Jako první byl na Karlově náměstí usazen kámen pro Hermínu Rappovou. „Společně s ostatními polenskými Židy byla transportována v květnu 1942 do Terezína. Po sedmi dnech pobytu byla odvezena s většinou polenských Židů do ghetta v Lublinu, kde její stopa končí. Bylo jí 51 let,“ popsala životní osud jedné z obětí holokaustu Marta Vomelová, jednatelka pořádajícího spolku Polin.
Další čtyři kameny našly své místo v Palackého ulici před domem, kde bydlela Flora Aufrechtová. „Tyto kameny patří Floře, rozené Mandelíkové, a jejím třem dětem - Tereze, Kamile a Jaroslavovi,“ vysvětlila Vomelová.
Flora byla transportována do Terezína společně se svými třemi svobodnými dětmi Terezou, Kamilou a Jaroslavem. Další její tři potomci odešli do transportů společně se svými rodinami.
„Flora byla z Terezína transportována 15. října 1942 do Treblinky, kde byla zavražděna v 68 letech. Její syn Jaroslav zahynul v Majdanku, bylo mu dvaatřicet. Dcery Tereza a Kamila byly odvezeny sedm dní po příjezdu do Terezína dál do ghetta v Lublinu. Zde jejich stopa končí a toto datum je považováno za datum jejich smrti. Kamile bylo pětatřicet, Tereze 29 let,“ popsala jednatelka osud jedné rozvětvené židovské rodiny.
V Polné byla početná židovská komunita, žilo zde na 700 židů
Na středeční slavnostní vzpomínkovou událost dokonce přijela vnučka Flory, její dcera a vnoučata. Každý z nich položil jeden kámen za svého příbuzného.
Fotogalerie |
Spolek Polin usadil za poslední roky do polenské městské dlažby již čtrnáct kamenů zmizelých. „V následujících letech nás čeká položení ještě dvanácti kamenů. Právě teď jsem zažádala o finanční grant na pořízení těchto minipamátníčků,“ dodala Vomelová.
V Polné bývala významná židovská komunita. Nejpočetnější byla ve třicátých letech předminulého století, kdy v ghettu žilo přes sedm stovek lidí.
Za druhé světové války zde bylo sběrné ghetto, kde byly soustředěny židovské rodiny z městečka i z okolí. Téměř stočlenná skupina pak odjela vlakem do jiného ghetta v Třebíči. Poté pokračovali transportem v květnu 1942 do Terezína.
Zde většina z nich dlouho nepobyla a transportem pokračovali do ghetta v Lublinu, kde postupně jejich životní poutě končily.
Myšlenku na stolpersteiny - originální miniaturní památníky na oběti nacismu dostal Němec Gunter Demnig v roce 1993. První kámen položil v roce 1995 v Kolíně nad Rýnem. Postupně se tato myšlenka rozšířila i do dalších zemí.
„Je dobře, že se připomínají jména těch, kteří v Polné žili, v rámci holokaustu byli odvlečeni a už se do Polné neměli možnost vrátit,“ ocenil polenský místostarosta Luboš Kousal.
