Pokud se Gross vyslovuje k důležitým tématům, pak takovým způsobem, aby nebylo jasné, co si myslí. Například v roce 1996 ČSSD chtěla, aby některým parlamentním výborům šéfovali i republikáni a komunisté.
Gross tehdy na otázku, zda by mu nevadili ani Sládek a Grebeníček, pravil: "Já je považuji spíše za politiky než za odborníky na nějaké resorty." Zádní vrátka jsou otevřena. Stejně jako agent 007 má i Gross vždy svůj únikový plán.
Gross se obklopuje podivnými lidmi. Jeho opory - Petr Ibl (bývalý náměstek na ministerstvu, dnes šéf poslaneckého klubu ČSSD) a Václav Jakubík (náměstek policejního prezidenta) - studovaly před listopadem na VŠ SNB.
Ředitelem Grossova sekretariátu se stal Pavel Přibyl, bývalý člen pohotovostního pluku SNB zasahujícího na protikomunistických demonstracích. "Ministerstvo vnitra je tak trochu stát ve státě a já musím mezi spolupracovníky dostat lidi, kteří toto fungování státu ve státě znají," vyjevil obsah své mysli Gross.
Gross se také angažuje, aby "jeho" lidé skončili ve významných ekonomických funkcích, což grossovským jazykem popírá. On se jen "více zajímá" nebo uvádí, že je dobře "věc ředit".
A hle: podnikatelsky nezkušený Tvrdík v ČSA, Gabriel Berdár, bývalý šéf firmy mající u nás jen několik desítek zaměstnanců, v obrovském Telecomu, bývalý ředitel NBÚ Kadlec v Čepro. A tak bychom o Grossovi mohli pokračovat. Pravda, ne všechno vyšlo.
Za politický propadák kandidatury Jaroslava Bureše na prezidenta, kterého jako první oslovil právě Gross, tento obratný mladý muž nenesl žádnou politickou odpovědnost. Gross to prostě umí.
