Kdy zpozornět. A proč vlastně
Vyplatí se proto zaznamenávat, zda nezačíná naopak porno konzumovat nás a náš život. Zda porno vyhledáváme ne proto, že by nás tak těšilo, ale už kvůli tomu, že jednoduše musíme. Odborníci doporučují všímat si, mezi jiným, následujících momentů: Nenarostla a neroste dál doba, kterou nad pornem trávíme? Nedopřáváme si porno jako berličku, oporu, neutíkáme k němu ve stresu, úzkosti?
Nepokazil se nám sexuální život? Musíme si dopřát porno, i když bychom neměli, na úkor práce, partnerského, společenského života? Nemáme pocit, že nám porno nedopřává totéž potěšení jako dřív, přinejmenším ne totéž porno? Nepřistihli jsme se, že se pouštíme dál a dál, směrem k extrémnějším, perverznějším praktikám, protože ty, co necháváme za sebou, nám už nedopřejí vzrušení a rozkoš jako kdysi? Neshoduje se u pánů časté a dlouhodobé sledování porna s méně kvalitní erekcí, dokonce s erektilními potížemi?
Trefují-li se podobné otázky do černého, měl by se rozeznít alarm.
I tady však porno dosvědčuje, že střelhbitý proces jeho rozšíření akcelerovaný internetem a moderními technologiemi předběhl naše znalosti. I na této rovině existují dotazy jiného typu. Pochybnostmi se do debaty vepsala především neurovědkyně Nicol Prauseová. Upozorňuje například na to, že velmi záleží na uživatelově osobnosti.
Lidé, kteří mají s konzumací pornografie problém, zápasí podle ní téměř vždy s duševními potížemi, které fungují jako podloží. Nejčastěji s depresí, úzkostnými stavy. Když je terapie fascinována jejich konzumací porna, a soustřeďuje se proto na ni, propagujeme mýtus závislosti na pornu a necháváme lidi trpět, varuje Prauseová. Dodává rovněž, že se do vnímání konzumace porna vpisují i kulturní hodnoty uživatele či uživatelky. Jsou-li s ní v konfliktu, dotyčný, dotyčná si myslí, že je obětí závislosti. Myslí. Pravdou je, že rozsáhlá studie z roku 2020 dosvědčila, že k víře, že jsou závislí na pornu, vedou lidi kulturní, morální, náboženské hodnoty a přesvědčení. Dokonce i když se na porno nijak zvlášť nedívají.