Daniel Vepřek se v únoru vracel večer domů okolo rybníka. V něm viděl skoro potopené auto. Zastavil a šel se podívat, jestli v něm náhodou někdo není. Za sedačkou byl zaklíněný muž, kterému stoupala ledová voda nad hlavu. Vepřek mu proto do příjezdu záchranářů držel celou dobu hlavu nad hladinou, což nebylo nic jednoduchého.
„To auto bylo na boku, v rybníku a mohlo se převrátit. Jednou jsem zažil auto koly vzhůru a strašně špatně se v něm orientuje. Nejvíc jsem se bál, aby se nedostalo na střechu a já nemusel řešit otázku, jestli já, nebo on. Jsem vážně moc rád, že k tomu nedošlo,“ popisuje.
Okolo šly dvě dívky, které Vepřekovi pomáhaly se záchranou. Jedna z nich držela dveře, aby v autě nezůstal a věděl, kde je východ. Druhá volala na tísňovou linku. Během záchrany si připouštěl i otázku, že by to ani pro něj nemuselo dopadnout dobře. „Bral jsem to ovšem jako fakt, že se z toho auta dostaneme,“ říká čerstvý nositel Ceny Michala Velíška.
I když muže se nepokoušel z auta vytáhnout. „To jsem ani nechtěl. Nevěděl jsem, jestli je vůbec živý. Držel jsem chladné tělo v ledové vodě. Musím se přiznat, že už jsem si říkal, že ho pustím, že vlastně držím mrtvolu. Ale instinkt mi napovídal, ať to nedělám. Ještě jsem ho poplácal a najednou zalapal po dechu. Celé to byla otázka ani ne půl minuty. Hlavou mi proběhlo strašně moc myšlenek,“ vzpomíná.
Není to poprvé, co někomu zachránil život. Sám hovoří o čtyřech lidech, kteří chodí po světě díky němu. Skromnost ho neopouští. „Pro mě je to normální chování. Normální chování v nahodilých situacích. To by měl udělat každý. Naštěstí mám okolo sebe spoustu lidí, kteří se takhle chovají,“ dodává Daniel Vepřek.
18. února 2018 |
Vše je o vteřinových rozhodnutích
Ve finále o Cenu Michala Velíška byli ještě další dva muži. Josef Červenka z Brna a Jiří Hájek z Ostravy. Hrdina z moravské metropole jel v podvečer na kole podél Svratky, kde bylo spousta lidí. Mezi jiným cyklistou a mladým párem začala hádka, která přerostla ve rvačku. Zřejmě kvůli pobíhajícím psům páru. Ani jeden z dvojice mladých lidí muže nešetřil.
Dětští hrdinovéDo letošního ročníku Ceny Michala Velíška přišlo také několik podnětů, kdy zachráncům nebylo ani 15 let. Celkem šlo o šestnáct dětí, které zachránily lidský život Od společnosti Adra, Ceny Michala Velíška a ministerstva školství získaly speciální ocenění. |
Přijíždějící Josef Červenka mu spěchal na pomoc, ale hned po příjezdu dostal ránu do tváře, po které se na něj sesypaly desítky dalších úderů. Skončil v nemocnici a cyklista, kterému šel na pomoc, z místa ujel, aniž by se o Červenku zajímal. Mladý pár policie dobře znala a zanedlouho si je odvezla na služebnu.
Udělal by to znovu? „Rád bych, ale člověk nikdy dopředu neví, jak bude reagovat. Nechci se tady kasat, že bych to určitě udělal znovu. Všechno je to otázka sekund, rychlé rozhodnutí. Ale vážně bych byl pro příště rád, kdybych se rozhodl stejně a pomohl,“ popisuje.
Že je vše otázka okamžiku dokládá i Jiří Hájek z Ostravy, který pomohl mamince s kočárkem, kterou v autobuse napadla žena s nůžkami.
Muž, který držel nad vodou tonoucího řidiče, zachránil už tři životy |
„Měl jsem strach, že je to nůž, lesklo se to jako čepel. Až pak jsem si všiml, že jsou to nůžky. Ženu jsem povalil na zem a držel ji, byl jsem silnější. Na zastávce mi přišel pomoct i řidič a hlídali jsme ji společně do příjezdu policie,“ vybavuje si chvíle z loňského října. I on souhlasí s tím, že to bylo všechno otázka sekund, ale věří, že by mu to nebylo jedno ani v budoucnu.
Ženě paradoxně pomohla i trochu náhoda. „Slyšel jsem její volání o pomoc díky tomu, že mi nefungovalo jedno sluchátko od ‚empétrojky’, bylo rozbité,“ říká. „Hudbu samozřejmě poslouchám dál,“ přiznává. „Ale jedno sluchátko si zastrkávám za tričko, je to tak bezpečnější,“ uzavírá Hájek s úsměvem.
