„Král musí buď vládnout, nebo zemřít.“ To jsou nejslavnější slova Louise Antoina de Saint-Justa, která pronesl 13. listopadu 1792 při procesu s Ludvíkem XVI. Byl prvním, kdo vznesl na půdě Konventu nekompromisní požadavek na královu popravu.
„Tabu monarchovy nedotknutelnosti bylo prolomeno a od tohoto okamžiku bylo vše možné. Francouzská revoluce odhalila svou pravou tvář a vydala se cestou jakobínské diktatury,“ říká k tomu autor životopisu, který vychází mimo jiné i jako audiokniha.
Poslechněte si ukázku z audioknihy „Saint-Just – krvavý démon Francouzské revoluce“ (zveřejněno se svolením autora):
Archanděl smrti
Životopis z pera Vladimíra Vokála s názvem Saint-Just – krvavý démon Francouzské revoluce nabízí napínavý příběh mladého politika, který se stal vedle Robespierra jednou z nejviditelnějších tváří revolučního teroru. Vypořádal se téměř s každým, kdo mu stál v cestě.
„Neváhal použít jakýchkoliv prostředků, a to včetně justiční zvůle, které padly za oběť i nevinné oběti,“ konstatuje autor. „To vše v touze po naplnění Rousseauovy utopické vize o lepším světě, o nové společenské smlouvě mezi státem a lidem, o sociální spravedlnosti, o návratu k přírodě i o vytvoření republiky ctnosti.“
Zatčení Robespierra, Saint-Justa a jejich spojenců v červenci 1794.
Nazývali ho archandělem smrti, krvavým démonem Francouzské revoluce. Často právem, na druhou stranu i ze závisti a zášti. Odmítal okázalé pocty, žil skromně, asketicky. Nenáviděl korupci a tvrdě bojoval proti úplatkům a machinacím ve státní správě.
„Na druhou stranu jím řízené a účelově zmanipulované procesy, které dnes vnímáme jako projev jakobínské totality, byly často namířeny proti těm, kteří závažně zneužívali svého mocenského postavení. Obohacovali se na úkor státu a konali bezprecedentní teror v regionech, kde tragicky zahynulo násobně více lidí než při řádění krvelačné gilotiny v Paříži,“ míní Vladimír Vokál.
Nic není černobílé
„Nesporná je skutečnost, že byl spoluautorem nejdemokratičtější ústavy lidských dějin,“ pokračuje životopisec, který se v knize pokusil mimo nesporných zločinů popsat i Saint-Justovy úspěchy. „Pokusil se o vůbec první realizaci skutečného sociálního státu, včetně zavedení solidárního daňového systému a bezplatné školní výuky.“
Podle autora knihy navrhoval spravedlivější penzijní reformu, systém invalidních důchodů i státní zdravotní péči. To vše při zachování tržních mechanismů v duchu fyziokratů a ekonomických pravidel navrhovaných Adamem Smithem.
Poprava robespierristů. Saint-Just sedí na přední káře jako poslední. Rukou si zakrývá tvář.
Podílel se na vzniku největší a nejmodernější armády dosavadní historie. Z izolované Francie, která čelila blokádě evropských mocností, stvořil válečnou laboratoř, která začala produkovat nejmodernější vojenskou techniku.
„Ve vítězné bitvě u Fleurusu, která zachránila Francii před invazí koalice téměř všech monarchií starého kontinentu, poprvé použil horkovzdušný balón, který poskytl jeho jednotkám geniální strategickou výhodu při orientaci na bojišti. Kdyby nebyl svržen během thermidorského převratu, mohl se stát možná slavnějším vůdcem než Napoleon Bonaparte,“ konstatuje Vladimír Vokál.
Proces s Ludvíkem XVI.
Jeho hvězdný okamžik nastal právě během procesu s králem Ludvíkem XVI. Svým projevem, královou drsnou obžalobou, z 13. listopadu 1792 přesvědčil váhající poslance „bažiny“ o tom, že monarcha může skončit pod gilotinou.
