Nejčastěji předpisovanou podporou je dle analýzy takzvaná pedagogická intervence, tedy individuální doučování v objemu jedné hodiny týdně. Platby za ně jdou učitelům na školách.
Na speciálních a takzvaných praktických školách dětí výrazněji neubylo, zato přibylo dětí „s diagnózou“ na základních školách. Jejich podíl se zvýšil z devíti na 10,5 procenta žáků. Celkem jich je na běžných základkách přes 70 tisíc.
Nejčastěji jde o vývojové poruchy učení, chování nebo o vady řeči. Mírně také přibylo autistů. „Tyto děti dříve podporu neměly, nebyly statisticky podchyceny,“ vysvětluje vysoké přírůstky tisková mluvčí ministerstva Jarmila Balážová.
Ani přesun dětí s lehkým mentálním postižením ze speciálních škol do základních se nekonal, přestože se ho kritici inkluze obávali. V běžných základkách jich sice trochu přibylo, to ale platí o každém roce od roku 2010.
Platí se dvakrát za totéž
Z analýzy rovněž vyplývá, že se peníze nedostaly tam, kam ministerstvo školství zamýšlelo. Změny ve financování jsou přitom podstatou inkluzivní novely.
Základní školy měly už před jejím přijetím povinnost děti se speciálními potřebami ze své spádové oblasti přijmout a postarat se o ně. Nárok na peníze, za které by péči navíc hradily, ale neměly, situace se tak lišila kraj od kraje a někdy i školu od školy.
Učitelé mají smůlu. Víc než miliarda z kariérního řádu půjde na inkluzi |
Jenže nyní na ministerstvu zjišťují, že z inkluzivních peněz platí asistenty nejen pro ně, ale z velké části také pro žáky speciálních škol, kterým poradenská centra přiznala individuální podporu.
Pokud by to tak pokračovalo, odhaduje ministr školství Stanislav Štech, že by z celkové pomoci ukrojily až třetinu prostředků. Jenže u těchto škol se na rozdíl od běžných základek už s péčí o znevýhodněné děti počítá. Dostávají proto ve srovnání s běžnými školami podstatně více peněz na jednoho žáka.
Ministerské vyhlášky sice nezakazují speciálním školám žádat o inkluzivní vyhlášky, mělo by se tak ale dít jen ve výjimečných případech. A tomu situace, kdy by až třetina podpory šla na tyto školy (starají se zhruba o čtvrtinu žáků se speciálními potřebami, ovšem i včetně těžkých mentálních postižení a kombinovaných vad), neodpovídá.
Školy si stěžují na zbytečnou administrativu
Že se to děje, zjistilo ministerstvo školství až ve chvíli, kdy se systém rozběhl. Z krajů totiž putují do resortu pouze celková čísla. Nesrovnalosti vypluly na povrch teprve při bližním pohledu na statistiky, které školy vyplňují.
Změny v inkluzi dětem pomohly, školám vadí byrokracie a informační šumy |
Přitom se nedá říct, že by samotné školy na tom, že dostávají peníze místo jednoho dvěma penězovody, nutně vydělávaly. Na základní a speciální škole v Jaroměři například nevědí přesně, jak budou platit pedagogické asistenty. Nepřijali nové lidi, ale jejich žáci mají nově přiznanou podporu na základě inkluzivní novely.
Krajský úřad, který dříve peníze posílal v rámci mzdových prostředků, na to reagoval promptně a přestal pedagogické asistenty financovat. Nyní, když ministerstvo přiškrcuje kohoutky, se úřad zřejmě bude muset vrátit zpět k předchozí praxi. „Za září jsme zatím plné navýšení na asistenty nedostali,“ říká ředitelka školy Taťána Kánská.
To na základních školách hodnotí novou finanční realitu kladně, i když si stěžují na zbytečnou administrativu nebo na zmatky v informacích. „Až si někdy říkám, že by se některé věci daly řešit ekonomičtěji. Pozitivní je také to, že na rozdíl od let minulých dopředu vím, kolik na které opatření dostanu peněz,“ říká Jan Korda, ředitel Základní školy na Lyčkově náměstí v Praze.
„Do té doby musely školy doplácet na pedagogické asistenty, což je největší položka z peněz určených na odměny učitelům,“ říká Bohumil Kartousz ze společnosti Eduin.
 |
