Sobotní demonstrace proti imigraci, uprchlíkům a českým politikům, kterou v Praze pořádala radikální neparlamentní strana Národní demokracie, se patrně nestane argumentem těch, kteří se obávají o svobodu slova v České republice.
Kromě hromadného pokřiku „Je**t Alláha, pálit mešity“ či „Nic než národ“, který skandovala nemalá část účastníků během pochodu z Václavského náměstí na Pražský hrad, na akci zazněla skladba Mešita zpěváka s neonacistickou minulostí Tomáše Ortela, včetně veršů „pro Alláhovo slávu / uříznou ti hlavu / mají jen o to snahu“ či „ti, co vedou zem, diskutovat chtěj s arabským vrahem“.
Pořádání protestů se v ČR řídí zákonem o právu shromažďovacím. Úřad, který žádost o konání shromáždění přijal - v případě sobotního pražský magistrát - je může za určité situace rozpustit.
Jednou z oněch situací je, pokud se shromáždění odchýlí od oznámeného účelu k „okolnostem, které by odůvodnily jeho zákaz“, kdyby byly známé předem (text zákona zde, rozpuštění či zákaz veřejného shromáždění řeší § 10 a § 12).
„Důvody k rozpuštění jsou stejné jako ty, z jakých lze shromáždění zakázat. Tedy když popírá nebo omezuje práva občanů osobní, politická nebo jiná, pro jejich národnost, pohlaví, rasu, politické nebo jiné smýšlení, náboženství a tak dále, rozněcování nenávisti nebo nesnášenlivosti, když se dopouští násilí nebo hrubé neslušnosti, dále když porušuje ústavu nebo zákony,“ shrnul pro iDNES.cz právník Jan Vobořil.
Skandování o pálení mešit přitom směřovalo proti v Česku legálně působícímu náboženství, jehož věřící nejsou podle velkých sociologických výzkumů k násilí o nic tolerantnější než například Češi. Teroristické skupiny, zaštiťující se islámem, při svých útocích nerozlišují, koho zabijí.
Nicméně někdy zmiňovaný argument, že islám nemá sám od sebe spojitost s terorismem, ještě neznamená, že by terorismus neměl spojitost s islámem. Například podle izraelského experta Šmuela Bara je třeba brát v potaz, že teroristé islám vnímají jako skutečnou motivaci pro své činy (více o jeho postojích k teroru zde).
„Zajistili jsme narušitele“Policisté v souvislosti se sobotní demonstrací neřeší žádné trestní oznámení. Zasáhli pouze proti 11 aktivistům v Panské ulici, kteří se pochodu posadili do cesty. „Narušitelé byli opakovaně vyzváni, aby svého protiprávního jednání zanechali. Těchto opakovaných výzev však neuposlechli, proto je policisté zajistili a převezli na policejní služebnu,“ popsala zadržení aktivistů mluvčí Iveta Martínková. Úřady nyní určí, zda se aktivisté nedopustili přestupku proti právu shromažďovacímu či přestupku neuposlechnutí výzvy úřední osoby. Sobotní demonstraci si policisté natáčeli a nyní záznam vyhodnocují. Je to standardní postup. Na základě záznamu mohou zahájit trestní či správní řízení s účastníky protestu. |
Případný zakáz či rozpuštění shromáždění má v obecné rovině ještě jedno úskalí: může představovat zásah do svobody projevu.
O demonstraci rozhoduje úředník
Rozhodnout o rozpuštění demonstrace může přímo v průběhu akce zástupce příslušného úřadu, v tomto případě Magistrátu hlavního města Prahy. Teprve pokud na místě není přítomen, může za něj rozhodnout velící důstojník z řad policie.
„Demonstraci je možné rozpustit až v situaci, kdy není možné využít nějaké slabší opatření. A slabší opatření je například zatčení jednotlivých pachatelů trestného činu nebo přestupku,“ vysvětluje právnička z organizace In Iustitia Klára Kalibová.
„Úředník magistrátu na shromáždění byl,“ potvrdil redakci iDNES.cz mluvčí magistrátu Vít Hofman. Doplnil, že obdobným demonstracím zpravidla přihlížejí jeden až čtyři pověření lidé podle velikosti akce, výjimečně více.
„Kontrolují zejména dodržování zákona o právu shromažďovacím, komunikují se svolavatelem, bezpečnostními složkami a řeší okolnosti, které by mohly mít vliv na řádný a pokojný průběh shromáždění,“ řekl iDNES.cz. Zda nenastal důvod rozpustit shromáždění, vyhodnocuje úředník v součinnosti s policií.
Na dotaz ke skandování hesla „Pálit mešity!“ Hofman uvedl, že je rozdíl, zda jsou původcem oficiální aktéři shromáždění či „někdo, kdo jde kolem“. Konkrétně v sobotu nicméně tato hesla zaznívala sborem od velkého množství účastníků pochodu (viz video).
Policie nesáhla ani k onomu „slabšímu opatření“, které zmínila Kalibová. Přihlížela zmíněnému skandování a nijak mu nebránila ani kvůli němu nikoho nezadržela.
„Přístup české policie k nenávistným demonstracím je minimálně od demonstrace s oprátkami (tu rovněž pořádala antisemitská a proruská Národní demokracie, pozn. red.) velmi liberální. To, co teď zaznívá na demonstracích, by ještě před několika lety mohlo vést k rozpuštění demonstrací Národního odporu,“ srovnává Kalibová.
Zda skandování problematických hesel bylo součástí demonstrace nebo jen ojedinělým nezamýšleným jevem, by měla podle Kalibové posoudit policie. Ani v případě ojedinělého jevu nemá však podle Kalibové skandování zůstat bez povšimnutí.
Hlavní odpovědnost za demonstraci má totiž podle zákona ten, kdo ji svolal. Může si na to zajistit pořadatele. „Nelze po něm chtít, aby ručil za všechny lidi, neví, kdo přijde. Má ale, v případě, že to nezvládne, povinnost obrátit se na policii,“ uvádí Vobořil. V případě, že svolavatel nezabrání excesům a nepožádá o spolupráci policii, dopouští se přestupku a může dostat pokutu až do výše 10 tisíc korun nebo trest propadnutí věci.
Policie je shovívavá, hranice se posouvá
Slogan „Pálit mešity!“ je podle právničky z organizace In Iustitia bezpochyby za hranicí trestnosti. „Na to nepotřebujete znalce, aby vám vysvětlil, že to znamená, že se má vzít sirka a zapálit mešita, a že v mešitě bývají lidé,“ říká právnička.
Na tom, jak obtížné je pro úředníky zakazovat či rozpouštět shromáždění, se oslovení právníci neshodli. Vobořil poukázal na to, že v minulosti někteří stěžovatelé proti zákazům uspěli u soudů. Například Vlašim na podzim 2009 zakázala demonstraci Autonomních nacionalistů, Krajský soud v Praze ale rozhodnutí zrušil a Vlašimi přikázal zaplatit žalobcům dvoutisícové náklady na řízení.
Kalibová připouští, že úřady v menších městech v minulosti chybovaly v tom, že zákaz náležitě neodůvodnily. „To ale není případ Prahy, která shromáždění rozpouštět umí a v minulosti to dělala,“ míní. Například v roce 2009 byla v Praze rozpuštěna demonstrace Dělnické strany.
Větší toleranci k nenávistým projevům na demonstracích si Kalibová vysvětluje jinak než obavami úředníků, že by museli své rozhodnutí odůvodňovat soudu. „Klesá ochota veřejné správy včetně policie zasahovat proti více či méně subtilním projevům islamofobie,“ soudí.
