Už roky sám od sebe a bez nároku na jakoukoliv odměnu měří kvalitu vody na místech, kde se lidé na Pardubicku v létě nejraději koupají. Výsledky posílá do médií, která jeho zjištění často zveřejňují. Ani hygienická stanice totiž neposkytuje tak často informace o tom, kde se dá bezpečně koupat.
Písník Hrádek nedaleko Pardubic
"Zatím mi nikdo nepoděkoval. Ale tak už to v životě chodí," říká nadšený ekolog Jiří Klicpera, který neváhá pro vzorky vody z písáků v okolí Pardubic doplavat, a to i nahý, když se pohybuje mezi nudisty na písečném koupališti Hrádek.
Jak jste se dostal k měření vody a ekologii?
Na chemické průmyslovce jsme měli bezvadného učitele. Jmenoval se Šimek a byl to rybář, který nás naučil, že každé město by mělo mít městskou čistírnu odpadních vod. Já jsem si vzal za úkol, že takovou čistírnu pro Pardubice pořídím. Šel jsem studovat do Prahy a jako pomocná vědecká síla jsem se dostal na hydrobiologii k profesoru Sládečkovi a jeho manželce. Koukal jsem do mikroskopu, fotografoval, a tím jsem se definitivně a navěky upsal hydrobiologii. Pak jsem pořídil i tu čistírnu pro Pardubice.
Ekolog Jiří KlicperaNezávislý ekolog Jiří Klicpera se narodil v roce 1948 v Praze. Žije v Lázních Bohdaneč. Vystudoval VŠCHT v Praze a celý svůj život se zabývá hydrobiologií. Působí jako soudní znalec, od roku 1998 se živí vypracováváním posudků a ekologických auditů. Byl mimo jiné i členem zastupitelstva a zástupcem starosty v Bohdanči. Na Pardubicku dobrovolně sleduje kvalitu vody v okolních písnících a výsledky chemických rozborů poskytuje veřejnosti zdarma na svých internetových stránkách. Je rozvedený, má dvě dospělé dcery. |
Jste člověk s výborným přehledem o kvalitě vody. Jak je na tom nyní třeba písník Hrádek nebo Mělice?
V těchto dnech je kvalita vody zatím dobrá. Průhlednost na Hrádku se pohybuje kolem čtyř až pěti metrů, Mělice jsou na tom vždy o něco hůř, ale teď se drží kolem tří metrů. Sinice už se sem tam pomalu objevují, ale není jich moc. Jejich doba teprve přijde.
Sinice mají svou dobu? Jak to myslíte?
Ano. Přichází doba, kdy sinice mají svůj čas. Když to vyprávím dětem, tak přirovnávám rybník k rozkvetlé louce. Na jaře tam rostou nějaké kytky, v létě zase kvetou jiné. Občas tu louku někdo poseká nebo sežere a má to nějaký vývoj. Stejně tak se chovají řasy ve vodě. Každá z nich má v průběhu roku svůj čas. Zjara máme zlaté řasy, pak rozsivky, přes léto zelené řasy a po maximu zelených řas přichází druhé maximum sinic. To bývá druhá půlka srpna, někdy září.
Jak vypadá váš pracovní den?
Přes den zpracovávám různé posudky, účastním se jednání a podobně. Vždy, když někam jedu autem, mám s sebou i vybavení na případný odběr vzorků. Jinak ale jezdím vzorkovat vždy, když mám chuť si zaplavat. Někde, jako třeba na nudistické pláži na Hrádku, musím do tamější "uniformy" a pro vzorek si doplavu. Naštěstí mám vodu opravdu rád a plavání pro mě není utrpení.
Kvalita vody o uplynulém víkenduPísník Mělice byl využit do posledního místečka. Teplota vody v koupací vrstvě byla 26°C, průhlednost nezvyklých pět metrů. Index čistoty byl 1,79. Kvalita vody výborná. Písník Hrádek na tom byl podobně: Teplota 26°C, průhlednost 5,3 metru, hodnota pH 9. Index čistoty byl 1,62, kvalitu vody šlo hodnotit jako vynikající. Písník Gigant na tom také nebyl špatně. Teplota vody byla 27°C, průhlednost vody byla nižší, kolem 1,5 metru. Ve vodě bylo 475 org/ml z toho jen 8% sinic. Index čistoty 1,99, kvalita vody výborná. |
A je to pro vás odpočinek?
