Na počátku války Britům odvaha nechyběla, ale v lednu roku 1942 už byla jejich morálka silně nalomená. Jen namátkou: katastrofa v pevninské Evropě u Dunkerque, neslavný konec balkánské operace a ztráta Kréty, nedůstojná prohra u Singapuru. K tomu ještě téměř totální ponorková blokáda ostrovů a německá bombardovací kampaň nad anglickými městy. A severní Afrika coby poslední významné bojiště, kde ještě Britové válčí? Doslova ode zdi ke zdi.
Nebylo divu, že prostí britští vojáci byli na špatné zprávy z bojišť poněkud přecitlivělí. Že k definitivní porážce stačilo jen málo, si dobře uvědomoval i Winston Churchill, premiér Spojeného království. Problémů k řešení měl spoustu, ale jako nejaktuálnější se jemu i štábním generálům jevila tigrofóbie britských jednotek v Africe. Opravdu, tento termín na poradách nejvyššího velení zazníval. A často.
Strach z tygrů paralyzuje Afriku
Na mysli však nikdo neměl kočkovitou šelmu, ale německé šedesátitunové monstrum z oceli, tank Tiger. Pověst nemilosrdného a hlavně nezničitelného zabijáka si zatím sice vysloužil jen na východní frontě, ale že brzy dorazí i do Afriky, o tom v Londýně nikdo nepochyboval.
Britské jednotky si tu zatím vedly vcelku slušně proti Italům, ale když do hry vstoupila sehraná německá armáda vedená Liškou pouště Erwinem Rommelem, musely vyvinout značné úsilí, aby v pouštních bitvách vůbec přežily. Představa, že teď bude nepřítel vedený geniálním stratégem a k tomu ještě vybavený neporazitelnými tanky, vyvolávala v jinak chladnokrevných Britech pocit bezmoci až paniky.
A právě té chtěl Churchill za každou cenu zabránit. Proto k sobě do bunkru Válečného kabinetu přivolal majora 48. královského tankového regimentu a ozřejmil mu své netradiční přání.
Premiér chce ulovit ocelovou šelmu
„Majore, chci, abyste mi chytil tygra. Chci, abyste ho chytil a zaparkoval mi tu krvavou bestii zrovna tady před dveřmi. Rozumíte mi?“ Douglas Lidderdale, jemuž jsou předchozí věty určeny, může jen poslušně zasalutovat. Neměl prostor k námitkám. Jeho nejvyšší vojenský představený mu prostě důvěrně svěřil úkol celonárodního významu, který dosud nikdo na celé Zemi splnit nedokázal.
Radost z toho Lidderdale zjevně neměl, protože se úplně necítil být k úkolu způsobilý. Jistě, sloužil u domobrany i střeleckého regimentu, absolvoval tankistickou školu. Ale k válečnému úsilí zatím přispíval jen tím, že pracoval jako technik-opravář bojových vozidel, vedoucí dílny. A teď má najednou se svým týmem inženýrů a strojníků vyrazit do pouště a uspořádat hon na neporazitelný tank?
Úkol k nesplnění
Uklidňovat se tím, že do Afriky možná žádný takový stroj z Německa nedorazí, nemohl moc dlouho. Už podle zpráv, které obdržel na lodi během přesunu své jednotky Středozemním mořem, je „výskyt ojedinělých Tigerů“ rozvědkou potvrzen.
Spojenci tank Tiger nakonec prozkoumali. „Tygří tesáky odhaleny: další německá super-zbraň, jejíž nepřemožitelnost byla vyvrácena,“ zní nadpis nákresu tanku.
Ale prakticky deset dalších měsíců se v boji neukážou, a šílený Churchillův plán tak Lidderdale zatím pouští k vodě. Práce má na údržbě vozového parku i tak víc než dost. Občasné informace ze sovětské fronty ovšem mnoho optimismu nikomu z britských vojáků nepřidávají. „V jeden jediný den dokázaly německé Tigery zničit stovku ruských tanků bez jediné fatální ztráty,“ čte Lidderdale svým kolegům, kteří jsou do přísně tajného úkolu zasvěceni. Že je to k neuvěření? O tom, jak nezdolné tyto těžké tanky jsou, se budou brzy moci přesvědčit sami.
Všechno, čeho jsme se báli, byla pravda
Prvního prosince roku 1942 se vlastní neopatrností „chytí do pasti“ tři německé tanky Tiger (a čtyři další PzKpfw III.), když nedaleko tuniské osady Tebourba vjedou do nepřehledného olivového háje. Netuší, že už tu jsou dobře zakopány britské tanky i dělostřelectvo. Navzdory výhodě překvapení a úporné palbě z těsné blízkosti však tato potyčka pro spojenecké síly nedopadne dobře. Jejich pozice jsou doslova převálcovány, sami ztratí čtyři tanky Lee a Němci postoupí až k vesnici Djedeida.
Tam pro změnu Američanům zničí dalších devět tanků a několik nákladních aut. Nebýt toho, že odstřelovač zasáhne německého velitele a následně i jeho zástupce, těžko říct, kde by se tato ocelová lavina zastavila. Zdá se, že všechno, čeho se tigerofobičtí Britové obávali, byla naprostá pravda.
