Ani čtyři roky po vstupu do EU nejsou dostupná ověřená znění smluv, které tvoří primární právo společenství. Česká republika tak dosud neratifikovala Smlouvu o Evropské unii (SEU) a Smlouvu o založení Evropského společenství (SZES).
"Zmíněné smlouvy dosud nebyly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv a my se jimi řídíme skutečně jen ´ze své dobré vůle´. Je to skandální," řekl iDNES.cz expert na ústavní právo Ján Gronský z Karlovy univerzity.
"Všechny evropské smlouvy a dokumenty mají být archivovány v Itálii italskou vládou, která vydává oficiální ověřené autentizované překlady do jednotlivých národních mutací. Když jsem se tím začal zabývat, ukázalo se, že se tak neděje. Sice je to v evropských dokumentech zakotveno, ale praxe taková není," řekl iDNES.cz senátor ODS Jiří Oberfalzer. "De facto primární právo Evropské unie v České republice neexistuje," vyvozuje senátor.
K podobnému názoru dospěl i poslanec Evropského parlamentu Vladimír Železný, který v této věci dokonce adresoval ministerstvu zahraničních věcí několik dotazů, aby zjistil, v jakém je ratifikace základních smluv EU stavu. Podle něj jsou v odpovědích, které od ministerstva obdržel, rozpory. "Minimálně ve dvou bodech jsou odpovědi kuriózní a zakládají pocit, že ne všechno je s primárním právem, které by mělo být v autorizované verzi, v pořádku," řekl iDNES.cz Železný.
. Italský šlendriánZa vším zřejmě stojí především neschopnost italské vlády, potažmo Bruselu. Po vzniku EU si totiž Itálie z prestižních důvodů vymínila právo, že bude schraňovat všechny originály unijních smluv a jejich ověřené opisy poté předávat jednotlivým členským zemím v národních jazycích. Tento postup je zakotven ve všech smlouvách, které EU přijme. V Římě tak vznikl při italské vládě takzvaný depozitář smluv, který skrývá tuny papíru a neustále utěšeně roste. Když do EU přistoupila Česká republika, byla jí vyčleněna celá jedna místnost, aby všechny dokumenty pojala. Věc, která vypadá na první pohled banálně, se postupem doby stala nezvladatelným břemenem, na který italská vláda s přibývající agendou, novými smlouvami a neustálým rozšiřováním původní patnáctky přestala stačit. Ověřování smluv proto nyní Itálii neoficiálně pomáhá vykonávat sám Brusel. Ani ten však náročný úkol nestíhá a nemá na to ani dostatečné prostředky. Při všem množství smluv, které EU vyprodukuje, se všemi jejich dodatky, novelami a v jazykovém znění všech členských států, jde totiž o desítky metrů spisů pro každou zemi. Ničily by se lesy a vozit bychom to museli kamiony, argumentují úředníci z Bruselu. |
Podle ministerstva nejde o závažný problém
Nejenže má mít Česká republika obě smlouvy v ověřeném českém znění s certifikátem platnosti od italské vlády, převzít spolu s nimi měla i všechna další autentická znění těchto smluv v jazycích ostatních zemí Unie. Ale nepřevzala.
"Česká republika dosud neobdržela z archivu italské vlády ověřený opis těchto smluv. Naopak. Stále ještě probíhá upřesňování a jazykové slaďování jednotlivých národních verzí," řekl iDNES.cz Gronský.
To ostatně přiznalo i samotné ministerstvo zahraničí. "Ověřené opisy primárního práva v úředních jazycích původních členských států ministerstvo dosud neobdrželo. Vláda Italské republiky však už byla požádána o jejich předání," řekla iDNES.cz mluvčí Zuzana Opletalová.
Podle ní to ale žádným způsobem nezpochybňuje právní závaznost primárního práva jako takového. Ministerstvo totiž trvá na tom, že k přístupu České republiky do EU stačí pouze ratifikace takzvané Přístupové smlouvy, která obě základní smlouvy EU zastřešuje. A ta proběhla přesně podle předpisů.
