Každý třetí neví, co je inkluze. Tento pojem byla chyba, míní Valachová

Ačkoliv téma inkluze rezonuje českým školstvím i médii, část veřejnosti stále neví, co si pod tímto pojmem představit. Ukázal to průzkum společnosti Nielsen Admosphere. Bývalá ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD), která inkluzivní zákon prosadila, se domnívá, že by jiný výraz pro společné vzdělávání byl lepší.

Ilustrační snímek | foto:  Dan Materna, MAFRA

Zhruba deset let předtím, než v září roku 2016 vstoupila v platnost inkluze, se tento termín pro společné vzdělávání zdravých, handicapovaných, sociálně znevýhodněných i výjimečně nadaných dětí začal používat mezi odborníky. Od doby, co inkluze začala oficiálně platit, lze tento pojem slýchat čím dál tím častěji na školách i v médiích.

Přesto 31 procent dotázaných nemělo představu o tom, co to inkluze je. Ukázal to průzkum, do kterého se zapojilo přes 500 respondentů. 

Bývalá ministryně školství Kateřina Valachová

„Osobně to pokládám za chybu, ač jsem ji nezpůsobila. Srozumitelnější je výraz společné vzdělávání, oč jsem se snažila. Ale zpětně si myslím, že se vždy mělo mluvit o rovnosti šancí všech dětí ve škole a v životě. Neumím si představit, že kdyby se to stalo takto, že by to v České republice v 21. století někdo zpochybňoval,“ uvedla pro iDNES.cz Valachová.

Jedním z prvních, kdo začal v resortu ministerstva školství používat pojem inkluze, byl v roce 2007 tehdejší ministr Ondřej Liška (Strana zelených).

Bývalý ministr školství Ondřej Liška

„Pojem inkluze je ustálený několik desetiletí, je užívaný v sociálních vědách a pedagogických oborech, značí společné vzdělávání dětí s různými potřebami. Zavedení inkluze byl bezesporu správný krok,“ říká Liška. „Je potřeba, aby vláda vytvořila podmínky pro to, aby učitelé a školy inkluzi zvládali a v tomto ohledu je co dohánět. Lidé nemají o inkluzi dostatečné povědomí, po lhavých kampaních ani nemohou a nejsem si jist, zda v tomto směru stát a ministerstvo dělá dostatek pro to, aby se to změnilo. Je potřeba, aby byl stát proaktivní,“ míní.

Průzkum povědomí Čechů o inkluzi

Průzkum realizovala agentura Nielsen Admosphere, probíhal prostřednictvím internetového šetření a zapojilo se do něj 511 respondentů.

Na otázku, co nejlépe vystihuje pojem inkluzivní vzdělávání, odpověděli následovně:

35 % Vzdělávání dětí s různými handicapy v normálních školách
16 % Nemám žádnou představu o tom, co inkluzivní vzdělávání je, ale zajímá mě to
15 % Nemám žádnou představu, co inkluzivní vzdělávání je a ani mě to nezajímá
10 % Změna způsobu výuky podle individuálních potřeb všech dětí ve třídě
8 % Přizpůsobení tempa, obsahu výuky a hodnocení dětem se speciálními vzdělávacími potřebami na úkor ostatních dětí ve třídě
7 % Zajištění potřebných podpůrných opatření pro všechny děti/žáky, kteří je potřebují, v rámci běžné školní/předškolní docházky
6 % Zrušení speciálních škol pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami
2 % Něco jiného
1 % Rušení výběrových škol a tříd (např. osmiletých gymnázií, jazykových škol atd.)

Víc lidí si myslí, že inkluze prospěšná není

Více než polovina (53 procent) dotazovaných si myslí, že společné vzdělávání všech dětí včetně dětí s různými handicapy není společensky prospěšné, 47 procent si myslí, že inkluze prospěch přináší. Nejlépe informovaní o významu pojmu inkluze jsou přitom respondenti starší 55 let a také lidé s vyšším stupněm vzdělání.

„Jeden z nejdůležitějších závěrů je, že by česká veřejnost uvítala větší informovanost o inkluzivním vzdělávání. Myslím, že se nepodařila veřejnosti sdělit podstata toho, o čem by mělo inkluzivní vzdělávání být,“ sdělila iDNES.cz jedna z autorek výzkumu Hana Friedlaenderová.

Podle ní se stala chyba v tom, že se od počátku zavádění inkluze o tomto kroku na veřejnosti málo mluvilo a reforma byla často mylně interpretována jako snaha zrušit speciální školy. 

„Řada lidí četla články, které zpochybňovaly užitečnost vzdělávání dětí s handicapy v běžných školách. Kolem inkluze panuje spousta nejasností a nepřesností, veřejnost v tom nemá jasno. Aby inkluzivní reforma byla úspěšná, je potřeba, aby ji společnost přijala. Aby ji mohli přijmout jak rodiče, tak učitelé, tak o ní musí něco vědět,“ dodala Friedlaenderová.

Rádi používáme slovo virální, diskety z našich slovníků zmizely

„Nemyslím, že by užití jiného označení zajistilo to, že by o něm uživatelé češtiny měli lepší povědomí,“ míní jazykovědec a ředitel Ústavu pro jazyk český Martin Prošek.

„Je třeba vzít v potaz i to, že jde vlastně o odborný termín, proto nemusí být nutně všeobecně znám, ačkoli se inkluze týká velké části populace a věnuje se jí poměrně dost prostoru v médiích,“ dodal.

To, proč se některá slova mezi lidmi uchytí a některá ne, záleží prý na mnoha jazykových faktorech - stavbě slova a jeho délce, neutrálnosti nebo původu slova. Dále také na tom, co se daným slovem pojmenovává, v jakých případech se termín používá a podobně.

„V poslední době se uchytily například výrazy postfaktický nebo virální. Pokud bychom měli jmenovat nějaká slova, která prakticky vymizela v relativně nedávné době, můžeme uvést třeba slovo disketa nebo slovní spojení kupónová knížka,“ říká Prošek.

Zánik těchto označení souvisí se změnou reality. „Zatímco diskety byly nahrazeny jinými paměťovými médii, kupónová privatizace byla dovršena. Změny světa kolem nás jsou jednou z nejčastějších příčin toto, že některá slova vyjdou z užívání,“ uzavřel jazykovědec.