je dnes součástí bratislavské Petržalky, kterou v říjnu 1938 obsadili Němci, a musel přejít do německé a později slovenské školy. V roce 1946 musela rodina přesídlit na Moravu. V roce 1949 se mohla v rámci reslovakizace vrátit na Slovensko, Františkův otec to ale odmítl a byl za to poslán na tři roky do jáchymovských dolů. Rodina po návratu zjistila, že v jejich domě žije někdo jiný. František se pokusil o útěk za hranice, byl však zadržen a odsouzen. Tři roky strávil u Pomocných technických praporů.
Cenu mu ve střredu v Praze předala dcera. Na dotaz, co by se stalo, kdyby se mu tehdy útěk přes hranice povedl, odpověděl, že v každém případě chtěl finančně podporovat rodiče doma. „Jen jsem nevěděl, jak bych peníze posílal,“ řekl jednaosmdesátiletý laureát ceny. Doplnil, že když dnes vidí na Slovensku nebo v Česku ty, kdo stále zvedají rudý prapor komunismu, pochybuje o tom, zda se ideály 17. listopadu 1989 podařilo naplnit.
17. listopadu jdou lidé opět do ulic. Podívejte se, kde se co koná |
Jarmila Stibicová se narodila v roce 1933 v Turkovicích na Pardubicku. Vystudovala češtinu, ruštinu a angličtinu na FF UK a působila jako středoškolská profesorka. V roce 1969 byla odsouzena za rozšiřování letáků k výročí 21. srpna 1968 na šest měsíců s podmínečným odkladem na dva roky. Po propuštění ze školy pracovala jako uklízečka a soukromě vyučovala angličtinu. V roce 1977 podepsala Chartu 77, od té doby učit nemohla. Uklízela až do listopadu 1989, i během té doby však byla perzekvována. V únoru 1990 opět začala učit, angažovala se v Občanském fóru a později v Občanském hnutí, byla v prvním zastupitelstvu Pardubic. Od roku 1990 spolupracuje s organizací Amnesty International.
„Je důležité nezapomínat na minulost, ale také žít přítomností. V současné době mi optimismus dodaly výsledky voleb. Vítám, že poprvé od listopadu 1989 se do Poslanecké sněmovny nedostala komunistická strana,“ řekl při zastoupení laureátky její synovec Richard Pětioký a sklidil za to potlesk. Tlumočil také obavu Stibicové z „vyjadřování sympatií ke kremelskému režimu“ i její naději, kterou vidí stejně jako v listopadu 1989 v mladých lidech.
„Letošní listopad je samozřejmě radostnější než ty předchozí. Stále se nemůžeme nabažit radosti z toho, že komunisté jsou mimo parlament a bývalí agenti StB už nebudou ve Strakovce,“ uvedl ředitel neziskové organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa a kvitoval, že se aktuální politická reprezentace hlásí k hodnotám Paměti národa.
„Veliká událost nás ale čeká i na konci tohoto měsíce. Otevíráme první muzeum totalitních režimů, tak zvaný Institut Paměti národa v Pardubicích, a příští rok chceme podobné instituty rozběhnout v Brně a Olomouci,“ nastínil Kroupa.
Slavnostnímu předávání cen předcházel program v pražských ulicích. „S Korzem Národní jsme připravili několik instalací a výstav, které stavějí na svědectvích tehdejších demonstrantů, příslušníků zasahujících složek nebo například pamětníků hromadného exodu východních Němců přes Prahu. Vzpomínky z Paměti národa bude možné slyšet v instalaci Trabi, Antonu Veřejné bezpečnosti, ve veřejném rozhlase a prostřednictvím interaktivní výstavy Střípky revoluce,“ vyjmenovala tisková mluvčí organizace Post Bellum Kristýna Bardová. „Oslavy připravují i studenti Gymnázia Paměti národa, kteří v rámci projektu Samet na školách pořádají v Praze 6 přednášky a projekci,“ doplnila.
První Ceny Paměti národa získali chartistka i studentský vůdce |
Ceny Paměti národa udílí Post Bellum od roku 2010 lidem, kteří prokázali, že čest, svoboda a lidská důstojnost nejsou prázdná slova, a svůj příběh vyprávěli pro sbírku Paměť národa. Laureáty volí online pětitisícové společenství lidí – historici, spolupracovníci a podporovatelé z Klubu přátel Paměti národa. V minulosti Cenu Paměti národa převzali váleční veteráni, političtí vězni, odbojáři, přeživší holocaustu, perzekvovaní spisovatelé či představitelé undergroundu, příslušníci církví a mnozí další.