"Česká republika podepsala a formálně právně podrobila svému vnitrostátnímu schvalovacímu procesu Přístupovou smlouvu, nikoli smlouvy, k nimž přistupovala," odpovědělo ministerstvo zahraničí na dotaz iDNES.cz.
S tím souhlasí i odborník na mezinárodní právo při Karlově univerzitě Harald Scheu. "Je sice možné, že Itálie jako depozitář zakládacích smluv nesplnila všechny závazky. Z hlediska mezinárodního práva však případné opomenutí povinností obsažených v závěrečných ustanoveních Přístupové smlouvy jistě neznamená, že by Česká republika nebyla členem EU či smluvní stranou příslušných smluv," řekl Scheu iDNES.cz.
I kdyby nebyly naplněny všechny formální náležitosti, na platnosti Přístupové smlouvy to nic nemění. "Byl by to sice italsko-bruselský šlendrián, ale de iure to nic neznamená," řekl iDNES.cz právník Pavel Hasenkopf z Kanceláře prezidenta republiky.
Ministerstvo zahraničí mlží
V tom, že ratifikaci samotné Přístupové smlouvy není co vytknout, má ministerstvo nesporně pravdu. Zároveň svou odpovědí ale přiznalo, že původní smlouvy SEU a SZES ratifikací skutečně neprošly.
Podle některých odborníků to je ale vážný problém, protože nejsou nedílnou součástí Přístupové smlouvy a měly být proto posuzovány každá zvlášť.
Především jejich české znění měla italská vláda ověřit a vybavit certifikátem, který potvrzuje, že je znění platné a že si i vzájemně odpovídají všechny jazykové verze smlouvy. To se ale nestalo, třebaže si to samy smlouvy kladou jako podmínku své platnosti.
Ministerstvo tvrdí, že opis smluv obdrželo spolu s Přístupovou smlouvou. Nejsou ale ověřené, přiznává. Ministerstvo navíc mlží, když tvrdí, že se certifikáty nedatují, třebaže pohled na certifikát Přístupové smlouvy dokládá, že datum nese (viz fotogalerie).
Polsko si přivezlo dva kamiony papírů
Problémy s neexistencí ověřeného primárního práva mají nejspíše i další státy EU, které do Unie vstoupily při rozšíření v roce 2004.
Svého času nedostatek odhalilo například Polsko a na italský archiv se dodatečně obrátilo s žádostí o autentické znění všech dohod. Materiály pak do Polska musely přivést dva kamiony.
Českou republiku problém dosud nepálil, podle informací iDNES.cz je ale nyní na ministra Schwarzenberga vyvíjen tlak od jeho kolegů ve vládě, aby sjednal nápravu.
. Jak by měla ratifikace probíhatČeská republika vstoupila do EU na základě Přístupové smlouvy a Aktu o přistoupení. Tyto smlouvy skutečně Česku předala ověřeným opisem italská vláda, jak má za úkol. Podobně se ale mělo postupovat i u původních smluv EU - Smlouvy o EU a Smlouvy o založení Evropského společenství, jejichž se Česká republika stává skrze Přístupovou smlouvu smluvním partnerem. Tyto smlouvy nebyly v České republice ratifikovány. Jejich ratifikace je přitom poměrně složitým procesem. Rada EU zašle smlouvu archivu vlády Italské republiky. Ta ji přeloží do češtiny, překlad ověří vůči ostatním jazykovým verzím a uloží ve svém depozitáři. Poté jej opatří certifikátem ověření, a ověřený opis i s certifikátem předá diplomatickou poštou českému ministerstvu zahraničí, které smlouvu zaarchivuje. Aby byla smlouva platná i podle vnitrostátního práva a stala se součástí českého právního řádu, musí být kopie ověřeného znění předány ministerstvu vnitra, které je vyhlásí ve Sbírce mezinárodních smluv. |
