K největším Rachardžovým majstrštykům patřily psychologické profily české generality, které jako jeden z předních českých psychologů vypracoval a předal ruské rozvědce. Podobné charakteristiky jsou pak pro každou špionáž zlatým dolem informací, podle nichž mimo jiné posuzuje výkonnost velení cizí armády, a tudíž i to, jak akceschopná v krizích je.
Charakteristiky české generality Rachardžo vypracoval s pomocí Vladimíry Odehnalové, která však podle všeho neměla o agentových motivech žádné tušení. Podplukovnice postupně vedla všem třem generálům osobní štáb a měla přístup i k supertajným vojenským informacím.
Psycholožka Odehnalová se dnes brání argumentem, že Rachardža považovala sice za kamaráda, ale o tajných záležitost se ním prý nebavila. Přitom kvůli letitému přátelství s Rachardžem musela z armády odejít i ona.
"Nevěděla jsem, kým ve skutečnosti je. O své práci jsem se s ním nebavila. A nechci o něm už nic slyšet. Zničil mi kariéru v armádě a velmi přitížil i v soukromém životě. Po porodu jsem kvůli stresu z vyhazovu z armády nemohla kojit," říká Odehnalová.
Ruský agent v ČeskuRobert Rachardžo sbíral informace na tři generály české armády. Když se jeho činnost provalila, uprchl ze země a generálové kvůli tomu museli z vojska odejít. Rachardžo má české občanství, a tak by mohlo Česko požádat Moskvu o jeho vydání. Ale to dosud neudělalo. Spekuluje se i o tom, že po agentovi se nepátrá kvůli loňské výměně agentů mezi Moskvou a Washingtonem. |
Zpravodajští analytici považují nicméně za nepravděpodobné, že by – třebaže bezděky – neposkytla Rachardžovi užitečné informace o vlastnostech či sklonech většiny generálů, s nimiž se plukovnice stýkala. Postupně byla nejbližší spolupracovnicí dalších generálů. Například Petra Pavla (národní představitel při NATO v Evropě), Hynka Blaška (velitel Společných sil) či Jana Gurníka (velitelství NATO). Ti na rozdíl od Sedláka, Prokše a Hrabala v armádě zůstali.
Akce je dosud živá
Zpravodajci dosud analyzují, čím vším ruská rozvědka Rachardža pověřila. Bez užitku pro něj jako pro špiona určitě nebylo ani jeho mnohaleté působení na postu hlavního psychologa Vězeňské služby, kdy se podílel na výběru jejího managementu či ředitelů věznic.
O výjimečném Rachardžově postavení svědčí i jiný fakt. Ruského špiona nevypátraly, jak to až dosud vypadalo, české zpravodajské služby, nýbrž spojenci. Teprve oni Čechy na Rachardža upozornili a požádali je o spolupráci.
Tím se také možná vysvětluje, že jakmile začala být pro ruského agenta v Česku horká půda, slehla se po něm zem. Dnes žije podle všeho v Moskvě. Soudě tak alespoň podle SMS, které poslal Vladimíře Odehnalové.
"Ani na jednu z nich jsem nereagovala. Zklamal mě," říká podplukovnice v záloze. Svůj konec v armádě chápe jako osudovou smůlu a neprotestuje proti němu. Nechápe ale, že to i s ní odnesli tři generálové, kteří se se špičkovým ruským špionem vůbec neznali.
Záhadné Rachardžovo zmizení odmítají zpravodajští analytici komentovat.
Teprve předseda Stálé komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství Antonín Seďa (ČSSD) je sdílnější. Kauza Rachardžo je podle něj stále živá. "Není to uzavřený případ. Rachardža si k sobě opět stáhly spojenecké rozvědky. Proto nelze hovořit o okolnostech jeho zmizení. Ani o tom, proč nebyla paní Odehnalová před špionem varována a proč nebyli uvědomeni ani ti tři generálové," vysvětluje Seďa.
Preventivní "řez", nebo vyřizování účtů?
Z kusých informací Vojenského zpravodajství, které má poslanec k dispozici, vyplývá, že na české straně šlo vůči českým generálům i podplukovnici o preventivní řez, který měl armádu zbavit potenciálních rizikových osob. Nikomu z vyhozených se totiž neprokázalo, že vědomě s ruským špionem Rachardžem spolupracovali.
"Nic jiného se nedalo dělat než se těch lidí zbavit. Celou tu akci hodnotím jako úspěšnou," říká Seďa.
Jinak to naopak vidí šéf bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny František Bublan: "Ti tři generálové odešli z nejvyšších armádních postů a já si celou tu dobu kladu otázku, zda špionážní aféra kolem Rachardža neposloužila jedné generálské klice, aby se zbavila nebezpečných konkurentů na vlivné posty. Pochybností mě dosud nikdo nezbavil."
Bývalý šéf generálního štábu Jiří Šedivý jde ještě dál: "Jednali s nimi jako s uličníky a přinutili je odejít. Proč je včas nevarovali?"
Zvláštní je i to, že policie se až dosud touto špionážní aférou nezabývala a Praha se ani nepokusila požádat Moskvu o vydání českého občana Rachardža, který vůči své vlasti zjevně spáchal trestný čin špionáže.
Sedlák je dnes obchodním ředitelem, Prokš končí doktorandské studium a Hrabal si hledá práci. Všichni se cítí poškozeni, ale nechtějí se k aféře vracet.
