Ta chvályhodná věc má ovšem příslovečné dvě tváře, a kdo chce skutečně vážně o tomto problému diskutovat a utvořit si na něj názor, měl by je vidět obě.
Za zákaz smradu
Za projev politicky korektního názoru je pochopitelně pokládán ten jediný "správný": kouření je škodlivé, otravuje nekuřákům "čisté" prostředí, stojí životy, zdraví, peníze... Je tedy třeba s ním skoncovat, zakázat, vykázat kuřáky ze slušné společnosti, z restaurací a společných domovních prostor (byty přijdou na řadu vzápětí) na ulici.
Nejnověji je vysloven požadavek na zákaz kouření už i na ulicích (jak o tom píše vedoucí brněnské redakce MF DNES Karel Škrabal ve vydání z 9. února). Zvláště odlíčená je autorova věta: "Zase se dočkáme ideologických žvástů o svobodě smrdět."
Není nad upřímnost. Sedmnáct let po pádu totality významně postavený novinář v liberálních novinách pokládá už pouhé "nebezpečí" diskuse o svobodě čehokoli či kohokoli za haraburdí, za "ideologické žvásty", obtěžující uvědomělého občana s jediným správným postojem. Svazáctví jako světový názor.
Poskytnu proto pár žvástů jako munici: Odhlédněme od podstaty, protože o tu v současné diskusi nejde. Nebudu se zabývat tím, že nikdo dosud neprokázal, jak významný vliv má kouření na úmrtnost, respektive na fatální choroby, a jakou roli v tomto vážném problému hrají ostatní faktory, jako je stres, životospráva, obrovská spotřeba různých léků, dědičnost a tak dále.
Neprokázal, protože to současnými metodami ani prokázat nelze. Pouze se to tvrdí, protože "boj proti kouření" je pochopitelně mnohem lépe uchopitelný a bezpečnější než například liberalizace legislativy ve vztahu k alternativním způsobům léčby, čímž by se zásadně omezila spotřeba nebezpečných "léků".
Lékařská lobby
Jenže střet s farmaceutickými giganty by byl daleko dramatičtější a dotkl by se i "bílé armády", jak se oprávněně kouzlem nechtěného říkalo za komunismu klasicky vzdělaným lékařům - alopatům. Tedy hlavním "vědeckým" sponzorům protikuřáckého tažení. Taková debata by jediná byla k věci, ale nevede se a v dohledné budoucnosti se ani nepovede.
Je určitě regulérní, pokud někomu tabákový kouř vadí, aby stát, převládne-li ve společnosti taková potřeba, zvyšoval komfort občanů například legislativním oddělením kuřáckých a nekuřáckých "společných prostor" a umožnil nekuřákům izolovat se.
Pak by ovšem musel tuto věc definovat jako veřejný zájem a postarat se také například finančně o to, aby majitelům restaurací a podobných zařízení, kde by k technickému oddělení došlo, byly nutné investice sanovány z veřejných rozpočtů.
Útok na osobní svobodu
Ve svatém tažení za "zákaz všeho", za totální regulaci všech oblastí našeho života, jsou protikuřácké obstrukce pouze tím z více viditelných bitevních polí ve všeobecné levičácké válce proti všem formám individuálních svobod, proti svobodě jako principu.
Výmluvným vykřičníkem je příklad střední školy v belgickém Ostende, kde studenti-kuřáci byli donuceni nosit odpuzující "odznaky provinění" na svých šatech. Teprve vlna odporu, která připomněla doby, kdy jiní "škůdci lidstva" museli nosit na kabátech obdobné odznaky v podobě Davidovy hvězdy, způsobila, že "program" byl utlumen. Prostě svazáci v Ostende tentokrát v symbolickém obsahu přestřelili. Nikoli však v principu. Ten pouze opět svlékli do naha.
Kdo bude další?
Střelci jsou v rauši. Už nastupují do dalších bitev. Na jejich mušce budou třeba ti, kdo budou mít více kilogramů tělesné váhy, než bude "vědecky stanoveno" za optimální. Pak třeba "názorově nepřizpůsobiví".
A další. A další.
Proto až se zase zítra dočteš, vážený čtenáři (pokud patříš k té defektní menšině, která by chtěla žít ve svobodném světě), že kuřákům v Evropě zvoní hrana, neptej se, komu zvoní. Zvoní tobě.
