Istanbulskou úmluvu ratifikovalo už 16 zemí, dalších 21 ho podepsalo. Česko mezi nimi není. Tímto otálením dávají politici najevo, že výpady za dveřmi domovů a vůči ženám nepovažují za problém, řekly na pátečním setkání s novináři zástupkyně ženských organizací.
Istanbulská úmluvaJe mezinárodní právně závazný nástroj, který představuje právní rámec pro prevenci násilí, ochranu obětí a odsouzení agresorů. Úmluva bojuje proti fyzickému a psychickému týrání, nebezpečnému pronásledování neboli stalkingu, znásilňování, sexuálnímu obtěžování, ženské obřízce a proti vynuceným sňatkům, potratům a sterilizacím. |
„Máme sice intervenční centra, jsou tu dobré organizace... Ale co se týče sexuálního násilí, komplexní pomoc stále chybí. Samotnou změnu ve smýšlení společnosti samozřejmě úmluva neudělá,“ připouští Adriena Gabrielová. Dokument nicméně podle ní představuje řadu krůčků správným směrem.
Mění například definici znásilnění. „Nynější definice znásilnění v trestním řádu je založena na tom, že musí být prokázáno, že se žena při útoku bránila. Velmi těžce se pak dokazuje, jestli to bylo znásilnění, či ne. Definice podle Istanbulské úmluvy je založeno na nesouhlasu ženy,“ vysvětluje Gabrielová. Úmluva kromě toho ukládá třeba sbírat statistická data o sexuálním násilí, zajistit non-stop linku pomoci či vyčlenit v rozpočtu peníze na zajištění potřebných služeb.
„Pokud se Česko drží stranou a nechce se připojit, dává najevo, že problém domácího násilí není pro politiky priorita. Říkáme tím, že boj proti násilí není tak důležitý,“ uvedla šéfka organizace ProDialog Jindřiška Krpálková, která je členkou vládního výboru.
Podle Radana Šafaříka z Oddělení rovných příležitostí žen a mužů ministerstva práce je před ratifikací úmluvy nutné nejprve sladit s ní právní řád. Vláda by dokument měla projednat do pár týdnů. Ministerstvo spravedlnosti mělo do konce loňska udělat analýzu, co by ČR musela ve svém právním řádu kvůli úmluvě upravit. Termín se odsunul, zpráva má být hotova do pololetí.
Tajné domy a byty pro nejohroženější ženy
Ačkoli se zdá, že žijeme v mírumilovné společnosti, skryté násilí na ženách je nekonečný problém, domnívají se aktivistky. Například na občanské sdružení ROSA, které se specializuje na pomoc ženám-obětem domácího násilí, se jen loni obrátilo 277 žen, které se cítily ohrožené na životě.
„Každý den přijde asi šest žen na hodinovou konzultaci. Jsou to většinou ženy, které jsou ohrožené na životě kvůli domácímu násilí. Obrací se na nás ale i seniorky, které třeba týrá jejich vnuk nebo syn. Někdy přichází i starší děti, které nás žádají o pomoc,“ říká Zdena Prokopová, vedoucí azylového ubytování ROSA.
Těm nejohroženějším případům organizace nabízí bydlení v utajeném azylovém domě nebo bytě. „Žena tam najde nejen střechu nad hlavou, ale i konkrétní pomoc. Často tam chodí i s dětmi. Máme kapacitu 35 lůžek. Ženy tam mohou být až rok,“ říká Prokopová.
Právnička společnosti ProFem Adriena Gabrielová se stále setkává také s diskriminací žen při trestním řízení. „Určitě se to zlepšuje. Nechci říct, že u nás panuje patriarchální společnost, ale pořád se s tím setkáváme. Hlavně muži pořád podléhají mýtům. Když oběť znásilnění nebo domácího násilí neodpovídá obrazu, který si vytvořili, nastanou problémy, nedůvěra,“ podotýká Gabrielová.
Domácí a sexuální násilí má i ekonomické aspekty. Podle odhadů v roce 2010 domácí násilí Česko stálo 1,33 miliardy korun. Do sumy se počítají náklady na práci policie a justice, na sociální služby, zdravotní péči, nemocenskou a podpory v nezaměstnanosti.
