Konzervy, plastové obaly či cigaretoví „špačci“. To vše najdeme v české krajině. Paradoxně ale nejméně odpadků leží u turistických stezek v chráněných územích. Funguje totiž princip „odpadky přitahují další odpadky“, jak popisují výzkumníci v novém šetření.
„Míra litteringu (odhazování odpadků, pozn. red.) roste v území, kde už volně pohozený odpad leží,“ vysvětluje Jan Slavík, jeden z autorů průzkumu z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (UJEP).
Volně pohozený odpad mimo popelnice a veřejné koše, neboli littering, se v největším množstvím nachází na zastávkách veřejné dopravy. V přepočtu na tisíc metrů čtverečních zde najdeme až 2,5 kilogramu odpadu.
Méně zasažená jsou dokonce i centra měst, cyklostezky a parkoviště. Ty vykazují méně než 100 gramů na tisíc metrů čtverečních. Téměř pětkrát více odpadků se povaluje kolem rekreačních vodník ploch, třikrát více kolem silnic.
Českou krajinu i předměstí hyzdí nelegální skládky, pokuty to nespraví |
Právě počty jednotlivých kusů vědci sledovali i v jiných lokalitách. Nejvíce je nedopalků cigaret, ty tvoří 72 procent samostatných kusů, kolem silnic jich je zhruba milion. Čtrnáct procent samostatných kusů tvoří plastové obaly, které mají zároveň největší podíl z hlediska objemu, a to 56 procent.
Z hlediska hmotnosti mají největší zastoupení skleněné odpady tvořící necelou třetinu. Na těsném druhém místě pak skončily plasty, třetí kovy s 19 procenty. Textil, obuv nebo elektroopad tvoří dohromady desetinu volně poházeného odpadu.
„Šetření provedené v Česku potvrdilo, že nástroje a opatření k prevenci vzniku litteringového chování se musí soustředit na skupinu původců, kteří mají nízký respekt k pravidlům a střední až vysokou intenzitu pohazování odpadků. Litteringové chování této cílové skupiny je záměrné a je důsledkem lenosti,“ konstatuje expert Slavík z Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku na UJEP.
„Littering“ v ČeskuLitteringem není míněn veškerý odpad, který se ve městech, v přírodě nebo u silnic nachází. Do definice litteringu nepatří třeba černé skládky. Za littering je možné považovat jakýkoliv odpad úmyslně nebo neúmyslně pohozený, odložený nebo vlivem větru či vody zanesený mimo místa určená pro sběr odpadů, jako jsou odpadkové koše nebo kontejnery, u něhož jeho původce nejeví snahu o sběr. Terenní šetření s názvem Hodnocení volně pohozeného odpadu se uskutečnilo mezi lety 2021 a 2022. Autorem je Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku při Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, zadavatelem obalová společnost EKO-KOM. |
Nedostatek košů, ale i lenost
Studie ukazují, že větší sklony ke znečišťování mají mladí ve věku mezi 15 a 24 lety. A dochází k němu častěji ve větších skupinách, když se rozmělňuje odpovědnost. Významnou roli hraje nedostupnost či špatná viditelnost odpadkových košů, důležitým faktorem je i lenost.
„K litteringovému chování dochází v případě, že jsou lidé líní a argumentují, že nedělají nic, co by nedělali druzí,“ uvádí Slavík s odkazem na zahraniční studii. Řešení proto spočívá v zaměření se na problematická místa a vybavit je často vyváženými a dobře viditelnými koši. Jen to však nestačí. Podstatné je vzdělávání.
 Vajglovník u vodní nádrže Balaton u obce Karolinka |
Podle Slavíka je potřeba přijít s komunikační kampaní, která bude zdůrazňovat důležitost sociálních norem, například upozorněním na poškozování majetku, odstraňovat pocit lhostejnosti a naopak vyvolávat pocit odpovědnosti za produkovaný odpad.
„Někdy nejsou sofistikovaná opatření nutná a k řešení stačí pouze originální nápad,“ dodává vědec Slavík.
Jedním takovým je podle něj „vajglovník“ u vodní nádrže Balaton, který na sebe přitáhne pozornost a nutí tak kuřáky „vajgly“ nepohazovat do trávy.
Konec skládek v nedohlednu. Místo zavírání dál rostou a stát utápí miliardy |
Z evropských dat vyplývá, že společnost ke znečišťovaní krajiny a měst lhostejná není. Samostatným problémem jsou nelegální skládky, kdy se více odpadů hromadí na jednom místě. Česko je zároveň pozadu co se recyklace týče, stále totiž více než polovina komunálního odpadu končí na skládkách, což je ve srovnání s evropskými státy jeden z nejhorších výsledků.
Nejúčinnějším řešením je snižování celkového množství odpadu. Tímto směrem se vydává například evropská směrnice z roku 2019, která má za cíl omezit dopady některých plastových odpadů na životní prostředí tak, že se budou používat více rozložitelné materiály. Od loňského roku platí i zákaz jednorázových plastů a v Česku se připravuje zákon na zálohování PET láhví a plechovek.
