Zemanův kancléř Vratislav Mynář loni Hasenkopfa společně s Klausovými spolupracovníky Ladislavem Jaklem a Petrem Hájkem veřejně označil za jednoho ze tří "spoluotců" amnestie. Toto tvrzení později převzal i prezident Zeman. Ten navíc Hasenkopfa výslovně nazval hlavním autorem kontroverzního aboličního článku, který zastavil trestní stíhání přesahující dobu osmi let.
Hasenkopf se žalobou domáhá "uvedení věci na pravou míru" a také finančního zadostiučinění - po Zemanovi chce 300 000 korun, prezidentská kancelář a Mynář pak mají společně uhradit dalších 700 000.
Vše o amnestii Václava Klause můžete číst zde |
"Tento spor je sporem o popření otcovství, s tím, že dítětem je zde rozhodnutí prezidenta o amnestii," konstatovala s nadsázkou soudkyně Veronika Křesťanová, která k jednání nepředvolala Zemana ani Mynáře. Strany sporu vyzvala k uzavření smíru. Zároveň Hasenkopfa upozornila, že vzhledem k stávající judikatuře by jeho žaloba zřejmě nemohla dopadnout na Zemana, ale pouze na stát, konkrétně na Kancelář prezidenta republiky.
"Dospěli jsme k tomu, že se možná můžeme dohodnout. Já bych jenom dodal, že pokud bych byl autorem amnestie z 1. ledna 2013, tak bych se k tomu hlásil a nebyli bychom dnes tady. Označovat mě za autora amnestie vychází nastejno, jako kdyby někdo pana prezidenta Miloše Zemana chtěl označit za autora kuponové privatizace," řekl Hasenkopf novinářům při odchodu ze soudní síně.
"Nikdy jsme netvrdili, že finální znění textu je dílem žalobce (Hasenkopfa)," podotkl právník Hradu Marek Nespala.
Kancléř Mynář trvá na tom, že Hasenkopfovo autorství textu amnestie jednoznačně vyplývá z materiálů, které mu předal sám právník. Když ho proto Hasenkopf loni vyzval k omluvě, odmítl. Hasenkopf za původce aboličního článku amnestie v minulosti označil právníka Zdeňka Koudelku, který byl v předmětné době na stáži na ministerstvu spravedlnosti. Dnes však na přímý dotaz autora textu odmítl označit - indicií k tomu, kdo jím je, je podle něj dost.
Soud bude pokračovat 25. srpna, kdy se strany buď dohodnou na textu společného prohlášení a spor se uzavře, nebo k smíru nedojde a začne samotné soudní jednání s dokazováním.
Klausova amnestie se podle údajů Ministerstva spravedlnosti dotkla více než 111 000 odsouzených a obviněných. Nepodmíněné tresty prominula zhruba 20 000 lidem, fakticky ale z věznic vyšlo jen 6 500 z nich, protože řada odsouzených vůbec nestihla za mříže nastoupit. Zastaveno bylo trestní stíhání 265 obviněných, přičemž abolice se týkala i některých velkých hospodářských kauz.
