„Vstoupil jste do zakázané zóny! Co se stalo?“ ozval se v mobilu naléhavý hlas pracovníka Probační a mediační služby (PMS). Právě jsem vešel do Smetanových sadů v centru Ústí nad Labem, kam mám přísný zákaz vstupu. Pracovník služby to zjistil na monitoru, na němž sleduje můj pohyb díky signálu vysílanému z náramku,
Krajský vedoucí PMS v Ústí nad Labem Jan Odvárka nejprve namodeluje situaci, v níž se domácí vězni budou běžně ocitat. „Od osmi hodin večer do pěti ráno se můžete pohybovat jen po svém bytě a nesmíte překročit práh. Ven nesmíte celý víkend a ve státní svátky,“ říká Odvárka.
„Navíc vám soud zakázal vstupovat do Smetanových sadů, protože tam jste spáchal trestný čin a pohybují se tam lidé, kterým jste ublížil,“ dodává. Jeho kolega zakresluje na monitoru zapovězenou lokalitu. „Tady do té křižovatky určitě nevstupujte, byl byste v problémech,“ ukazuje na mapu.
Na pravý kotník mi upíná náramek s černou plastovou krabičkou, která od této chvíle bude vysílat signál o každém mém kroku. K náramku patří i základnová stanice, která vytyčuje domácí vězení, mobil a tester na alkohol.
Zkouším se jí zbavit tak, jak by to mohlo napadnout skutečného trestance. Beru alobal a zkouším signál odstínit. Ten je ale příliš silný. Nestačí ani šest vrstev. „Možná, kdybyste odmotal celou roli,“ navrhuje Odvárka. Sám to při převzetí narámků také zkoušel a nakonec signál vyrušil až v hliníkovém ešusu.
„Když půjdete do jeskyně, také signál zmizí,“ říká Odvárka. „Jenže tím na sebe jen upozorníte, protože v centrále se objeví hlášení, že signál zmizel a my to budeme řešit,“ dodává.
Porušení pravidel zhodnotí soud
Beru nářadí a zkouším náramek vypáčit, abych ho sundal, nechal „doma“ a mohl jít, kam chci. Jen si ale odřu nohu. Nakonec ho prostě přestřihnu. Jenže ani tím jsem si nepomohl, protože v náramku jsou drátky a jejich přerušení centrála okamžitě zjistí.
Každé porušení pravidel posuzuje soud. Mohou nastat situace, kdy je odchod z domova nutný a omluvitelný. Třeba odvoz do nemocnice nebo úraz nohy, kvůli němuž je nutné náramek sejmout. Svévolné porušení však končívá přeměnou domácího vězení na skutečné.
„Náramek nesundáte, aniž bychom se to dozvěděli,“ uzavírá mé pokusy Odvárka. Napadá mě jiný trik. Protože se na monitoru objeví moje poloha, až když v zakázaném čase překročím hranice domácího arestu, beru základnovou stanici a chci ji odnést ven s sebou. Ani to nevyjde. Ozve se varovné pípnutí a do centrály už letí upozornění o manipulaci se zařízením.
Kontrola alkoholu přes mobil
V tom mi na vyfasovaný mobil přijde esemeska, abych se ihned podrobil testu na alkohol. Nasazuji telefon na testovací zařízení a foukám do náhubku. Kamera na mobilu mě při tom fotí a snímek i s údaji o čase a výsledku testu míří do centrály. Fotku systém ihned porovnává se snímkem, který probační služba pořídila při zahájení domácího vězení.
VIDEO: Testují se náramky pro domácí vězně, ochrání i jejich oběti |
Systém je natolik vypracovaný, že má i ochranu pro případ, kdy by se ho někdo pokusil obelstít. Třeba tím, že nechá dýchnout někoho jiného a před jeho obličej při focení nastrčí svou podobiznu.
„Při dýchání je nutné mrknout, abyste ukázal, že jste živý,“ upozorňuje Odvárka. Věří, že většina lidí bude pravidla dodržovat. „Rozumný člověk si bude vážit, že nemusí do skutečného vězení,“ míní.
Bez bruslí a bez sauny
Vyrážím ven. Zařízení mě zaznamenává s přesností na pár metrů. Stačí půlhodinová procházka městem a 170 gramů vážící krabička na noze začne vadit. Moc zábavy si s ní trestanec neužije.
Třeba do bruslí nebo lyžařských bot se nevejde. Funguje jen do teploty 50 stupňů Celsia, takže třeba na saunu můžu zapomenout. K vodě jít můžu, je vodotěsná, ale jen do hloubky 15 metrů. Na druhou stranu i domácí vězení je trestem, v němž není pro radovánky místo.
Baterie v náramku vydrží dva dny. Když je nutné ji dobít, může se domácí trestanec mezitím připojit na dva metry dlouhý kabel nebo využít powerbanku. Základnová stanice vydrží 30 hodin. Nabití sleduje online probační služba, a pokud klesne k 20 procentům, zavolá vězni a upozorní ho.
Ministerstvo spravedlnosti nakoupilo 280 náramků a momentálně vytipovalo 113 Čechů, pro něž by se trest hodil. Jde hlavně o neplatiče výživného na děti, zloděje nebo ty, kteří řídili auto navzdory zákazu. Cílem domácího vězení je, aby odsouzení mohli chodit do práce, platit své dluhy a odškodnit oběti a ve stanovené době byli doma.
Až dosud je tam kontrolovali pracovníci Probační a mediační služby jen namátkově. I proto soudci dosud často domácí vězení neukládali. Od roku 2010, kdy bylo v Česku poprvé zavedeno, v něm skončilo jen 1 876 lidí.
Ministerstvo spravedlnosti věří, že nonstop kontrola přiměje soudce alternativní trest ukládat častěji. Státu se navíc vyplatí. Elektronické sledování jednoho člověka vyjde na 165 korun denně, jeho pobyt ve vězení na 1 319 korun.
