ADHD trpí nejen šest až devět procent školních dětí, ale i 3,4 procenta dospělých. Podle některých autorů je to nejvíce podceňovaná duševní poruchu v dospělém věku. Ze studií přitom vyplývá, že lidé trpící ADHD jsou častějšími účastníky dopravních nehod, mají více úrazů a až ve třech čtvrtinách případů se u nich vyskytují psychické problémy.
U dítěte se porucha projevuje horším prospěchem ve škole, než by odpovídalo jeho inteligenci, či neshody s vrstevníky. U dospělého mezi indikátory patří časté střídání zaměstnání, problémy v partnerských vztazích či zapomnětlivost.
Více informací o ADHD |
„Přichází k nám pacient, který žije s ADHD celý život a vlastně si nikdy úplně neuvědomoval, že nějakou takovouhle poruchu má. To, že je nepozorný, patří k jeho osobnosti, on už s tím tak počítá a vlastně ho nikdy nenapadlo, že jeho pocity selhání, nevýkonnost nebo nedosahování cílů mohou souviset s tím, že je nemocný a že to je léčitelné,“ vysvětlil psychiatr Jan Čermák z psychiatrické ordinace v Říčanech.
Velmi často však ADHD doprovází i jiné psychiatrické choroby, jako deprese nebo úzkostné nemoci. A právě ty komplikují diagnózu, stejně jako přetížení psychiatrických ordinací a stigmatizace, která psychické nemoci často provází.
„Základními příznaky bude vždycky narušená pozornost, hyperaktivita a zvýšená impulzivita. Typické pro ADHD je, že tyhle příznaky jsou celodenní, trvají čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Pořád,“ uvedl lékař Pavel Theiner z Fakultní nemocnice Brno.
Z hyperaktivity se časem stává vnitřní neklid
Až do 90. let minulého století bylo ADHD považováno za vývojové opoždění, ze kterého člověk časem vyroste. Do dospělosti si však poruchu odnesou téměř dvě třetiny lidí. S věkem se jen mění příznaky - k základním rysům ADHD u dětí patří hyperaktivita, která ale časem ubývá.
„U dospělých jedinců se tato vnější hyperaktivita přesune do nějakého vnitřního neklidu. Tím možná docházelo k tomu, že se uvažovalo o tom, že ADHD prostě přejde. Porucha pozornosti, která je ale ve skutečnosti pro ty lidi nejhorší, se nijak nemění,“ uvedl Theiner.
ADHD je neurovývojová porucha. Přestože je až ze 75 procent procent dědičná, mohou ji ovlivnit i škodlivé vlivy v průběhu těhotenství (kouření, alkohol) či komplikace při porodu nebo krátce po něm.
Mezi nejčastější léčbu patří psychoterapie, která učí organizaci a koncentraci pozornosti. Další možností jsou léky, pacienti si ale mnoho z nich musí platit sami. Nejúčinnější je komplexní léčba, která kombinuje léky s terapií.
Poruchu ale člověk může využít i ve svůj prospěch. Lidé s ADHD mnohdy excelují v kreativních činnostech. Často si hledají uplatnění v počítačových oborech, akčních zaměstnáních, v umění či sportu.
