V úterý večer odcházela Brožová-Polednoví z vězení pomalu a opatrně, šla s taškou a igelitovým pytlem v ruce. K osobnímu autu příbuzných to měla jen pár kroků, řidič dostal povolení zastavit až přímo před vchodem.
Ze slov Polednové, která byla velmi aktivní ve zmanipulovaných politických procesech 50. let, je patrné, že necítí žádnou lítost. Milost prý měla dostat dávno.
Pro politické vězně musí znít její slova až nehorázně. Pamětníci na Polednovou vzpomínají jako na velmi aktivní prokurátorku, která ve zinscenovaných procesech záměrně hrála na city.
Do procesu s Horákovou byla vybrána údajně proto, aby ženu obžalovala žena.
Co říkáte na milost, kterou jste dostala od prezidenta?
No, že konečně! A kdyby asi nebylo Štrasburku, tak bych se nedostala ven vůbec. Já ve vězení vůbec neměla být. Už jste někdy viděl, aby prokurátor, který nebyl ani dozorový prokurátor a byl u procesu z příkazu - a nebyl ještě hotový právník - aby byl potrestaný, a přitom o soudcích Nejvyššího soudu se vůbec nemluví? O nikom! Soudci jsou dobří a o mně se mluví v televizi, že jsem Miladu Horákovou odsoudila.
Nejste si tedy vědoma, že byste v té kauze udělala něco špatného?
Ne. Poslechněte, když vám někdo předloží spis, ve kterém se píše o zbraních a já nevím o čem ještě... Já byla novicka a hrůzou byla celá vyplašená z toho, co to je za trestnou činnost. Přitom Milada Horáková byla právnička a mohli jste snad slyšet z toho procesu, co mluvila. Být na jejím místě, tak bych především řekla, že to, z čeho je obviněna, není pravda. Ona se přiznávala. Prokurátor je vinen a není vinen žádný ze soudců. A ten, kdo na mě podal oznámení, byl sám členem strany, později než já. Já jsem vstupovala do strany v šestačtyřicátém roce, a to proto, že jsem nechtěla, abych znovu musela prožít nezaměstnanost, krizi, válku a tak dále.
Jak jste vnímala pobyt ve světelské věznici?
Bylo to jako v base. Udělala jsem si přehled, jaká je naše justice, a nabyla jsem dosti zajímavých poznatků. Taky jsem se dověděla, co je to byrokracie. Tolik ve stručnosti. Nezlobte se, ale už jsem unavená. Ale přece vám ještě něco řeknu. Velice děkuji všem - a jsou to stovky lidí - kteří mě podporovali svými dopisy i žádostmi o milost. Na dopisy jsem nemohla odpovědět, vidím jenom velice málo. Jednou jsem napsala dopis domů a oni ho vůbec nepřečetli, protože jsem to psala jen zpaměti.
Co ještě jste ve vězení dělala?
Jinak ve vězení jsem se snažila, abych vychovávala ty ženy, co tam se mnou byly. Protože, abych vám pravdu řekla, vychovatelky na ně nemají moc času, protože to je samé papírování a tak dále. Já jenom teď si nesu s sebou z věznice asi padesát papírů.
Jaký je jinak váš zdravotní stav?
Taky jsem už docela hluchá a ve věznici jsem si zlomila žebro.
Máte novoroční předsevzetí?
No, chtěla bych se dožít devadesátky. No, to je tak všechno.
