Domů první třídou
Tomoaki Hamatsu přežil. Doslova
Dál odtud korespondoval, reagoval na inzeráty a psal do loterií. S výhrami přišel další pytel rýže, krabice banánů, videorekordér, herní konzole. A nakonec také čtveřice zimních pneumatik, jejichž cena jej konečně posunula k cíli. Vypadalo to, že jeho utrpení je konečně, po 335 dnech, u konce.
Jenže nebylo.
Producenti mu za odměnu dopřáli den volnosti. Doprovodili jej do jihokorejského zábavního parku. Mohl se předtím normálně umýt, oholit, obléci. A taky se pořádně najíst. Strávil čtyřiadvacet hodin na čerstvém vzduchu, mezi lidmi, jejichž řeči nerozuměl a kteří ho neznali.
Dělejte si se mnou, co chcete. Psychologický experiment vyjevil v lidech zlo |
Pak ale skončil zpět ve svém bytě, oblečení mu zase zabavili. Natáčení pokračovalo dál.
Pokud se chce vrátit do Japonska, musí si na cestu vydělat. Stejným způsobem jako doposud. Doufat ve výhry, které dorovnají cenu letenky do Tokia turistickou třídou. Tomoaki Hamatsu tehdy mohl odmítnout, ale rozhodl se setrvat. Pro diváky se tím stal nefalšovaným hrdinou.
Metu pokořil za pár týdnů, a tak byla výzva zvýšena. Může letět turistickou třídou, nebo sedět v business class. Anebo poletí rovnou první třídou? Nasubi zvládne i to. Po dalších 125 dnech odletí to Japonska, kde mu producenti zavážou oči. A uvedou ho do dalšího bytu, jehož půdorys i vybavení zná už nazpaměť.
Vůbec nechápe, jaká hra se to s ním hraje. Svlékne se zase do naha, jak je zvyklý. A jde se probírat inzeráty v magazínech.
Jenže pak se stěny bytu rozpadnou. Apartmá bylo totiž vystavěno na jevišti, v sále zaplněném diváky. Nahého a pořádně vyděšeného Hamatsu, oslepeného září reflektorů, uvítal ohromný potlesk.
Jeho účast v Susunu! Denpa Shōnen tím v květnu 1999, po patnácti měsících izolace, končí.
