Na Malostranském náměstí v Praze byly v sobotu k vidění dvě desítky historických automobilů východoněmecké výroby. Jejich řidiči připomněli exodus občanů někdejší Německé demokratické republiky, kteří se před 30 lety rozhodli zemi opustit přes západoněmeckou ambasádu v Praze a auta zanechali v ulicích Malé Strany.
Mezi automobily podle očekávání dominovaly trabanty a wartburgy z automobilky v Eisenachu. K vidění byly ale také sovětské vozy Lada a vůz Škoda 100. Některé z vozů měly za zadními skly i typickou dobovou výbavu, tedy automapu a pletené kloboučky na toaletní papír.
Přehlídky se zúčastnily také dvě limuzíny značky Volvo a jedna Tatra 613, kterou využívali představitelé komunistického režimu.
Automobily si přišel prohlédnout rovněž německý velvyslanec Christoph Israng. „Uprchlíci tenkrát psali historii, dnes přišli znovu a svůj příběh sdílí s námi,“ složil poté hold pamětníkům. I další řečníci události hodnotili jako milníky na cestě k německému znovusjednocení.
Pamětníci z řad uprchlíků a pracovníků ambasády vzpomínali především na to, jak bylo sídlo velvyslanectví zaplněno uprchlíky do posledního místa včetně schodišť, půdy a kotelny, stejně jako zahrada velvyslanectví, v níž vzniklo stanové městečko. I když ambasáda příliv zvládala jen s obtížemi, vláda tehdejšího NDR odmítala své občany do západního Německa pustit.
Východoněmečtí uprchlíci se na ambasádě objevovali od jara 1989, v srpnu jich začalo výrazně přibývat. Vycestování první vlny emigrantů umožnila dohoda, kterou v Lobkovickém paláci oznámil tehdejší západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher 30. září. Krátce poté ale zaplavila ambasádu druhá vlna východních Němců. Do listopadového pádu Berlínské zdi emigrovalo přes západoněmeckou ambasádu v Praze na 15 tisíc lidí.
Dny i týdny čekání na povolení vycestovat
Cestu někdejších východoněmeckých občanů za svobodou připomíná od soboty také pamětní deska na nádraží v Praze Libni, odkud se před 30 lety dostalo zvláštními vlaky do tehdejšího západního Německa na 13 tisíc lidí. Ti předtím museli strávit až týdny v areálu západoněmeckého velvyslanectví, než jim komunistická vláda bývalé NDR povolila vycestovat.
Desku odhalili někdejší spolkový ministr Rudolf Seiters, který patřil mezi vyjednavače o osudu uprchlíků, a jeden z nich, nynější ředitel Drážďanského symfonického orchestru Markus Rindt. Ten v rámci vzpomínek na tehdejší události připomenul napětí a nejistotu, která mezi uprchlíky panovala. Uvedl také, že tehdejší režim lidem neumožňoval svobodně cestovat a studovat.
„Až v okamžiku, kdy jsem nastoupil do toho vlaku (v pražské Libni), jsem si uvědomil, že to možné bude,“ uvedl Rindt. Důležité pro pád režimu v tehdejším východním Německu byly podle Rindta nejen pokojné demonstrace, ale i desetitisíce uprchlíků, kteří odešli na Západ přes Maďarsko a Československo. Přál by si, aby lidé prchající před nesvobodou, násilím a válkou byli zejména v NDR vítáni tak, jako byli východoněmečtí uprchlíci před 30 lety vítáni v západním Německu.
Revoluční cesta ke znovusjednocení
Rovněž němečtí diplomaté připomenuli tehdejší události jako okamžiky, které vstoupily do historie, a jako milníky na cestě k pokojné revoluci a německému znovusjednocení. „Vlaky svobody byly důležitým krokem ke znovusjednocení Německa a Evropy,“ uvádí se také na desce v českém a německém jazyce. Jejího odhalení se zúčastnil rovněž mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt.
Historické události připomínala na nádraží rovněž výstava Uprchlíci z NDR na cestě z Prahy do Hofu. Atmosféru pak přiblížil přítomným i německý vlak s dobovými vagóny, který přijel do Prahy z Drážďan podobně jako před 30 lety.
Odpoledne se na německém velvyslanectví v Praze uskuteční festival Cesta za svobodou. Jeho součástí budou čtyři panelové debaty s pamětníky událostí roku 1989, ať už politiků, nebo uprchlíků.