Parlamentní proces skončil v lednu 1793 emotivním hlasováním. Pro okamžitou popravu se vyjádřilo 361 poslanců, těsná nadpoloviční většina ze 721 přítomných zákonodárců. Dalších 26 poslanců hlasovalo pro smrt, ale žádali odklad, který by mohl Francii pomoci v jednání s evropskými monarchiemi, které byly s nově vyhlášenou republikou ve válečném stavu. To však Konvent odmítl.
Ludvík „Kapet“ byl popraven 21. ledna 1793. Na podzim stejného roku přišla řada i na královu manželku, „Rakušanku“ Marii Antoinettu. Po krátkém, evidentně zinscenovaném procesu před Revolučním tribunálem, který v té době řídil nechvalně proslulý prokurátor Fouquier-Tinville, symbol justiční zvůle, byla dcera Marie Terezie odsouzena k smrti a 16. října gilotinována.
Louis Antoine de Saint-Just (1767-1794) byl jedním z vůdců Francouzské revoluce.
Ve službách teroru a vystřízlivění
Za svůj krátký život toho stihl křehký, přitom neskutečně energický mladík, provokatér s náušnicí v uchu, skutečně hodně. Byl zničen těmi, kteří se dopustili mnohem horších zločinů a křivd než on sám. Spolu s Robespierrem byl sesazen při thermidorském převratu v létě 1794 a popraven gilotinou 28. července po krátkém zinscenovaném procesu, podobném těm, které on sám chystal svým obětem.
Vladimír Vokál nabízí originální portrét mladého ambiciózního politika a idealistického filozofa, kterého silná touha po nápravě historických křivd přivedla do služeb teroru. Až v samotném závěru života se v něm probudila reflexe, svobodomyslné svědomí.
Dokládají to podle autora slova z jeho posledního filozofického spisu, „Fragmentů“: „Revoluce zamrzla, všechny zásady jsou potlačeny… Teror relativizoval zločin stejně tak, jako otupuje silný alkohol lidskou chuť.“
Saint-Justův osud se tak může stát mementem pro každého, kdo propadne, byť v dobré vůli, fanatismu a zpronevěří se nečistými prostředky svým vlastním ideálům.
Louis Antoine de Saint-Just (1767-1794)Narodil se do solidně situované rodiny dcery notáře a vysloužilého vojáka, který byl za zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Studoval církevní školu a později práva v Remeši. V mládí napsal kontroverzní poemu „Organt“, v níž parodoval dvůr ve Versailles i aféru s královniným náhrdelníkem. 14. července se účastnil dobývání Bastily. Následně se stal důstojníkem Národní gardy a vstoupil do Jakobínského klubu. Od září 1792 zasedal jako jeden z nejmladších poslanců v Konventu. V lednu 1793 hlasoval pro královu popravu. Následně se stal členem Výboru veřejného blaha, kde měl na starosti obranu Francie před útokem zahraničních armád. Byl jedním z hlavních ideologů jakobínského teroru. Sepsal tři teoretické spisy: „Duch revoluce“, „O přírodě“ a „Fragmenty republikánských institucí“. Zejména v posledním spisu jako jeden z prvních teoretiků předestřel vizi moderního sociálního státu. Byl také úspěšným armádním stratégem a podílel se na vítězstvích revoluční armády v Alsasku a u Rýna. Odmítal revoluční teror v regionech a za krvavé zločiny chtěl potrestat prokonzuly Konventu, kteří bez řádných soudních procesů popravovali tisíce představitelů opozice. Za to čelil kritice například od Fouchého, Collota nebo Billauda, kteří nakonec stáli za jeho svržením. Dlouhou dobu spolupracoval s Robespierrem. Řada historiků o něm hovoří jako o „učedníkovi“ nepodplatitelného. Oba politici se ale v řadě témat rozcházeli. Zejména v hospodářské politice byl totiž Saint-Just pragmatikem a prosazoval liberálnější teorie, založené na svobodném trhu s mírnějšími zásahy státu. (Zdroj: Vladimír Vokál: Saint-Just – krvavý démon Francouzské revoluce) |
