Když jeden ze studentů práv, který hrál komunistického prokurátora, zvýšil hlas a plamenně odsoudil podvratnou činnost Šimkové, která šířila protikomunistické letáky, diváky v soudní síni mrazilo.
"Pokud někomu přišlo, že byl výstup prokurátora přehrávaný, tak ho můžu ujistit, že skuteční žalobci při politických procesech opravdu hystericky řvali," svěřil se o něco později místopředseda Konfederace politických vězňů Leo Žídek.
Úplně zaplněná síň pražského vrchního soudu, mimochodem největší v republice, tiše poslouchala i ve chvílích, kdy studenti popisovali "prohřešky" Dagmar Šimkové v době, kdy už léta seděla v žaláři. "Šimková nenávidí lidově demokratické zřízení a má špatný vliv na další vězeňkyně," předčítali studenti oblečení v dobových uniformách z dochovaných dokumentů.
Totalitní zvůle a zatoulaná čivava
Na rekonstrukci procesu zavítaly i známé Dagmar Šimkové, které podobně jako ona musely snášet zvůli komunistického režimu, který je prohlásil za nepřátele republiky. Napjatou atmosféru dobové rekonstrukce tak ke konci odlehčila až zatoulaná čivava, která se mezi lavicemi proplétala tak dlouho, až si pro ni přišel člen justiční stráže.
"Postavu Dagmar Šimkové hraje herečka z Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami Debora Štolbová. V ostatních rolích se představí studenti Právnické fakulty Karlovy univerzity," řekl už v pátek iDNES.cz Jan Řeřicha, který soudní "představení" připravil.
Sama Štolbová se po konci rekonstrukce procesu přiznala, že tato role je dost odlišná od těch, na které je zvyklá. "Tohle je totiž opravdový lidský život. Jen mě trošku mrzí, že jsem neměla víc času na zkoušení," povzdechla si herečka.
Pro studenty práv byla sobotní rekonstrukce tečkou za seminářem o komunistických procesech v 50. letech minulého století. A také součástí projektu Mene Tekel, který upozorňuje na zvůli totalitních režimů.
Dagmar Šimková byla k patnácti letům žaláře odsouzena v roce 1954 za to, že šířila letáky a schovávala u sebe zběhy. Z lágru se pokusila utéct, vysloužila si za to tříleté prodloužení trestu. Za zdmi vězení držela i hladovku.
Na svobodu se Šimková nakonec dostala až v roce 1966, protože se komunističtí soudci postarali o to, aby se jí vyhnula v roce 1960 amnestie. Po srpnové okupaci emigrovala do Austrálie, kde o dlouholetém věznění napsala knihu Byly jsme tam taky. Zemřela před 16 lety (více o Dagmar Šimkové čtěte zde).
