Jaké to je mít nálepku „mimořádně nadaná“?
Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby žádný takový název vůbec neexistoval. Jedni si pod ním totiž představí podivného Einsteina, druzí zase namachrovaného všeználka. O mimořádně nadaných dětech se moc nemluví, a tak vznikla pouze nějaká představa, která se šíří dál, aniž by se někdo snažil vysvětlit, jak to opravdu je.
Na základní školu jsi chodila v Praze. Proč jsi odtud odešla?
Pražskou základní školu jsem měla fakt ráda kvůli skvělé paní učitelce na matematiku. Věnovala se mi jako zatím nikdo jiný. Měla trpělivost s mými neustálými dotazy a chápala, že chci vědět prostě víc než ostatní. Pak jsme se ale přestěhovali z Prahy na venkov, takže nebylo na výběr. Základní škola v Hořovicích je ten typ školy, kde vás vidí jinak.
Jaká byla hořovická škola?
Je to spádová škola, kam chodí všechny děti z okolí. Mí spolužáci byli hodně pozadu, aspoň tedy na matematiku. Strašně dlouho jim trvalo, než něco pochopili, a nakonec jsme v hodinách ani nestihli probrat, co bylo v osnovách. Ne jednou jsem opravovala učitelku za chyby v příkladech. Teď to vidím jako úplně ztracený rok.
Jak vnímali ostatní, že jsi před nimi v matematice napřed?
Nějaké posměšky typu šprtka, má zase jedničku, jsem slyšela často. Horší bylo, když se mi něco nepovedlo. Celá třída se pak strašně divila, jak je to vůbec možné, přitom jsem vlastně nikdy nedostala horší známku než dvojku. Nejspíš od té doby nemám ráda, když mě okolí vnímá jako strašně chytrou, protože i já dělám chyby.
Na škole to tedy pro tebe nebylo vůbec ideální. Řešili jste s rodiči tuto situaci s vedením školy?
Ano a několikrát. Jedna z učitelek mi dokonce řekla, že je to na mně, abych si do hodin nosila něco navíc. Chtěla jsem vědět víc, což byl problém.
S rodiči jste se nakonec po roce dohodli, že se vrátíš studovat zpátky do Prahy. Proč jsi nešla zpátky na školu, kde jsi byla spokojená?
Nechtěla jsem. Za prvé odtud odešla má oblíbená matematikářka a za druhé mi bylo trapné se vracet do kolektivu, ze kterého jsem jednou odešla. Od nového školního roku jsem tedy začala chodit na Fakultní základní školu Trávničkovou v Praze. Jediné, co mi teď chybí, jsou matematické semináře, kam jsem chodila mimo běžné předměty dvakrát týdně. Teprve teď dokážu srovnat, jak rozdílné je vzdělávání na různých základních školách. Někde se nám, jak říkáte nadprůměrně nadaným, věnují, jinde jste učitelům vlastně úplně jedno.
Jak jsi v nové škole spokojená?
Zatím se tu cítím mnohem líp. Už teď po dvou měsících můžu říct, že se úroveň vyučování s předchozí školou nedá vůbec srovnat. Všechno nás učí podrobněji a tempo je taky rychlejší.
Kolik tvých spolužáků je na stejné úrovni jako ty?
Asi tři. Máme tam Aspergera, který je ale strašné chytrý a občas mám dokonce pocit, jako by si ty věci někde googloval. Být ve třídě stejně nadaných dětí by mi ale přišlo nepřirozené.
Působíš jako ambiciózní dívka. Kde se v tobě bere ta cílevědomost?
Asi jsem taková byla vždycky. Už odmala mě naši měli za samostatnou a zodpovědnou, co ze školy nikdy nepřinesla pětku. Já ale netoužím potom nějak extra vynikat nad ostatními, mě to jednoduše baví. Na druhou stranu nechápu, proč někomu třeba fyzika nebo chemie nepřijde zajímavá. Když vidím učitele dělat nějaký pokus, hned mě zajímá, jak je to možné…
Inkluze není úplně dobrá, speciální škola je často lepší, říká učitelka |
Máš ráda chemii i fyziku. A dál?
Každý předmět je podle mě něčím zajímavý. Záleží hodně na učiteli. Sama ale pořád nechápu, proč se například v dějepise učíme neustále o nějakých bitvách, které si stejně nikdy všechny nezapamatujeme. Proto jsem se jednou neudržela a zeptala se, jak to bylo kdysi třeba s homosexuály. Co mě ale fakt nebaví a zároveň mi nejde, je angličtina, v té prostě nějaký větší smysl nevidím.
Jak to máš s domácími úkoly, děláš pouze ty zadané, nebo i něco navíc?
V matematice rozhodně ano. Mamka mi koupila pracovní sešit plný příkladů, kde si dělám věci dopředu. Navíc jsem se přihlásila do online matematicko-anglického kurzu přes Centrum pro talentovanou mládež.
Co tvé plány do budoucna, přemýšlela jsi například, kam bys chtěla na střední školu?
Ideálně na gymnázium a potom matfyz, nesmějte se mi. I proto jsem musela odejít ze školy v Hořovicích, chci to dotáhnout prostě trochu dál.
Co by sis jako mimořádně nadaná dívka přála, aby se na školách změnilo?
Hlavně bych chtěla učitele, co mě něco naučí. Měl by být přísný, ale zároveň občas dokázat pochválit. Prostě jako moje paní učitelka matematiky ze základní školy Kuncova. Také by se mi zase líbily nějaké semináře, do kterých bych chodila navíc mimo běžné vyučování.
Co by školy měly udělat pro to, aby se v nich výjimečně nadaní žáci cítili spokojení?
 |
