Pokud je vedení školky či školy takzvané integraci nakloněno a docházce dítěte třeba upoutaného na invalidní vozík nebrání padesát schodů hned před hlavními dveřmi, máte šanci. Váš syn či dcera se může stát součástí kolektivu zdravých dětí.
Znamená to ale také hodně ústupků a tolerance na obou stranách. Pokud o integraci dítěte uvažujete, je dobré se včas poradit s odborníky, hlavně lékaři a psychology. V některých hlavně těžších případech by totiž docházka do běžné školy mohla být spíše na závadu. Nemocné dítě by mohla stresovat.
Největší problém bývá s rodiči
"Nejlepší je, když dítě nastoupí hned v první třídě. Všichni zúčastnění mají čas zvyknout si na sebe," nabádá učitelka prvního stupně královéhradecké základní školy Květa Pavelková.
Podle zkušeností učitelek je důležité včas informovat ostatní rodiče. "Musíme jim co nejdříve oznámit, že do třídy přijde žák s postižením. Na rozdíl od jejich dětí jsou to právě rodiče, kdo takové situace často vnímá negativně," upozorňuje Květa Pavelková.
"Jejich názor na handicapované dítě je ale pro příjemnou a klidnou atmosféru ve třídě rozhodující," zdůrazňuje. Jestliže nejsou postoje rodičů dostatečně snášenlivé, projeví se to především na přístupu dětí ke spolužákovi.
S chováním dětí problémy nebývají, spíše naopak. Učitelé si přítomnost postižených v kolektivu chválí. Vidí, že děti se stávají daleko ohleduplnějšími a chápavějšími. Naučí se totiž tolerovat odlišnosti už odmala a komunikace s postiženým člověkem jim připadá naprosto přirozená.
Zažádejte ve škole
Pokud máte postižené dítě a je to jen trochu možné, měli byste se o jeho začlenění do běžné školy pokusit. Nejdříve problém zkonzultujte s odborníky v pedagogickopsychologické poradně. Tu najdete v každém okrese, a pokud o integraci uvažujete, navštívit ji stejně musíte. Její odborní pracovníci vám poradí vhodnou školu, ale hlavně vystaví doporučení, které škola k integraci dítěte potřebuje.
Pak oslovte vybranou školu a o přijetí dítěte zažádejte. Do běžné výuky mohou nastoupit postižené děti, které zvládají sebeobsluhu a jejichž případné projevy nenarušují výuku.Zásadní jsou i podmínky, jako je materiální vybavenost škol a možnost eventuálních bezbariérových přístupů. Vyučující, který postižené dítě ve třídě má, by měl být v oblasti integrace proškolen a znát metodiku výuky. A především chtít postižené dítě přijmout. "Vhodnější je menší kolektiv," doplňuje výčet podmínek, které by měla škola splňovat, Květa Pavelková.
S výukou pomůže asistent Dítě s handicapem, ať mentálním nebo tělesným, nemusí "stíhat" výuku stejným tempem jako ostatní. Každý žák má svůj individuální vzdělávací plán a i tak je to hodně práce, shodují se učitelé i rodiče.
"Vše se učíme jedině drilem a neustálým opakováním, což je každodenní dlouhodobý trénink," říká Marie Freiová z Holohlav, jejíž třináctiletý syn Honza bojuje s následky dětské mozkové obrny.
S výukou dětí pomáhají učitelům asistenti, na které mají děti s postižením nárok. O doporučení musíte požádat pedagogicko-psychologickou poradnu nebo speciálně pedagogické centrum. Samotné zajištění asistentů už je věcí školy. Ta žádá příslušný krajský úřad o schválení právě na základě vyjádření z poradny předloženého rodiči.
