„Co si pamatuju, poezii jsem miloval odjakživa, hlavně romantiky, Williama Wordswortha, Lorda Byrona,“ líčil Alex mistrům tatérům. A trochu překvapivě doplnil, že trochu poezie má prý i na noze. Jsou to jeho vlastní verše. „Vydal jsem si je na vlastní končetinu,“ říká.
Považuje je za umělecké dílo moderní literatury, jeho přátelé však nesouhlasí. „Myslí si, že to stojí za ho*no,“ přiznává Alex. A když slova zvěčněná na své noze odhalí, je třeba dát za pravdu jeho okolí. Neumělá básnička rádoby vtipně sděluje, že nositel tetování má chlamydie, a jeho případné sexuální partnerce konstatuje, že „teď i ty“.
„Je to hrozné,“ shodnou se všichni. Dva z tatérských mistrů mu nabídnou, že místo překryjí básnickými motivy, v jedné verzi lebkou s růží a sbírkou básní, v druhé starodávným brkem a inkoustem. Třetí z tatérů odtušil, že v poezii nestojí Alex za nic, proto by mu jeho veršovánku překryl drsnou ženou s dlouhými vlasy.
Právě jeho motiv si nakonec mladík vybral. „Poezie je minulost,“ rozhodl.
