Drobné měděné destičky, splývající v chodníku s ostatními kameny. To jsou dva stolpersteiny neboli kameny zmizelých v třebíčské židovské čtvrti. Nacházejí se před domy Židů, které za války zavraždili nacisté v koncentrácích.
Když člověk přijde blíž, zaujmou destičky jeho pozornost. A nápis na nich vyvolá okamžitou emoci. Kolemjdoucímu v pár slovech vyrytých v mědi defiluje jeden celý život člověka, který tu kdysi žil. Podobných kamenů jsou rozesety tisíce po celé Evropě včetně historického centra Prahy.
Dva kameny jsou od července v Třebíči, třetí zdejší stolpersteine za rabínovu ženu skončil jinde, než měl. Na správné místo jej iniciátoři jeho výroby neosadili kvůli krajským památkářům.
Těm se totiž tyto drobné upomínky na mrtvé v chodnících před domy nelíbí. Podle nich by další poměděné kameny narušily autenticitu území, zapsaného na seznamu UNESCO.
Mariana Kalvach, která se na projektu rozmísťování stolpersteinů podílí v Praze, nad názorem památkářů z Vysočiny kroutí hlavou.
Památkáři neměří stejným metrem
"To mi přijde fakt dost divné. V hlavním městě máme nejvíc stolpersteinů rozmístěných na Praze 1, kde je samozřejmě zóna UNESCO a památkářům to nevadí. Naopak. Je to podle nich citlivě zakomponovaná a přitom silná připomínka holokaustu. Považují to za vhodný způsob, máme od nich povolení," říká Kalvach. Podle databáze jsou v historickém centru Prahy i skupiny stolpersteinů.
Co to jsou Stolpersteiny
|
Památkáři z Telče to ovšem vidí jinak. "Osazení skupin kamenů s mosazným povrchem by přineslo nezanedbatelný zásah do stávající ucelené plochy kamenné dlažby. Ta byla zdárně rekonstruována na základě archivních podkladů. Kamenná dlažba byla osazena s cílem vytvořit historicky pravdivý a adekvátní povrch. Jeho výsledný výraz se bude spolupodílet na definici genia loci tohoto historického místa," tlumočila názor odborníků mluvčí NPÚ Telč Ilona Ampapová.
Jako první dostali v Třebíči nápad nechat udělat stolpersteine Urbanovi. Našli krátkou výzvu ve věstníku brněnské židovské obce.
Kámen pro tatínka bez hrobu
Dnes osmdesátiletá Susana Urbanová je poslední žijící obyvatelka židovské čtvrti, která za války nosila žlutou hvězdu a pamatuje si každého, kdo odtud nenávratně zmizel.
Ona sama přišla v nacistických koncentrácích o desítku příbuzných. Kámen Urbanová zaplatila a věnovala památce svého tatínka Arnošta Beneše. Počátkem roku 1943 ho nacisté zavraždili v Osvětimi.
Všechna povolení na zásah do chodníku podle svých slov sehnala docela snadno. Asi proto, že byla první. Moc nerozumí tomu, proč se to pak přestalo památkářům líbit. "Tatínek nemá hrob. A tak jsme mu ho teď pořídili aspoň takto symbolicky. Stolpersteine mám u vchodových vrat a kdykoli jdu kolem, tak na toho bezvadného člověka zavzpomínám," říká Urbanová.
"Mám ohlasy turistů - českých i zahraničních. Zastaví se, koukají na chodník, čtou, přemýšlejí, fotí si to. Zkrátka je to pro ně emocionální chvilka. Zkoušejí si představit příběh. Kdo asi byl ten Beneš," vypráví Urbanová.
"Že by to něco narušovalo, se mi nezdá. Vždyť je chodník poskládaný z kamenů různých barev a ten malinkatý čtvereček se v nich ztrácí," krčí rameny důchodkyně.
To památkáři mají jinou představu o připomínání si 271 původních židovských obyvatel, kteří ve válce zmizeli. Doporučují, ať se lidi soustředí na opravy domů.
"Doprovodné snahy a iniciativy směřující k zachování a další prezentaci hmotných i duchovních dokladů existence židovské diaspory v Třebíči doporučujeme soustředit přednostně na péči o dochovaný stavební fond a související prostředí v jeho autentické podobě a jejich systematické ochraně," vzkázali úředním jazykem.
A tak se v Třebíči zatím nechystá instalace dalších destiček. Vzpomínkový kámen za mladou Annu Ingberovou, která byla podle vzpomínek Urbanové ženou rabína a v 21 letech našla smrt v Osvětimi, paradoxně z opatrnosti leží v atriu Zadní synagogy. Přitom patří na druhý konec židovského města, na Tiché náměstí, kde býval rabinát. Zadní synagoga fungovala před válkou pouze jako skladiště.
