VIDEO: Míra žije v souladu s přírodou. Chodí po Praze nahý, bydlí v křoví

aktualizováno 
Před 12 lety se Míra Ahimsa, kterému je nyní 39 let, dobrovolně rozhodl, že začne žít jinak. V souladu s přírodou. Odnesl tedy vše, co vlastnil, do popelnice, a nechal si jen pas a spacák. Nyní pobývá v Šáreckém údolí v Praze 6. Videoreportér iDNES.cz Matěj Smlsal strávil s Mírou dva dny.

SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít

Sledovat další díly na iDNES.tv

„Žiju bezekostopový životní styl, svým životem nechci vytvářet ekostopu. Všechno hledám v návratu k přirozenosti. Já myslím, že to je smysl pro budoucnost. Společnost je přetechnizovaná a už jde spíš o to vrátit se tam, odkud jsme přišli,“ líčí Míra.

Nic proto nekupuje, vše si nosí z kontejnerů. Jak jídlo, tak oblečení. Nebo třeba plachtu, ze které si nedávno vytvořil přístřeší v křoví v Šáreckém údolí. 

„Mám tu jen pár nejdůležitějších věcí – něco potřebuju pod sebou, něčím se přikrýt, pak věci na převlečení a nějaké jídlo,“ popisuje skromné obydlí.

Když našel toto místo v křoví, viděl tu stopy od prasat. To ho vůbec neodradilo, ba naopak. „V pět ráno mě vždy prasata budila. Teď už vědí, že to mají obejít, cítí můj pach a tak. Ale všechna divoká prasata, co tu máme, jsou plachá. Baví mě, že je to reálnější než pes, kterého máte schovaného v bytě a musíte ho venčit. Tady ta zvířata přijdou a interakci vyvolávají sama,“ libuje si. Že kolem něj chodí prasata a v noci tu létají světlušky, je podle něj důkazem, že se vrací ke své podstatě a přirozenosti.

Cestou k jejímu přijetí je pro něj i nudismus. Proto chodívá nejraději nahý. Případně si z jehličí vyrábí, jak on říká, oblečky. 

Míra si uvědomuje, že spoustě lidí musí připadat jako blázen. „Ale já bych nedal to, co dávají oni. Já je strašně obdivuju, jak dokážou každé ráno vstávat do práce, na všechno mít poctivě časový harmonogram. Já potřebuju mít otevřenou budoucnost,“ vysvětluje.

Vadilo mu, že musí do školy

Že chce žít jinak, si Míra uvědomoval už od dětství. Vadilo mu, že ho někdo pořád do něčeho nutí. „To bylo pořád: musíš vstávat, musíš chodit do školky, do školy, musíš jíst, musíš spát, musíš tohle, nesmíš tohle. A vůbec celkově, jaké nároky společnost měla. Přitom jsem necítil, že by to bylo něco dobrého. Ti lidi podle mě jen utíkali před sebou a chtěli, abych je v tomto následoval,“ vzpomíná.

Z donucení vychodil základní školu. Pak ho přinutili chodit i na učiliště. „Protože jsem ale všechno bojkotoval, měl jsem špatné známky. Dva a půl roku jsem na učňák chodil a pak jsem přestal. Z vojny jsem se vysekal a tím to pro mě skončilo. Žádné další povinnosti nebyly,“ raduje se. 

V životě nešel do práce. Když mu bylo 27 let, vyvrcholily neshody s matkou. „Současně s tím jsem poprvé v životě držel v ruce Bibli. Na stránce, kde jsem ji otevřel, bylo napsáno: buďte jako ptactvo nebeské, které se nestará, co bude jíst, kde bude spát, do čeho se oblékne, jen buďte spravedliví,“ říká.

Rozhodl se, že se všeho zbaví a začne žít jinak. „Do té doby jsem byl fakt nevolník, co dělá věci, ve kterých nevidí smysl,“ popisuje.

Na dotaz, kde má evidované bydliště, odpovídá, že bych se musel zeptat úřadů. Občanský průkaz prý má, ale také z donucení.

Přes den Míra poznává přírodu a medituje. Na zimu si nestěžuje. „Vnímám například jako hříšné bouřit se proti počasí. To je vůle boží, naše karma, jestli je zima, horko nebo tma. A naše kritizování nebo bránění se tomu topením v zimě a svícením v noci je podle mě neochota přijmout svůj úděl, karmu a vůli boží,“ líčí.

„Ptám se, na co je člověk? Příroda si vystačí sama. Lidi potřebují přírodu k přežití, ale potřebuje na něco příroda lidi?“ táže se. Sám ale cítí, že ještě nedosáhl stavu, kterého by chtěl. „Mým ideálem je už nepotřebovat nic. Nebýt závislý na hmotě, na odpadu, ale spíš na divoké přírodě. Takže se například učím poznávat divoké kytky, jím třeba kopřivy. Jsou to nejvýživnější byliny z divoce rostoucích,“ dodává.

Autor:

Nejčtenější

Jsem hravá a výstřední, přátelská a nekonfliktní, říká MOgirl Loo

Den zlepší i pouhý úsměv, říká Mogirl Loo.

Jejím dětským snem bylo prý užívat si život a mít kolem sebe přátele. „Zatím mi to jde,“ usmívá se MOgirl Loo.

Za radostí a rozkoší. Řádová sestra uprchla z klášterní nudy, říká archiv

Svůj život v benediktinském klášteře středověká Johanka ukončila v roce 1318...

Není to jen příběh o touze po tělesném chtíči. Je to příběh o vzdoru, nepřizpůsobivosti, síle. V době, kdy si ženy...

Mával jsem mačetou a uvěřil na vúdú, říká český dědic trůnu v Nigérii

Vymoci si v Nigérii postavení a reputaci nebylo snadné ani pro královského...

Tátou kluka z Bruntálu byl nigerijský král. Poprvé se viděli, když bylo Obonetu Ubamovi 15 let. Po otcově smrti se...

I láska k přírodě prochází žaludkem. Invazivní druhy končí v USA na talíři

Enviromentální gastronomie. Nebo gastronomický enviromentalismus? Ochrana...

Symbolem ochrany přírody se stalo vegetariánství. V mnoha ohledech právem. Konzumaci masa však není třeba zavrhovat....

OBRAZEM: Tady všude jsem byla mrtvola. Britka fotí anti-selfie

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají...

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají anti-selfie britské umělkyně Stephanie...

Další z rubriky

VIDEO: Cítím stud, mrazení, vzrušení, popisuje pocity exhibicionistka

Modelka Irena si libuje ve svazování

Ráda se vystavuje nahá a ráda předvádí, jak je objektem hrátek s dominancí a podřízeností. „Nejsem však ryzí...

Rychlená rebarbora je britskou chloubou. Sklízí se ve tmě, při svíčce

Pěstební proces, ověřený po dvě stě let, se dodržuje pečlivě. Do pařeniště se...

Vystavuje se drsným podmínkám. Zoceluje se v mrazu, extrémní sílu v sobě nalézá v naprosté tmě stodol. Aby jí pěstitelé...

OBRAZEM: Zápasníci sumo děsili děti. Aby měly štěstí

Čím hlasitěji budou plakat, tím snáze od sebe odeženou démony. Čím déle budou...

Čím hlasitěji budou plakat, tím snáze od sebe odeženou démony. Čím déle budou křičet strachem, tím spokojenější a...

Najdete na iDNES.cz