Podle lékařů mezi lidmi dodnes koluje silně zažitý mýtus, že odběr kostní dřeně je velmi bolestivý, a tak se případní dárci zapsat do registru zdráhají.
Přitom vedle metody, kdy se vpichy do pánevních kostí odsává dřeň s krví, existuje i metoda odběru ze žíly. Je nebolestivá a trvá čtyři hodiny. Krev je ze žíly na předloktí vedena do separátoru, který umí přesně oddělit typ kmenových buněk, které lékaři potřebují. Zbytek krve se dárci vrací zpátky do těla.
Docházejí dárci kostní dřeně, třetina nemocných na ně čeká marně |
„Obava z bolesti je asi ta největší brzda při rozhodování lidí ke vstupu do registru,“ potvrzuje mluvčí Českého registru krvetvorných buněk IKEM Gabriela Hošková.
Právě IKEM proto pořádal v sobotu ve Světový den dárců kostní dřeně další velký nábor. „Zájemců přišlo víc než 500, nakonec jsme přijali 273 lidí. Ostatní byli odmítnuti třeba kvůli zdravotnímu stavu. Z tohoto vzorku by mohli být v relativně krátké době vybráni dva až tři shodní dárci,“ dodává Hošková.
V Česku jsou nyní dva registry, v nichž je přes 120 000 lidí
Že odběr kostní dřeně nesnesitelně bolí? Blbost, říká dárce. Existuje už i nová, šetrná metoda.
„Je to nezvyklé. Najednou zazvoní telefon a někdo řekne, je tady pacient, který potřebuje pomoc,“ popisuje rok a půl starý moment sedmatřicetiletý Jiří Klápště z Turnova. Muž byl v době telefonátu v registru dárců kostní dřeně čtyři roky. Jako dárce se vymyká zejména tím, že kvůli záchraně života nemocného pacienta podstoupil obě varianty odběru kostní dřeně.
Tedy jak obávané vpichy do pánevních kostí, z nichž se při necelou hodinu trvajícím zákroku odsává odběrovými jehlami velké množství kostní dřeně, tak novější, skoro nebolestivou metodu odběru periferních kmenových buněk ze žíly, kterou se dnes provádí dvě třetiny odběrů.
Pacientovi, kterému Jiří Klápště kostní dřeň daroval, se totiž nemoc vrátila. „Váhat, jestli do toho jít, protože to bolí nebo nebolí, je zbytečné. Bolest je minimální, a když už, rychle odezní,“ říká mladý muž.
Po odběru šel na biftek
Poprvé svoje krvetvorné buňky Klápště daroval loni v lednu, podruhé letos v půli července.Při prvním darování podstoupil pro dárce šetrnější metodu odběru ze žíly. Ta je prakticky bezbolestná, trvá čtyři hodiny a hned po zákroku se jde domů.
„Dárci se podá lék, který vyplaví z kostní dřeně buňky do krve, a tak se nabírá dřeň z krve,“ popisuje zjednodušeně tento proces vedoucí lékařka Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol Lucie Šrámková.
Odběr kostní dřeně není nic, co by se nedalo zvládnout, říká dárce |
Dárce proto předtím dochází ambulantně po dobu čtyř dnů na stimulační injekce, aby se v kostech vybudila produkce krvetvorných buněk. Jediná nepříjemnost, která je s metodou spojená, je podle Klápštěho pocit srovnatelný s nachlazením. „U mě byl průběh takový, že jsem se cítil lehce unavený, byla tam bolest kloubů, ale bylo to celkem v pohodě. To by nikoho nemělo odradit,“ říká. „Odběr pak vůbec nebolí a hned po něm jdete domů. Já jsem si zašel ještě na biftek.“
Komu svoje krvetvorné buňky daroval, se ale nedozvěděl. Registr totiž sděluje dárcům jen přibližný věk pacienta a jeho pohlaví. Důvod je jednoduchý. Poruchy krvetvorby ohrožují nemocné na životě, a průběh léčby je tak někdy spojen s velkými emocemi.
„Rizika závažných komplikací či úmrtí jsou nejvyšší v prvních měsících, maximálně roce dvou po transplantaci. A může se stát cokoliv, že se špatně přihojí darovaná kostní dřeň, a příjemce nebo i zoufalí rodiče by se mohli snažit atakovat dárce. A za nás dárce udělal už tolik dobrého, že ho nechceme vystavovat takovému riziku. Lidé v situaci ohrožení života jsou zoufalí a mohou dělat zoufalé věci,“ vysvětluje Šrámková. Jiří Klápště tedy jenom ví, že pomohl dospělému muži.
Darujete:
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 6. října 2019. Anketa je uzavřena.
Sám sobě dárcem
Podruhé mu volali letos na jaře, když pacientovy nemocné buňky zase začaly převládat nad těmi zdravými. Tentokrát však lékaři zvolili bolestivější metodu vpichů do pánevních kostí, která se provádí v celkové anestezii, a odebrali Klápštěmu maximální množství dřeně s krví, tedy 1 500 mililitrů. Tuto krevní ztrátu ale dárce dostane zpět už během výkonu.
„Dárci mají vlastní autotransfuzi. To znamená, že třeba dva tři týdny před odběrem si nechají odebrat autotransfuzi, jejich tělo zatím vyrobí odebrané krvinky a pytlík té krve se jim vrátí při výkonu, abychom je nemuseli vystavovat riziku, že jim dáváme cizí transfuzi,“ vysvětluje Šrámková.
IKEM hledá nové dárce kostní dřeně. Pořádá velký nábor dobrovolníků |
Hospitalizace trvá tři dny a Jiří Klápště mytizované bolesti spojené s metodou přirovnává k bolestem zad. „Den po odběru to není, řekl bych, úplně super, že byste vyskočil a běhal po pokoji. V mém případě to trvalo několik dnů, kdy jsem záda cítil, částečně je cítím dodnes, ale to už je jen takové chvění. Ale to všechno stírá pocit, že jste pomohl. Je to okamžik, kdy si můžete říct, udělal jsem něco, co není úplně běžné,“ konstatuje Klápště.
Pro pacienty vhodné k transplantaci, kteří nemají dárce v rodině, se pak hledají vždy dva až tři vhodní nepříbuzní dárci. Z nich se následně sérií vyšetření vybírá nejvhodnější. Je to proto, že lidé bývají v registrech i několik let a jejich stav se může měnit, stejně tak už nemusejí být ochotní dřeň darovat.
Za optimální shodu se považuje deset z deseti HLA znaků (komplex genů). Jsou ale i pacienti, kteří dárce mají jen jednoho či žádného. Dle odborníků by bylo ideální mít v Česku asi 200 tisíc zapsaných dárců.
