Kauzu Pornhubu odstartoval americký novinář Nicholas Kristof ve sloupku v deníku The New York Times. V něm popsal, jakým způsobem se některá z videí na portál dostala. Pornhub podle něj umožňoval sledování i stahování dětské pornografie, videí ze špionážních kamer či záběry jiného sexuálního násilí, tedy videa zveřejněná bez souhlasu aktérů.
Přestože pornografický portál používá k streamování videí formulář, oběti nezřídka uváděly, že se inkriminované záběry objevovaly na stránkách opakovaně, protože je pachatel mohl uploadovat pod jiným jménem.
Vysvětlení pojmůRevenge porn, česky například „pornopomsta“, znamená zneužití intimních fotografií či videí k ponížení zobrazovaných osob, poškození jejich pověsti či vydírání. Vhodnější je hovořit o nekonsenzuální pornografii či „image based sexual abuse (IBSA), tedy v překladu „sexuální zneužívání založené na obrazovém znázornění“. Pomsta totiž není podmínkou ve všech případech. Deep fakes znamená editaci videa, ve které je k natočenému tělu přimontován jiný obličej, který však vypadá reálně. Často se nedá rozeznat, že jde o podvrh. Tímto způsobem se po internetu šířily snímky zobrazující tváře známých celebrit přimontované na těla pornohereček. Sextortion označuje využití nefyzické formy nátlaku, tedy například vydírání a výhrůžky, k vymáhání požadavků od oběti. Zahrnuje sexuální vykořisťování. Celebrity leaks znamená únik intimních záběrů celebrit. V roce 2014 došlo údajně kvůli prolomení přístupů do úložiště společnosti Apple iCloud ke zveřejnění intimních záběrů několika celebrit. Jiné svoje intimní videa zveřejňují zcela záměrně kvůli nárůstu popularity. |
Až poté, co se kauzou začaly zabývat firmy MasterCard a Visa, které zablokovaly platby svými kartami, portál přistoupil k razantnějšímu kroku.
„Veškerý obsah, který nenahráli registrovaní uživatelé, smazal, a tak přišel o většinu svého obsahu. Z tohoto pohledu to jistě revoluční krok byl,“ popsala expertka na porn studies Michaela Lebedíková.
Pornhub je však stále především firma, která díky pornografii vydělává peníze. „Na jednu stranu byl tento krok tím správným směrem, na druhou stranu jde stále o byznys, který téměř visel na vlásku – nemůžeme tedy akce Pornhubu vnímat nekriticky a pouze jako snahu starat se o oběti sexuálního násilí,“ podotkla.
Dalším problémem podle ní je, že tento krok obětem takzvaného revenge a nekonsensuálního porna, jejichž autory jsou ověření uživatelé – ať už takzvaní profesionální amatéři či produkční studia – rozhodně nepomůže.
Pornhub běžně během jednoho měsíce navštíví více než tři a půl miliardy lidí. Každý rok na stránky přibude více než 1,36 milionu hodin sexuálního obsahu. Jen v roce 2019 měl web 42 miliard zobrazení a uživatelé na něj nahráli téměř 7 milionů videí. Kolik administrátorů, kteří by nahrávaný obsah hlídali, Pornhub zaměstnává, však není jasné.
Jeden snímek = zničený život
Druhů pornografie, které lze označit jako dehonestující, je podle Lebedíkové mnoho. „Může jít o soukromé nahrávky sexuálních aktů mezi bývalými partnery, ale i videa s profesionálními herečkami a herci, v nichž došlo k určitým aktům, se kterými nesouhlasili,“ uvedla. Klíčový je konsent, tedy souhlas, a to ať už k natáčení, sexu, jednotlivým praktikám nebo zveřejnění.
Jak Lebedíková podotýká, přestože někdo sice může souhlasit s natáčením sexu, už nemusí souhlasit s jeho zveřejněním. „To je typický příklad fenoménu revenge porna a celebrity leaks – zveřejnění sexuální nahrávky jako pomsty ve snaze zostudit toho druhého,“ popsala.
Počítač umí přelepit tvář. Internet zaplaví parodie a falešné porno |
Oběti revenge porna, kterými jsou nejčastěji ženy, jsou zveřejněním snímků či fotografií často poznamenány na celý život.
„Ačkoliv se těmto ženám třeba podařilo dosáhnout odstranění jejich nedovoleně šířeného sexuálního záznamu z webových stránek, nadále žily v nekonečné obavě z toho, kdy a kde se tento materiál zase vynoří,“ popsala doktorandka brněnské právnické fakulty Michaela Dvořáková, která se tématu dlouhodobě věnuje.
Oběti se nezřídka musí vypořádávat také s posttraumatickou stresovou poruchou, úzkostí, depresemi a sebevražednými tendencemi. „Nikoliv nepodobnými stavům, které zažívají oběti fyzických sexuálních útoků,“ zdůraznila.
Oběti také absolutně ztrácejí kontrolu nad tím, kdo všechno záznam uvidí. „Mimo jiné se i proto mnozí z těch, kteří tento moderní fenomén zažili na vlastní kůži, museli například stáhnout z veřejného života anebo online prostředí, změnit práci, přestěhovat se či se potýkali s vážnými mentálními problémy,“ popsala Dvořáková. Dodala, že někteří z nich dokonce ve zdánlivě bezvýchodné situaci spáchali sebevraždu.