Inženýři v první linii
Major Lidderdale a jeho muži jsou od této chvíle v neustálé pohotovosti a permanentně putují opevněnými pozicemi první linie. Neustále se vystavují palbě nepřátel a riskují, že ze sebe udělají snadný cíl odstřelovačů. Nezapomínejme, že to jsou spíš dílenští technici než bojovými zkušenostmi zocelení vojáci.
V Africe přitom začíná být pořádně horko: naplno se už rozjela spojenecká Operace Torch, která má Němce a Italy uzavřít ze dvou stran v Tunisku. Tygři se tak v poli objevují stále častěji. Jejich lovci však zatím nemají štěstí. Když britské protitankové dělo u vesnice Robaa velmi šťastně zasáhne jeden Tiger, rozmetá ho exploze munice. Takový kousek se pro Churchilla rozhodně použít nedá. Sedm poškozených kusů leží od února v minových polích u Béja, ale německé posádky je stihnou zničit. Jeden opuštěný stroj pak dokonce odpálí britští ženisté!
Do boje v ořechové skořápce
Spojenci se připravují k finálnímu útoku na severovýchodní Tuniskou kapsu. Němci a Italové, kteří tu soustředí čtvrt milionu mužů, se o tom však dozví. A rozhodnou se zaútočit jako první. Prašná a rozpálená poušť se tak 21. dubna 1943 stane velmi nepřehledným bojištěm.
Lidderdale už neváhá. „Můžete vsadit krk na to, že někde tam tygři určitě budou. A my si jednoho přivezeme,“ popohání své muže. A v tanku Churchill Mark IV vyrazí vstříc svému osudu. Je to dost sebevražedná mise, protože v přímém střetu nemají ve svém obrněném vozítku proti těžkému tanku valné šance.
To je on, Tiger číslo 131.
Nakonec zaparkoval v muzeu v Bovingtonu-Dorsetu.
„Potřebujeme najít takový tiger, který už má trable, a dorazit ho. Ale nenechat se zabít, ani ho nezničit,“ dodává Lidderdale. Jeho tříčlenná posádka složená ze strojníků a dílenských opravářů, která zná jen střeleckou teorii a jízdy po tankodromu, mu v tom neodporuje.
Šťastné číslo 131
Štěstí ale přeje připraveným, a odvážný plán se bezezbytku vyplní. Vysněný tiger s poškozeným mechanismem otáčení věže, který před chvílí napadly dva jiné britské tanky, dostihnou uprostřed bitevního pole předtím, než ho německá posádka stačí zlikvidovat.
Stroj Tiger I. s pořadovým číslem 131 se tímto dnem stává kořistí britské armády. A když ho dopraví do alameinských dílen, mohou si připít k „ulovení Hitlerovy nejoblíbenější hračky“. Práce tím však pro majora nekončí, musí ocelovou bestii zprovoznit. A dobře dělá. Na konci května mu dorazí telegram: „Zítra vás navštíví Churchill. Chce si prohlédnout váš úlovek a možná se bude chtít projet.“
A tak se i stane. Premiér, který v tropické helmě obchází německý stroj, je přímo nadšený. „Ti Skopčáci jsou nějak moc hubení, ne?“ říká prý, když má problém nasoukat se dovnitř.
Jízda s králem i palba na ponorku
Major Lidderdale rázem povýší na plukovníka. Jsou tu však dvě gentlemanské podmínky: celou tuto akci si musí nechat pro sebe a taky musí osobně dozírat na transport tanku číslo 131 do Velké Británie. Což je pro Lovce tygrů jistě čest, ale i další sebevražedná mise.
Jestli si něco Němci nepřejí, tak svůj špičkový stroj v rukou nepřítele. O plánu na jeho přepravu do Británie jsou přitom dobře informováni. Nákladní loď SS Empire Candida s dřevěnou krabicí obsahující šedesátitunové překvapení se také záhy po vyplutí z Bizerty dočká útoku německé ponorky. Její kapitán však určitě nečekal, že na něj z neozbrojeného plavidla začne pálit 88milimetrový kanon tanku. Loď tak dorazí do Glasgow v říjnu 1943 bez dalších komplikací.
Lidderdale si užije ještě jednou patnáct minut slávy, když v ukořistěném tanku vezme na projížďku krále Jiřího VI. Pak už stroj zmizí v dílnách britských specialistů, kteří budou na nezničitelném monstru hledat slabiny. To, jak úspěšní byli, prý dokládají boje spojeneckých sil s německými obrněnci po vylodění v Normandii.
A po válce? Tiger s číslem 131 se stal součástí expozice Muzea vojenské techniky v Bovingtonu-Dorsetu. Jistou kuriozitou je, že kurátoři zdejších sbírek netušili, jak k nim exemplář obávaného německého tanku vlastně doputoval. Douglas Lidderdale, který zemřel v roce 1998, totiž dodržel slib daný premiérovi a celý příběh o lovu tygrů si nechal pro sebe.