Myslíte, když v deset nebo v jedenáct večer usínám u mikroskopu a můžu si vypíchnout oči o okuláry?
Kolik času tedy nad vzorky strávíte, když končíte tak pozdě?
Nějaký čas zabere samotný odběr, plus doprava na místo a cesta zpět. Potom sedím hodinu nebo dvě u mikroskopu a pak minimálně půl hodiny u počítače s každým vzorkem. Když udělám čtyři vzorky za den, tak jsem docela rád a profíci nestačí koukat. Za běžnou směnu to nestihnete.
Jak vypadá celý proces od sběru vzorku po jeho vyhodnocení?
Odebraný vzorek vody musím zcentrifugovat, zahustit, aby byl čitelný. Poté ho zkoumám pod mikroskopem a prohlížím breberky v počítací komůrce. Když najdu nějakou, u níž si nejsem jistý, tak si vezmu chytrou knihu a porovnávám.
Která z řas je nejhorší?
To se nedá říct. Každá potvora má svoje vlastnosti. Třeba sinice Microcystis, která na obrázku vypadá, jak když někdo plivne, obsahuje jed zvaný mikrocystein. Tenhle jed je desetkrát jedovatější a účinnější než nejostřejší jed na světě - známý šípový curare. Právě Microcystis se pravidelně objevuje i na Seči.
Mohou sinice způsobit i horší zdravotní komplikace než jen známé podráždění pokožky?
V odborné literatuře jsou popsány i případy vážnější. Abych uvedl ten nejostřejší, s nímž jsem se setkal, tak to je úmrtí psa v Británii při lovu kachen. Loveckého psa tam totiž poslali pro střelenou kachnu do rybníka, v němž se vyskytoval sinicový vodní květ. Pes pro kachnu už nedoplaval. Napil se totiž vody s obsahem sinic a mikrocysteinu.
Jsou sinice opravdu tak nebezpečné?
Nedělal bych z nich nějakého strašáka. Jsou to organismy, které tady jsou mnohem déle než my a na Zemi mají domovské právo. My se musíme naučit žít s nimi. Jenom vědět, jak na to. Už jsem ale viděl holčičku, která se po koupání celá osypala…
Co děláte, když zjistíte, že některý vzorek obsahuje vysoké procento sinic?
Dám lidem prostě vědět. Já nejsem ten, kdo by jim zakazoval, aby se koupali. Ale mailem posílám upozornění do redakcí, známým a lidem, kteří na ty pláže chodí. Pro veřejnost jsou výsledky k mání na mých internetových stránkách.
V okolí Pardubic kontrolujete kvalitu vody v písnících. Jak ale vypadá třeba voda na koupališti nebo v akvaparku?
Vzorky z koupališť neodebírám, nelezu hygieně takzvaně do zelí. V akvaparcích je voda, jak já říkám, syntetická. To je voda, která prochází poměrně složitou technologickou úpravou, na její kvalitu jsou úplně jiné požadavky. Pokud jde o kontrolu té činnosti, tak to spadá k hygieně, která kontroluje vodu, bere vzorky, zda tam nerostou plísně a podobně. Je takové zajímavé zjištění, že zatímco u nás máme strašně složitou a dlouhou vyhlášku na to, jak má vypadat voda v bazénech, tak v Americe na to šli trochu jinak.
Jak?
Tam řekli, že v každém umělém koupališti, tedy v bazénu s úpravou vody, platí jedno pravidlo. Když hodíte do vody stříbrný pětidolar, tak po jeho dopadu na dno musí být vidět, jestli padla panna, nebo orel. Když jo, tak je to v pořádku. Logicky čím hlubší je bazén, tím lepší musíte mít kvalitu vody, aby bylo vidět na dno. Tím pádem se nemůže stát, že by se někdo utopil a nikdo ho neviděl. V některých koupalištích je průhlednost vody jen čtvrt metru.
