Jako první byl na Karlově náměstí usazen kámen pro Hermínu Rappovou. „Společně s ostatními polenskými Židy byla transportována v květnu 1942 do Terezína. Po sedmi dnech pobytu byla odvezena s většinou polenských Židů do ghetta v Lublinu, kde její stopa končí. Bylo jí 51 let,“ popsala životní osud jedné z obětí holokaustu Marta Vomelová, jednatelka pořádajícího spolku Polin.
Další čtyři kameny našly své místo v Palackého ulici před domem, kde bydlela Flora Aufrechtová. „Tyto kameny patří Floře, rozené Mandelíkové, a jejím třem dětem - Tereze, Kamile a Jaroslavovi,“ vysvětlila Vomelová.
Flora byla transportována do Terezína společně se svými třemi svobodnými dětmi Terezou, Kamilou a Jaroslavem. Další její tři potomci odešli do transportů společně se svými rodinami.
„Flora byla z Terezína transportována 15. října 1942 do Treblinky, kde byla zavražděna v 68 letech. Její syn Jaroslav zahynul v Majdanku, bylo mu dvaatřicet. Dcery Tereza a Kamila byly odvezeny sedm dní po příjezdu do Terezína dál do ghetta v Lublinu. Zde jejich stopa končí a toto datum je považováno za datum jejich smrti. Kamile bylo pětatřicet, Tereze 29 let,“ popsala jednatelka osud jedné rozvětvené židovské rodiny.
V Polné byla početná židovská komunita, žilo zde na 700 židů
Na středeční slavnostní vzpomínkovou událost dokonce přijela vnučka Flory, její dcera a vnoučata. Každý z nich položil jeden kámen za svého příbuzného.
Spolek Polin usadil za poslední roky do polenské městské dlažby již čtrnáct kamenů zmizelých. „V následujících letech nás čeká položení ještě dvanácti kamenů. Právě teď jsem zažádala o finanční grant na pořízení těchto minipamátníčků,“ dodala Vomelová.
V Polné bývala významná židovská komunita. Nejpočetnější byla ve třicátých letech předminulého století, kdy v ghettu žilo přes sedm stovek lidí.
Za druhé světové války zde bylo sběrné ghetto, kde byly soustředěny židovské rodiny z městečka i z okolí. Téměř stočlenná skupina pak odjela vlakem do jiného ghetta v Třebíči. Poté pokračovali transportem v květnu 1942 do Terezína.
Zde většina z nich dlouho nepobyla a transportem pokračovali do ghetta v Lublinu, kde postupně jejich životní poutě končily.
Myšlenku na stolpersteiny - originální miniaturní památníky na oběti nacismu dostal Němec Gunter Demnig v roce 1993. První kámen položil v roce 1995 v Kolíně nad Rýnem. Postupně se tato myšlenka rozšířila i do dalších zemí.
„Je dobře, že se připomínají jména těch, kteří v Polné žili, v rámci holokaustu byli odvlečeni a už se do Polné neměli možnost vrátit,“ ocenil polenský místostarosta Luboš Kousal.
