Kdyby naši omývači mrtvol byli zručnější, i my jsme mohli mít jednoho mumifikovaného masového vraha – v Národním památníku na Vítkově v Praze. Jenže Klement Gottwald se začal rozkládat. I byl zpopelněn a jeho urna uložena tamtéž. Po pádu komunismu si ji odvezli do ulice Politických vězňů.
Nyní se veteráni bouří, že na tomtéž Vítkově si uspořádala paní Tamara Bendlová diskotéku a že předtím už tam kejkloval Caligula. Dalo by se to odbýt vtipem: pořád je to stokrát lepší, než když tam strašil Gottwald.
Jenže na rozdíl od druhého velkého sporu současných dní – o barvu hradních uniforem – je tohle podle mého vážná věc. Má co dělat s duchem národa, hrdostí, historií, zkrátka se vším, co by mělo být nějak posvátné, ale není.
Hrobka není kostel
Paní Bendlová, pan Bendl a pan Topolánek, který na diskotéku také dorazil, nejsou žádní výstřední punkeři nebo satanisté. Ředitel muzea Lukeš, který jim Vítkov pronajal a teď se kaje jako Galileo, je všechno jiné než cynický ziskuchtivec. Přesto ti čtyři svůj čin uskutečnili.
Proč? Odpověď je jednoduchá. Památník na Vítkově není chápán jako posvátné, ba dokonce ani úctyhodné místo. Je postaven špatně na špatném místě pod megalomanskou jezdeckou sochou jiného masového vraha, Žižky.
Od doby, kdy ho ukradli promoskevští diktátoři, je jako posvátné místo nepřijatelný. Kdyby to byl kostel, musel by být znovu vysvěcen. Jenže to není kostel.
Účastníky diskotéky tedy nenapadlo, že dělají něco špatného. A měli by na tom hrdě trvat a ne teď oblékat žíněná roucha kajícníků. Naopak, tyhle neupřímné omluvy celou věc jen kazí.
To karatelé by měli zpytovat svědomí. Proč neudělali nic pro povznesení památníku, když ho mají rádi? Proč jim nevadil Caligula a vadí jim diskotéka? Nu jistě, protože o té se hojně psalo v novinách a oni si to přečetli.
Socialistická továrna
Úcta je něco, co se nedá vynutit. Premiér by nepřijal pozvánku na diskotéku v Chrámu svatého Víta nebo na Slavíně. Na Vítkov ano, protože není žádný důvod, proč ji tam nepořádat.
Připomíná totiž staré socialistické továrny v Hloubětíně. Taky to byly "symboly poctivé práce našich dělníků". Přestavěny na diskotéky nebo ateliérové byty dobře slouží. Vítkov nezachrání nic jiného.
Místo falešných slz nad ním by se měla vést diskuse o tom, zda potřebujeme posvátné místo historie. Jestli teď není čas na to, postavit nemegalomanský hezký památník trpkých a rozporuplných dějin české kotliny. Hvězdnému prachu hrdinů by tam určitě bylo líp než na místě, které sdílí s nepovedenou mumií.
