„Samotný odběr jsem vnímal jen jako malou nepříjemnost. Není to nic, co by se nedalo zvládnout,“ vzpomíná vysoký hnědovlasý muž sportovní postavy s brýlemi.
Do národního registru dárců dřeně vstoupil, když mu bylo dvacet osm let. Nechal se do něj zapsat v českobudějovické nemocnici, kam tehdy docházel pravidelně už několik let předtím darovat krev.
Telefon zazvonil už za rok
„Nalákali mě tam kamarádi. Na vstupní prohlídce na transfuzní stanici mi řekli, že mám dobrou krev a jsem vhodný dárce. Zhruba od pětadvaceti let jsem ji tam chodil darovat čtyřikrát ročně,“ popisuje Stanislav Blecha.
Když si nechal odebrat vzorek krve pro národní registr dárců dřeně, nepočítal s tím, že mu lékaři zavolají tak brzy. Vycházel ze zkušeností svých kamarádů a známých, kteří jsou v registru zapsaní desítky let a specialisté je nikdy na samotný odběr nepozvali. Jenže jemu telefon zazvonil už za rok. Když jej lékaři požádali, zda je stále ještě ochotný darovat kostní dřeň, ani chvíli neváhal.
Následovala pozvánka na pohovor a aktuální odběr krve. Pak mu dali lékaři na výběr, zda chce absolvovat odběr kostní dřeně z pánve, nebo darovat krvetvorné buňky, které pomáhají stejným pacientům. Tedy lidem s nádorovým onemocněním krve.
Čtyřhodinový odběr si ukrátil kávou
Vybral si druhou variantu, kterou člověk podstupuje bez narkózy. S ní je spojena několikadenní předchozí aplikace injekcí, díky nimž se do krve vyplaví více potřebných buněk. Lékaři z Fakultní nemocnice v Plzni mu je poté několik hodin oddělovali z jeho krve pomocí separátoru. Krev mu odebírali ze žil na rukou.
„Při odběru musíte nehnutě ležet až čtyři hodiny a čekáte, až se vyfiltruje potřebné množství krvetvorných buněk. Na rozdíl od dalších dárců s vlastním doprovodem jsem s sebou nikoho neměl. S přibývajícím časem jsem dostal ukrutnou chuť na kávu, tak jsem požádal sestřičku, jestli by mi ji neuvařila,“ líčí Stanislav Blecha.
Tímto přáním pobavil celý tým oddělení, „jeho“ sestřička konstatovala, že kafe ještě žádnému dárci nevařila. „Ale ochotně mi vařicí voňavý nápoj přinesla, seděla vedle mě, míchala, foukala a zvládli jsme to,“ vybavuje si skoro s omluvným úsměvem urostlý muž nevšední zážitek z odběru krvetvorných buněk.
Příjemkyní byla česká pacientka
Přitom si libuje, že samotné dárcovství mu nezabralo ani celý den – do plzeňské nemocnice, kde vždycky nabírají kostní dřeň z národního registru, přijel v neděli v osm večer a v pondělí ve čtyři odpoledne už odjížděl autem domů.
„Lékaři mi řekli, že příjemkyní byla pacientka z Čech. Doufám, že to dopadlo dobře,“ dodává. Tento týden se Blecha zúčastnil v pražském Obecním domě Poděkování dárcům za rok 2017, kde se setkal s dalšími lidmi, kteří věnovali kousek sebe, aby pomohli zachránit život konkrétního nemocného.
Nemusí to být jenom příjemce z Česka, protože národní registr je zapojen do sítě více než 60 registrů po celém světě. Aktuálně hledá dárce pro 50 pacientů s leukémií i dalšími nemocemi krve, kteří potřebují transplantaci kostní dřeně.
