Student Jan Palach se upálil na protest proti sovětské okupaci i začínající normalizaci v lednu roku 1969. Od jeho smrti právě uplynulo 43 let, česká veřejnost si ji připomíná a pražská radnice uvažuje dokonce o výstavbě pomníku.
"Nepovažuji za zodpovědné a za dobrý příklad mládeži oslavovat čin sebezmrzačení, sebeupálení z jakýchkoli důvodů," říká Mašín. Podle jeho názoru byl Palach labilní mladý muž, který trpěl depresí. Jeho čin nic smysluplného nepřinesl a ani pro odboj proti okupantům nebo domácím kolaborantům neměl žádný význam.
"Představme si vojenské jednotky nebo odbojové skupiny, které jdou do boje vyzbrojeny plechovkami s benzinem nebo s úkolem se při střetnutí s nepřítelem zmrzačit nebo spáchat sebevraždu. Myslím, že Hitler i Stalin by takové protivníky s radostí přivítali," říká Mašín. A odkazuje na amerického generála Pattona, který zastával stanovisko, že položení života za svou vlast bez patřičné protiváhy – tedy dopadu na nepřítele – není účelem boje.
Zatímco Palachův čin považuje veřejnost za hrdinský, na odboj skupiny bratří Mašínových, kdy zemřelo několik lidí, se naopak dívá rozpolceně. Navíc často zapomíná na to, že cesta do Berlína měla být startem k další odbojové činnosti, nejen pouhým útěkem.
"Myslím, že pan Mašín příliš zdůrazňuje svůj vojenský pohled. Ale existuje řada situací, v nichž přímé násilí nic nezmůže a je třeba nejdříve změnit vědomí lidí. Někdy i tím, co udělal Jan Palach," říká historik Jakub Jareš, který se Palachovu osudu dlouhodobě věnuje.
Navíc upozorňuje, že Palach podle dostupných informací depresemi netrpěl. "V květnu 1969 vznikl znalecký posudek pro potřeby policie, podle něhož nebyl depresivní ani labilní," říká Jareš.
Palachův čin přitom akceptovaly i církevní autority, které vždy kladou důraz na zachování života. "Musíme si uvědomit, že Palach chápal svůj čin ne jako sebevraždu, ale jako oběť. On nezvolil smrt proto, že by se chtěl zabít, ale proto, aby naopak zabránil utrpení druhých. Tak to chápe velká část veřejnosti. A tento čin nemáme právo posuzovat jako sebevraždu," vysvětluje arcibiskup Dominik Duka.
Upozornil navíc, že otázkou sebevraždy Jana Palacha se zabývali už jeho předchůdci. Kardinál Josef Beran, žijící ve vyhnanství v Římě, dokonce přečetl poselství ke smrti Jana Palacha do vatikánského rozhlasu – bylo to jeho poslední vystoupení vůbec, krátce poté zemřel.
Podle Mašína bychom si měli připomínat jiné hrdiny – například Kubiše s Gabčíkem, kteří provedli atentát na Heydricha.
