SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tv„Žiju bezekostopový životní styl, svým životem nechci vytvářet ekostopu. Všechno hledám v návratu k přirozenosti. Já myslím, že to je smysl pro budoucnost. Společnost je přetechnizovaná a už jde spíš o to vrátit se tam, odkud jsme přišli,“ líčí Míra.
Nic proto nekupuje, vše si nosí z kontejnerů. Jak jídlo, tak oblečení. Nebo třeba plachtu, ze které si nedávno vytvořil přístřeší v křoví v Šáreckém údolí.
„Mám tu jen pár nejdůležitějších věcí – něco potřebuju pod sebou, něčím se přikrýt, pak věci na převlečení a nějaké jídlo,“ popisuje skromné obydlí.
Když našel toto místo v křoví, viděl tu stopy od prasat. To ho vůbec neodradilo, ba naopak. „V pět ráno mě vždy prasata budila. Teď už vědí, že to mají obejít, cítí můj pach a tak. Ale všechna divoká prasata, co tu máme, jsou plachá. Baví mě, že je to reálnější než pes, kterého máte schovaného v bytě a musíte ho venčit. Tady ta zvířata přijdou a interakci vyvolávají sama,“ libuje si. Že kolem něj chodí prasata a v noci tu létají světlušky, je podle něj důkazem, že se vrací ke své podstatě a přirozenosti.
Cestou k jejímu přijetí je pro něj i nudismus. Proto chodívá nejraději nahý. Případně si z jehličí vyrábí, jak on říká, oblečky.
Míra si uvědomuje, že spoustě lidí musí připadat jako blázen. „Ale já bych nedal to, co dávají oni. Já je strašně obdivuju, jak dokážou každé ráno vstávat do práce, na všechno mít poctivě časový harmonogram. Já potřebuju mít otevřenou budoucnost,“ vysvětluje.
Vadilo mu, že musí do školy
Že chce žít jinak, si Míra uvědomoval už od dětství. Vadilo mu, že ho někdo pořád do něčeho nutí. „To bylo pořád: musíš vstávat, musíš chodit do školky, do školy, musíš jíst, musíš spát, musíš tohle, nesmíš tohle. A vůbec celkově, jaké nároky společnost měla. Přitom jsem necítil, že by to bylo něco dobrého. Ti lidi podle mě jen utíkali před sebou a chtěli, abych je v tomto následoval,“ vzpomíná.
Z donucení vychodil základní školu. Pak ho přinutili chodit i na učiliště. „Protože jsem ale všechno bojkotoval, měl jsem špatné známky. Dva a půl roku jsem na učňák chodil a pak jsem přestal. Z vojny jsem se vysekal a tím to pro mě skončilo. Žádné další povinnosti nebyly,“ raduje se.
V životě nešel do práce. Když mu bylo 27 let, vyvrcholily neshody s matkou. „Současně s tím jsem poprvé v životě držel v ruce Bibli. Na stránce, kde jsem ji otevřel, bylo napsáno: buďte jako ptactvo nebeské, které se nestará, co bude jíst, kde bude spát, do čeho se oblékne, jen buďte spravedliví,“ říká.
Rozhodl se, že se všeho zbaví a začne žít jinak. „Do té doby jsem byl fakt nevolník, co dělá věci, ve kterých nevidí smysl,“ popisuje.
Na dotaz, kde má evidované bydliště, odpovídá, že bych se musel zeptat úřadů. Občanský průkaz prý má, ale také z donucení.
Přes den Míra poznává přírodu a medituje. Na zimu si nestěžuje. „Vnímám například jako hříšné bouřit se proti počasí. To je vůle boží, naše karma, jestli je zima, horko nebo tma. A naše kritizování nebo bránění se tomu topením v zimě a svícením v noci je podle mě neochota přijmout svůj úděl, karmu a vůli boží,“ líčí.
„Ptám se, na co je člověk? Příroda si vystačí sama. Lidi potřebují přírodu k přežití, ale potřebuje na něco příroda lidi?“ táže se. Sám ale cítí, že ještě nedosáhl stavu, kterého by chtěl. „Mým ideálem je už nepotřebovat nic. Nebýt závislý na hmotě, na odpadu, ale spíš na divoké přírodě. Takže se například učím poznávat divoké kytky, jím třeba kopřivy. Jsou to nejvýživnější byliny z divoce rostoucích,“ dodává.
