Když se poprvé vydáte na nudapláž, chce to odvahu. Koncem srpna jsem vyrazil na Opatovický písník zvaný „Opaťák“ na okraji Hradce Králové. Zpočátku člověk neví, kam s očima, bledne i rudne, stydí se, ale za chvíli mu otrne. Oblečení šlo dolů, stud a ostych zmizely. Snad i díky otevřené a přátelské povaze místních nudistů.
Nahota v akci: u vody, při úklidu bytů, v posilovně    |
Koupaliště pro naháče už víc než dvacet let provozuje nadšený naturista Josef „Opaťák“ Záruba. Na rok 1983, kdy zrušili vyhlášku proti nudistům, si dobře pamatuje. „To mi bylo 18 let a poprvé jsem si sundal plavky. Celý den jsme se slunili na vyhlášené nudistické pláži rybníku Šeberák v Praze,“ vzpomíná.
Jenže tenkrát možná ještě nevěděli, že nahota už je povolená, ani policisté. Nebo právě v ten den zasáhla na Šeberáku proti stovkám nudistů Veřejná bezpečnost jen ze setrvačnosti. Policajti naháněli naháče podobně jako Louis de Funés ve filmu Četník ze Saint Tropez. Mimochodem, ve Francii byl naturismus povolený už v roce 1956 a nezapomenutelná komedie šla do kin o osm let později.
Když policejní Volhy a Lady k pražskému rybníku přijely, místní nudisté se okamžitě rozutekli. „My kluci jsme byli přespolní a neznalí poměrů, tak jsme leželi dál. Samozřejmě nás chytili,“ popisuje průběh akce Veřejné bezpečnosti. „Policajti byli ‚pořádný chlapiska‘ nahánějící hrůzu. Jeden strašně zařval, lidi z nich určitě měli strach i respekt. Nudisty posbírali, chtěli vidět občanky. Pak přestupek dlouho sepisovali a nakonec poslali hlášení i do mého zaměstnání,“ vypráví Záruba.
V práci mu řekli, že koupání „na Adama“ je bláznivina, on se bránil tím, že o nic nešlo. A nahotu si zamiloval.
Textiláci, plavkáči a trenčíni
Z okénka občerstvení pozoruje Josef Záruba hladinu jezera Opaťák i nahá opálená těla déle než dvě desítky let. „Počty nudistů se nijak nemění, někteří odcházejí, každý rok se však objevují noví. V celém Česku jich jsou určitě desetitisíce,“ vypočítává.
Při rozhovoru se do naší debaty ve stánku s občerstvením připojí několik dalších naháčů, kteří si původně šli k pultu jenom pro pivo nebo kávu. Ptám se, jak říkají lidem, co nosí plavky. „To jsou textiláci, plavkáči nebo trenčíni,“ říká s úsměvem Miroslav Janata z Velkého Poříčí. Ve svých čtyřiašedesáti letech je už v důchodu, nudismus však jeho velkou zálibou zůstává. „Záhonky a okopávání mrkve mě nebaví, na chatu nejezdím. Nejraději trávím čas tady,“ spokojeně podotýká.
Nudismus, z latinského „nudus“, tedy nahý, a naturismus, z latinského „natura“ čili příroda, jsou téměř synonyma. Vysvětlují životní styl lidí, kteří kromě nahoty mají blízko právě k přírodě, přirozenosti a životnímu prostředí. „Když se u nás na pláži povaluje nějaký bordel, odpadky nebo vajgly, sebereme to, máme rádi čisté prostředí. Pochybuji, že textiláci na svých koupalištích odpadky sami od sebe seberou, spíš ne,“ přemítá Janata. „Co je to naturismus? To je přirozenost, nikdo se nenarodil v trenkách,“ filozofuje.
A co politické názory? Dá se říci, že jsou naturisté nějak pravicově či levicově vyhranění? „Podle mého nejsou, každý má svůj politický názor,“ dodává. Nudisté však podle něj víc drží pospolu a jsou mezi sebou ohleduplnější než „plavkáči“. „Lidé bez plavek táhnou za jeden provaz, nejen v Čechách a na Moravě, ale i v zahraničí,“ podotýká Janata.
Do skupinky naháčů se právě připojil Oldřich Krsek z Vamberka, který se na Opaťáku sluní bez plavek už 30 let. Bývalý řidič lokomotiv je také v důchodu, je mu sedmašedesát. A přikládá historku. „To víte, že se po hezké nahé holce podívám. Ale nikdy jsem se, abych tak řekl, na nudi fyzicky nevzrušil. Jednou vlastně ano, ale to jsem usnul. Vzbudila mě manželka a říká: ‚Copak se ti zdálo? Jde se pěkně vykoupat‘.“
Nahota je pro něho životní styl, nahý chodí i doma. „V zimě se strašně těším na jaro a odečítáme dny. Letos jsem šel poprvé ‚na Adama‘ o svátku Josefa, tedy 19. března. Klidně tu budu i v listopadu, pokud bude hezky,“ uzavírá.
Míra žije v souladu s přírodou. Chodí po Praze nahý (12/2017)