Asistentka ve třídě doprovází i desetiletého Matyáše z Prahy. Má Aspergerův syndrom, což je lehká forma autismu, doprovázený navíc v jeho případě hyperaktivitou. Jde vlastně o pedagogickou asistentku, která má pomáhat učitelce zvládat výuku ve třídě, kde je takto problematické dítě. Kromě toho existuje ještě institut osobního asistenta - zjednodušeně řečeno jde o pomoc přímo pro dítě, které se neumí starat samo o sebe, třeba proto, že je na vozíčku.
Není nikde předem řečeno, kdo a jak asistenta sežene - je dobré, když se do shánění zapojí i rodiče. Pátrat mohou třeba mezi studenty pedaogických fakult, není ale podmínkou, že takový člověk musí mít pedagogické vzdělání. Pomoc nabízejí také některá občanská sdružení.
Ne za každou cenu
Odborníci však varují před integrací za každou cenu. Někdy snahy začlenit děti nemají smysl. Jsou specializovaná zařízení, kde bude vážně handicapovaným lépe. V rámci výuky mají zabezpečené odpovídající zázemí - rehabilitaci, logopedii, docházejí za nimi odborní lékaři, ve třídách jsou malé kolektivy a speciální pomůcky.
"Dcerka má dětskou mozkovou obrnu a cystickou fibrózu (vážné onemocnění plic, které způsobuje problémy s dýcháním, pozn. red.), proto raději nastoupila do speciální školy," svěřuje se matka postiženého dítěte.
Rada MF DNESKde najdete vhodnou školu O docházce postiženého potomka do běžné školy se včas poraďte s odborníky. Pomůžou vám pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra, kde mají přehled o školách podporujících integraci. |
|
Pro koho je integrace Například pro děti |
|
PROTI: Integrační snahy jsou trendem, ale... Ne pro všechny děti je začlenění do běžné třídy nutně nejlepším řešením. Třeba u dětí s mentálním opožděním často pedagogické postupy v běžné škole nedostačují. Někde totiž tyto děti individuálně "integrují" tak, že je tolerují (až trpí), aniž s nimi nějak speciálně pracují. Postižení tak mohou vycházet ze školy zřetelně méně vzdělaní, než kdyby chodili do školy speciální. Co děti poznamená do budoucna, je pak chronický neúspěch. Řešením může být skupinová integrace, kdy v rámci základní školy vznikají speciální třídy vedené speciálním pedagogem. Nabízí se i školy speciální, které mívají skvělou kvalitu a odborné zázemí. Problémem je integrace dětí s poruchami učení (SPU). Od té doby, kdy může škola obdržet na tuto péči peníze navíc, je těchto dětí tolik, že to neodpovídá počtu těch, které to skutečně potřebují. Označení SPU plodí leckdy pasivitu při vzdělávání. Učitelé i rodiče chtějí "papír na úlevy", aby následně s dětmi méně pracovali s odůvodněním "on je dyslektik". Petr Klíma, psycholog PPP pro Prahu 3 a 9 |
PRO: Postižené děti poznají opravdový životPracuji ve škole, která již patnáct let integruje děti s handicapem do běžných tříd. Pro spoustu z nich to byla možnost, jak se postupně seznámit se světem zdravých. Uvědomit si, že jsem jiný, ale plnohodnotný člověk. Že překážky tu budou celý život, a je tedy důležité se s nimi utkat. Zvolíme-li si integraci, pak to musí být rozhodnutí, které nestojí jen na nadšení a dobré vůli, ale na přesně daných a vymezených podmínkách, potřebách a spolupráci z obou stran. Pak se dá předpokládat, že se podaří vytvořit prostředí, které bude pomáhat. Prvním krokem je spolu s odborníky posoudit, zda je pro dítě integrace vhodná, a domluvit s nimi další spolupráci na individuálním plánu a konzultacích. Pak je třeba najít vhodnou školu z hlediska jejího klimatu, architektury, vedení školy, konkrétního složení třídy i osoby třídního učitele. Na integraci je nutné připravit ostatní rodiče a budoucí spolužáky. Ivana Honsnejmanová, ředitelka MŠ a ZŠ Klíč v České Lípě |