Nekonsenzuální šíření pornografických záběrů dané osoby přitom lze označit jako jednu z forem nekontaktního sexuálního násilí. Svou závažností se tedy významně liší od nedovoleného nakládání s osobními údaji či pomluvou.
„Klíčový je zde konsent – souhlas – ať už k natáčení, sexu, jednotlivým praktikám nebo zveřejnění. Důležité také je, že někdo sice může souhlasit s natáčením sexu, ale už nemusí souhlasit s jeho zveřejněním.“
Michaela Lebedíková
„Tento zásah je obzvlášť citlivý, neboť se dotýká lidské sexuality, touhy po vlastním sebeurčení a mnohdy i ohrožení na pocitu osobního bezpečí, a to dokonce i v reálném, fyzickém světě,“ dodává Dvořáková.
Oběti mohou v návaznosti čelit dalším souvisejícím projevům, jimiž může být ponižování, šikana, nedovolené pronásledování, vyhrožování či vydírání.
Jiné tělo, jiný obličej. Ale k nerozeznání
Proč je tento druh pornografie populární, není podle Lebedíkové jasné. „Ale je tak populární, že vznikají samostatné weby jen pro revenge porno, zveřejňují se explicitní fotky poslané sexuálním partnerům, ale i osobní fotografie získané hacknutím mobilního úložiště nebo takzvané deep fakes,“ popsala.
Co se týče deep fakes, tedy montáží hlav na cizí těla, jejich tvůrci navíc často útočí na slavné či vlivné ženy. Více než 40 procent političek po celém světě přiznalo, že se během kariéry setkaly s urážlivými kolážemi, na nichž byly většinou nahé, vytvořenými s cílem je poškodit či ponížit.
Ukázky takzvaných deep fakes:
Během pandemie případů přibývá
Mechanismy pornografických stránek, které umožňují stažení závadného obsahu, podle Lebedíkové nefungují dost dobře. Bránit se je tak velmi obtížné. Během pandemie navíc podle Kamila Kopeckého z online poradny projektu E-Bezpečí Univerzity Palackého v Olomouci případy spojené s únikem intimních materiálů do online prostředí narostly zhruba o 10 až 15 procent.
„Co se týče nárůstu rizikového chování spojeného s únikem intimních materiálů, největší počet tvoří případy spojené s partnerským rozchodem či naopak flirtováním a navazováním partnerských vztahů,“ popsal Kopecký.
Pachatelé přitom mají dva rozdílné motivy – v případě rozchodu je hlavním motivem zneužití intimních materiálů, třeba pro vydírání a vyhrožování, především pomsta. Terčem těchto typů útoků se pak stávají především ženy. Existují však také útoky zaměřené na muže. Ty jsou podle Kopeckého spojeny zejména s flirtováním a sextingem s neznámou osobou na internetu.
Muži v roli obětí poradně E-bezpečí poměrně často hlásí situace, kdy je po výměně intimních materiálů neznámá uživatelka či uživatel sítě vydírá s tím, že pokud nezaplatí určitou finanční částku, rozšíří jeho intimní materiál mezi přátele muže a poškodí mu pověst. „Motivem je zde tedy především finanční prospěch,“ shrnul Kopecký.
„Zahraniční odborníci v tomto kontextu velmi trefně upozorňují, že by společnost neměla vinit oběti nekonsenzuální pornografie za to, že důvěřovaly blízké osobě a předaly jí intimní snímky, pokud zároveň chrání například oběti zneužití citlivých informací finančními poradci,“ uzavírá Dvořáková.
Co dělat, pokud útočník hrozí zveřejněním mých intimních záběrů?V případě vydírání je podle Kamila Kopeckého především třeba zachovat chladnou hlavu a v žádném případě vyděrači nic neplatit. „Pokud to uděláte, je jisté, že své finance zpět nedostanete – pokud tedy nebudete reagovat velmi rychle (zpravidla do 48 hodin),“ popsal. Problém je podle něj především v tom, že neexistuje žádná garance, že fotografie či video skutečně zcela zmizí, v řadě případů vydírání i po zaplacení pokračuje. Kopecký také doporučuje zkonzultovat postup se specialisty z Policie ČR případně poradci projektu E-Bezpečí Univerzity Palackého (www.napisnam.cz), kteří mohou poskytnout cenné rady ohledně zajištění odstranění závadného obsahu a profilu pachatele, případně i poškozeného. „Na výhrůžky pachatele nereagovat, neodpovídat, nenechat se, zvláště bezprostředně po zveřejnění materiálu, ovlivnit,“ dodává Kopecký. Důležité také je profily neblokovat a shromažďovat důkazy. Obecná rada podle Michaely Lebedíkové pak zní, že své intimní fotografie bychom neměli sdílet s nikým, komu plně nedůvěřujeme. „Ideálně, pokud už chceme sdílet, tak tak, aby na fotkách nebylo nic, co nás může identifikovat obličej, znaménka, tetování nebo pozadí,“ popsala. „Bohužel, toto je rada, která klade nároky na oběť sexuálního zneužití, nikoliv na útočníka. Je to totiž právě on, kdo tyto oběť zneužije a intimní korespondenci, fotografie či videa zveřejní,“ uzavírá. |
