A to je nejspíš odpověď na otázku, jak je možné, že se třeba v jediné ulici uživí i několik heren. "Žijí ze závislých hráčů. Světelné tabule, které ukazují, kolik je v jackpotu, a ve výloze rozsypané nakopírované bankovky, to všechno spouští jejich bažení po výhře," vysvětluje Nešpor.
"Čekal jsem tehdy na svou přítelkyni v jedné hospodě. Blikal tam automat. Nudil jsem se, tak jsem si řekl, no co, zkusím to. Jestli dát dvě kila za pití, nebo je hodit do mašiny, to je fuk,“ vzpomíná na první hraní čtyřiadvacetiletý Filip.
Pracoval na manažerském postu v prosperující firmě, měl slušné peníze. "Přišla první výhra. Výhra je největší nebezpečí. Máte pocit, že se to musí povést znovu... a už jsem v tom jel,“ vzpomíná. Záhy se dostal do kolotoče zadlužování a splácení dluhů pomocí jiných dluhů. Půjčoval si u společností, které člověku půjčí třeba i na tramvajenku, ale za nehorázný úrok.
"Nakonec jsem dlužil asi půl mega,“ říká Filip. Kvůli dluhům začal lhát, ztrácel půdu pod nohama. V krizi nakonec zastavil v bazaru několik firemních notebooků.
"Najednou jsem cítil, že to nezvládám, že jsem v průseru. Chtěl jsem tomu uniknout. Měl jsem to vymyšlený – sjedu autem do Slapské přehrady. A jak jsem tak jel, tak jsem dojel až sem... do Bohnic,“ říká mladík.
Jeho kamarád Matěj za sebou má pokus o sebevraždu. "Odvezli mě sem. Zachránili mě. Jsem teď rád, že tady jsem, že vidím, jak svítí slunce,“ říká osmadvacetiletý mladý muž. Je závislý na automatech, přitom dobře ví, co závislost s člověkem udělá.
Dřív byl na "druhé straně“. Jako terénní pracovník pomáhal narkomanům. "Jsem přesně ilustrací toho, že do toho může spadnout fakt každej,“ říká Matěj.
Abstinenci zdar
"Patologické hráčství zhorší kvalitu života deseti až patnácti lidem v okolí gamblera,“ cituje primář Nešpor výzkum. Hráč, který propadne marné honbě za výhrou, způsobí své rodině finanční strádání, stáhne ji do dluhů, až ji nakonec ztratí.
"Patologické hráčství zvyšuje riziko rozvodů, domácího násilí, způsobuje deprese blízkým, hráč zanedbává děti, až se často ocitá v sociální izolaci,“ vypočítává průvodní jevy hraní primář. "Těžké finanční ztráty často roztáčejí bludný kruh.“
Rozpad vztahů je i téma pro skupinu "anonymních hráčů“. Scházejí se každou středu v 16:30 v pavilonu 31 bohnické léčebny.
"Manželka ode mě odešla i s dětmi, nedokázal jsem je zabezpečit, lhal jsem jim.“ "Prohrával jsem i to, co mělo patřit dětem.“ "Odvrátili se ode mě. Nedivím se. Lhal jsem jim.“ Tak mluví mladí i staří hráči o svých vztazích. Teď hledají cestu zpět ke svým blízkým.
Mezi muži sedí i žena. Přišla podpořit svého muže, který se v Bohnicích léčí. Drží se za ruce. "Jsem své ženě vděčný, že při mně stojí. Nechci ji zklamat,“ říká její manžel.
Primář Nešpor hustou atmosféru, kdy "anonymní hráči“ musí přede všemi říkat velmi osobní věci, zředí vtípkem. Chlapi se v tu chvíli uvolní a řehtají se jak puberťáci.
Jen jeden ne.
"Já jsem podělal úplně všechno. Nemám nikoho,“ řekne polohlasem smutný čtyřicátník. "Když budete, bystrý abstinente, úspěšně pokračovat v léčbě, jistě najdete nové přátele i ženu,“ povzbudí muže primář Nešpor.
Skupina se rozchází. "Abstinenci zdar,“ zazní sálem.
